Alain Robbe-Grillet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alain Robbe-Grillet
Alain Robbe-Grillet
Alain Robbe-Grillet
Narození 18. srpna 1922
Brest
Úmrtí 18. února 2008 (ve věku 85 let)
Caen
Povolání herec, filmový režisér, scenárista, spisovatel, romanopisec a vypravěč audio knih
Alma mater Lycée Saint-Louis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alain Robbe-Grillet [Rob grije] (18. srpna 1922 Brest18. února 2008, Caen) byl francouzský spisovatel a literární teoretik a filmový režisér, jeden ze zakladatelů nového románu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Robbe-Grillet střední školu vystudoval v Brestu. Během druhé světové války pracoval v německé továrně na tanky. Po válce studoval v Paříži vysokou zemědělskou školu se zaměřením na tropické a subtropické (nebo přesněji koloniální) zemědělství, po jejím absolvování (1945) pracoval v národním statistickém a ekonomickém ústavu, kde se zabýval výzkumem hormonů. Působil rovněž na Martiniquu a v Západní Indii, kde se věnoval kultivaci banánu, čehož později využil ve své literární kariéře.

Od roku 1955 působil jako poradce prestižní francouzské knižní edice Les Editions de Minuit. Od té doby se věnuje literatuře a filmu, při této činnosti ještě přednášel na několika vysokých školách nejen v Evropě, ale i v USA.

Svůj první román, Un régiside, napsal Robbe-Grillet už na konce 40. let, ale kniha byla publikována až v roce 1949. Jeho první vydanou knihou byl detektivní román Les Gommes (česky Gumy) z roku 1953, který jej okamžitě zařadil mezi vůdčí osobnosti tzv. nového románu. Ve stejném duchu vznikly i jeho další práce, romány La Jalousie (česky Žárlivost) z roku 1957, který Vladimir Nabokov nazval nejlepším románem století, a Dans le Labyrinte z roku 1959. V roce 1963 vydal teoretickou stať o umění románu Pour un Nouveau Roman (česky Za nový román). Přestože La Jalousie znamenala pro francouzského nakladatele značný finanční neúspěch, byla v brzké době přeložena do řady cizích jazyků.

Robbe-Grillet napsal několik filmových scénářů. Nejznámějším z nich je L'Année dernière à Marienbad (česky Loni v Marienbadu) natočený v roce 1961.

V roce 1975 vytvořil spolu s malířem René Magrittem knihu La Belle captive, ve které se propojuje Robbe-Grilletův text a Magrittovy kresby.

Poslední knihou Alaina Robbe-Grilleta je detektivní román se špionážní zápletkou La Reprise, odehrávající se v poválečném Berlíně.

Alainu Robbe-Grilletovi byly uděleny čestné doktoráty univerzit ve Washingtonu a New Yorku. Je rytířem Řádu česné legie za zásluhy v oblasti umění a literatury. V roce 2004 vstoupil do prestižní Francouzské akademie.

Jeho manželkou byla francouzská spisovatelka Catherine Robbe-Grilletová.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Ve svém díle potlačoval časovou chronologii a logiku příběhů, programově se nezabýval psychologií, tvrdil, že literární tvorba nemůže sloužit ničemu a nikomu, tím vlastně odmítl jakoukoliv literaturu, včetně své (napsal několik obhajob nového románu - obhajoba slouží novému románu). Prohlášením, že neexistuje nic než rukopis zrušil vztah mezi obsahem a formou. To samozřejmě vylučuje jakýkoliv popis jeho děl a u podstatné části populace i snahu tato díla číst.
Postupně se dostal do světa tvarů, čímž zrušil význam, zrovnoprávnil vztah člověka s ostatními živými tvory a ty pak zrovnoprávnil s neživou přírodou. Jeho vnímání vedlo k tomu, že nakonec popřel chování jako takové - „žádná věc ani čin nemůže být velkolepá, nebo krásná, čin nemůže být dobrý ani zlý, vše prostě je.“

Všechna svá díla považuje za autobiografická, vyznávaje zásadu Clauda Simona, že vše je autobiografické, dokonce i fikce. Od 80. let vytvořil několik autobiografických knih (např. Les derniers jours de Corinthe).

