Vladimir Nabokov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Vladimir Dmitrijevič Nabokov
prasynovec Vladimír Petkevič
Rodný dům Vladimira Nabokova v Petrohradě

Vladimir Vladimirovič Nabokov, rusky: Владимир Владимирович Набоков, (22. dubna (10. dubna podle juliánského kalendáře) 1899, Sankt Petěrburg, Rusko - 2. července 1977, Montreux, Švýcarsko), byl ruský a později americký prozaik; svou ranou prózu a poezii psal pod pseudonymem Sirin.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z dobře situované šlechtické rodiny (jeho otec byl právník a člen Prozatímní vlády Vladimir Dmitrijevič Nabokov), což mu umožnilo získat kvalitní vzdělání. Studovat začal v Petrohradě na elitní Těniševově škole, kde se naučil dobře anglicky a francouzsky. V roce 1919 z Ruska s celou rodinou emigroval. Ve studiu pokračoval i v emigraci, roku 1923 ukončil studium francouzské a ruské literatury na univerzitě v Cambridgi. Po říjnové revoluci žil v emigraci v Berlíně, kde působil jako překladatel a spisovatel v rámci tzv. ruského Berlína. V roce 1924 se oženil a od roku 1937 žil v Paříži a živil se jako učitel jazyků, překladatel a instruktor tenisu. Roku 1940 se uchýlil před německou okupací do USA, kde překládal, působil na Wellesley College a jako entomolog dostal Harvard Research Fellowship. Byl velmi uznávaným znalcem motýlů. V letech 1945 - 1959 působil na Cornellově univerzitě jako profesor ruské literatury. Roku 1960 se odstěhoval do švýcarského Montreux, kde prožil posledních 17 let života.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1940 psal rusky, anglicky začal psát ještě před emigrací do USA (The Real Life of Sebastian Knight). Jeho lyrická poezie je ovlivněna expresionismem a symbolismem. Často se zabýval problematikou odcizení a problémy ruských politických a intelektuálních emigrantů. Ve svých (zejména pozdějších) dílech často využíval parodii a ironii. Jeho literární dílo má i výraznou a kritiky dosud neprávem opomíjenou filozofickou rovinu, přičemž důraz je kladen na prolínání relativní povahy času a prostoru. Jeho nejdelší román ADA or Ardor: A Family Chronicle (McGraw-Hill 1969) se odehrává na úplně jiné planetě.

  • Mášenka 1926
  • Smích ve tmě 1932
  • Lužinova obrana1930
  • Pozvání na popravu1935
  • Hrdinský čin
  • Dar1938
  • Ve znamení levobočka (Bend Sinister) – 1947, Psáno 1945-1946, český překlad: Pavel Dominik, Praha : Paseka, 2002, ISBN 80-7185-451-4; zpracováno jako četba na pokračování v Českém rozhlasu, čte Pavel Soukup, režie Pavel Krejčí. Připravil Český rozhlas Hradec Králové [1].
  • LolitaPaříž 1955, USA 1958, česky 1991, 2003, 2007, jeho nejznámější dílo. Příběh dvanáctileté nymfičky (slovo, které Nabokov vymyslel) a jejího o více než třicet let staršího pěstouna a milence v jedné osobě. Toto dílo je považováno za jedno z nejkontroverznějších děl literatury 20. století.
  • Nezvratný důkaz1951
  • Jiné břehy1954
  • Pnin1957 - Příběh „věčného exulanta“ Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem.
  • Bledý oheň1962
  • Ada or Ardor1969
  • Průzračné věci1972
  • Koukej na harlekýny1974
  • Promluv, paměti /Návrat k jedné autobiografii – 1961, vzpomínky. Česky 1998

Monografie[editovat | editovat zdroj]

Výbory v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Povídky 1 (1921-1929)
  • Povídky 2 (1930-1937)
  • Povídky 3 (1938-1952)

Biografie[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimir Nabokov – Od Mášenky k Daru (autor: Michal Sýkora)
  • Vladimir Nabokov – „Americká“ témata (autor: Michal Sýkora)
  • Podivuhodný podvodník (autor: Leszek Engelking)
  • Hra v románu Vladimíra Nabokova (autor: Zdeněk Pechal)

Mimo vlastní literární činnosti se věnoval překladům, kdy se soustředil především na díla Heineho, Lermontova a Puškina

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vladimir Nabokov: Bend Sinister na stránkách Českého rozhlasu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]