Vladimir Nabokov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimir Nabokov
socha Vladimira Nabokova v Montreux
socha Vladimira Nabokova v Montreux
Narození 10. dubna 1899
Petrohrad
Úmrtí 2. července 1977 (ve věku 78 let)
Montreux
Povolání romanopisec, básník, spisovatel, zoolog, překladatel, dramatik, autor autobiografie, scenárista, entomolog a vysokoškolský pedagog
Alma mater Trinity College (do 1922)
Významná díla Lužinova obrana
Skutečný život Sebastiana Knighta
Lolita
Bledý oheň
Promluv, paměti
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Manžel(ka) Věra Nabokovová (19251977)
Děti Dmitrij Nabokov
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Vladimir Dmitrijevič Nabokov
prasynovec Vladimír Petkevič
Rodný dům Vladimira Nabokova v Petrohradě

Vladimir Vladimirovič Nabokov, rusky: Владимир Владимирович Набоков, (22. dubna (10. dubna podle juliánského kalendáře) 1899, Sankt Petěrburg, Rusko2. července 1977, Montreux, Švýcarsko), byl ruský a později americký prozaik; svou ranou prózu a poezii psal pod pseudonymem Sirin.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z dobře situované šlechtické rodiny (jeho otec byl právník a člen Prozatímní vlády Vladimir Dmitrijevič Nabokov), což mu umožnilo získat kvalitní vzdělání. Studovat začal v Petrohradě na elitní Těniševově škole, kde se naučil dobře anglicky a francouzsky. V roce 1919 z Ruska s celou rodinou emigroval. Ve studiu pokračoval i v emigraci, roku 1923 ukončil studium francouzské a ruské literatury na univerzitě v Cambridgi. Po říjnové revoluci žil v emigraci v Berlíně, kde působil jako překladatel a spisovatel v rámci tzv. ruského Berlína. V roce 1924 se oženil a od roku 1937 žil v Paříži a živil se jako učitel jazyků, překladatel a instruktor tenisu. Roku 1940 se uchýlil před německou okupací do USA, kde překládal, působil na Wellesley College a jako entomolog dostal Harvard Research Fellowship. Byl velmi uznávaným znalcem motýlů. V letech 1945–1959 působil na Cornellově univerzitě jako profesor ruské literatury. Roku 1960 se odstěhoval do švýcarského Montreux, kde prožil posledních 17 let života.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1940 psal rusky, anglicky začal psát ještě před emigrací do USA (The Real Life of Sebastian Knight). Jeho lyrická poezie je ovlivněna expresionismem a symbolismem. Často se zabýval problematikou odcizení a problémy ruských politických a intelektuálních emigrantů. Ve svých (zejména pozdějších) dílech často využíval parodii a ironii. Jeho literární dílo má i výraznou a kritiky dosud neprávem opomíjenou filozofickou rovinu, přičemž důraz je kladen na prolínání relativní povahy času a prostoru. Jeho nejdelší román ADA or Ardor: A Family Chronicle (McGraw-Hill 1969) se odehrává na úplně jiné planetě.

  • Mášeňka 1926
  • Smích ve tmě 1932
  • Lužinova obrana1930
  • Pozvání na popravu1935
  • Hrdinský čin
  • Dar1938
  • Ve znamení levobočka (Bend Sinister) – 1947, Psáno 1945–1946, český překlad: Pavel Dominik, Praha : Paseka, 2002, ISBN 80-7185-451-4; zpracováno jako četba na pokračování v Českém rozhlasu, čte Pavel Soukup, režie Pavel Krejčí. Připravil Český rozhlas Hradec Králové [1].
  • LolitaPaříž 1955, USA 1958, česky 1991, 2003, 2007, jeho nejznámější dílo. Příběh dvanáctileté nymfičky (slovo, které Nabokov vymyslel) a jejího o více než třicet let staršího pěstouna a milence v jedné osobě. Toto dílo je považováno za jedno z nejkontroverznějších děl literatury 20. století.
  • Nezvratný důkaz1951
  • Jiné břehy1954
  • Pnin1957 – Příběh „věčného exulanta“ Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem.
  • Bledý oheň1962
  • Ada or Ardor1969
  • Průzračné věci1972
  • Koukej na harlekýny1974
  • Promluv, paměti /Návrat k jedné autobiografii – 1961, vzpomínky. Česky 1998

Monografie[editovat | editovat zdroj]

Výbory v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Povídky 1 (1921–1929)
  • Povídky 2 (1930–1937)
  • Povídky 3 (1938–1952)

Biografie[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimir Nabokov – Od Mášenky k Daru (autor: Michal Sýkora)
  • Vladimir Nabokov – „Americká“ témata (autor: Michal Sýkora)
  • Podivuhodný podvodník (autor: Leszek Engelking)
  • Hra v románu Vladimíra Nabokova (autor: Zdeněk Pechal)

Mimo vlastní literární činnosti se věnoval překladům, kdy se soustředil především na díla Heineho, Lermontova a Puškina

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vladimir Nabokov: Bend Sinister na stránkách Českého rozhlasu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]