Robbe-Grillet zastává názor, že život není ani smysluplný, ani absurdní, ale zkrátka jednoduchý. Absurditu vytrvalého hledání smyslu ironizoval v řadě svých děl (mj. Les Gommes a L'Année dernière à Marienbad).

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Les Gommes, 1953 (česky Gumy, překl. Svatopluk Horečka, 1964).
  • Le Voyeur, 1955 (Čumil).
  • La Jalousie, 1957 (Žárlivost, překl. Alena Hartmanová, 1965).
  • Dans le labyrinte, 1959 (V bludišti).
  • Instantanés, 1962 (Okamžiky).
  • La Maison de rendez-vous, 1965, (česky Dům milostných schůzek, překl. Marek Sečkař, 2004)
  • Projet pour une révolution à New-York, 1970 (Projekt revoluce v New Yorku).
  • La Belle Captive, 1975 (Krásná zajatkyně).
  • Topologie d'une cité fantôme, 1976, Topologie neviditelného města).
  • Souvenirs du Triangle d'Or, 1978.
  • Un régicide, 1978 (Královražda).
  • Genie|Djinn, 1981 (Džin).
  • Le Miroir qui revient, 1984 (Angelika čili Okouzlení).
  • Les derniers jours de Corinthe, 1985 (Poslední dny Korintu).
  • Angélique, ou, L'Enchantement, 1987 (Angelika čili Okouzlení).
  • La reprise, 2001 (Repríza, překl. Marek Sečkař, 2006).

Ciné-romány[editovat | editovat zdroj]

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Pour un Nouveau Roman, 1963 (Za nový román, překl. Petr Pujman, 1970).
  • Le voyageur, essais et entretiens, 2001.

Filmová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho snahou bylo vytvořit „objektivní pohledem kamery“, čehož dociloval umístěním kamery jakoby v hlavě postavy - vypravěče. Zachycoval svět samostatně a nezávisle na existujících věcech. Prostředkem přiblížení k neproniknutelné skutečnosti se staly věcné a detailní záznamy. Časté opakování podrobných, až geometrických popisů, vzpomínek či halucinačních představ vytvářelo u diváka pocit, že dílo může mít nějakou logiku.

Jako herec vystoupil ve filmu Le Temps retrouvé (Čas znovu nalezený) režiséra Raoula Ruize. V této adaptaci posledního dílu Proustova Hledání ztraceného času ztvárnil epizodní roli Goncourta.

  • L'Année dernière à Marienbad 1962, (česky Loni v Marienbadu). Scénář.
  • Begegnung mit Fritz Lang, 1963. Scénář.
  • L'Immortelle, 1963. Scénář i režie
  • Trans-Europ-Express, 1966. Scénář i režie.
  • L'Homme qui ment, 1968 (česky Muž, který lže). Scénář i režie.
  • L'Éden et après, 1970 (česky Eden a potom). Scénář i režie.
  • Glissements progressifs du plaisir, 1974. Scénář i režie.
  • Le Jeu avec le feu, 1975. Scénář i režie.
  • La Belle captive, 1983. Scénář a režie.
  • Un bruit qui rend fou, 1995. Spolupráce na scénáři a režii.
  • Taxandria, 1996. Spolupráce na scénáři.

Souvislosti[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech patřila díla Alaina Robbe-Grilleta k oblíbeným diskusním tématům v literárních kruzích i v tehdejším Československu, což ve svém románu Soukromá vichřice ironizoval Vladimír Páral.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

32. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Maurice Rheims
20042008
Alain Robbe-Grillet
Nástupce:
François Weyergans