Zdeněk Míka (herec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Míka
Narození 25. října 1919
Úmrtí 9. září 2000 (ve věku 80 let)
Praha
Ocenění zasloužilý umělec
Politická strana Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Míka (25. října 1919, Lipence u Zbraslavi – 9. září 2000, Praha) byl český herec, režisér a divadelní ředitel.

Studium a divadelní začátky[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval gymnázium a začal studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 začal navštěvovat Hereckou školu E.F.Buriana v D 40 a hrál na scéně pro děti a mládež "d 41", vytvořené E. F. Burianem v roce 1940 u jeho divadla D 41.

Činnost za války[editovat | editovat zdroj]

Byl levicově orientován. Za války se scházel ilegálně s dalšími mladými komunisty v bytě manželů Bendových v areálu ústavu v Praze-Bohnicích[1]. Po likvidaci Burianova D 41 jej zaměstnala Míla Mellanová spolu s dalšími někdejšími posluchači Herecké školy E. F. Buriana (V.Brodský, S.Zázvorková, V. Podzimek aj.) v Pražském dětském divadle. Od roku 1941 působil jako herec a tanečník v divadle Větrník Josefa Šmídy, odkud odešel na podzim 1942, přesto zde v únoru 1943 ještě vystoupil v obnovené inscenaci hry Růže ran. V divadle měl přezdívku Mikin[2]. Přechodně pak spolupracoval s Dvořákovým Divadélkem ve Smetanově muzeu a na počátku roku 1944 byl členem Pražského divadelního studia, pobočné scény Pražského divadla pro mládež[3].

Poválečné působení[editovat | editovat zdroj]

V květnových dnech roku 1945 založil hereckou skupinu Obratník, kde se sdružili levicoví divadelníci a tato skupina provozovala pouliční divadlo a vyjížděla na venkov. V létě 1945 se pak stala součástí Divadla mladých pionýrů[4]. V roce 1946 režíroval v Divadle pod Plachtou a ve Vesnickém divadle[5], později se stal režisérem (1946) a ředitelem (19471949) Divadla pracujících ve Zlíně. Po nástupu do Zlína vytvořil v divadle Studio mladých. V polovině roku 1949 odešel do Prahy jako ústřední dramaturg Československého státního filmu na Barrandově. Mezi léty 19501955 byl ředitelem a uměleckým vedoucím Státního divadla v Brně[6]. Následně působil jako ředitel Městského divadla v Kolíně (19551960) a v letech 19601970 byl režisérem v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.

V období normalizace, v roce 1970, se stal ředitelem pražského Divadla na Vinohradech a zde vytrval až do ledna roku 1988, kdy byl vystřídán Františkem Laurinem[7].

V sedmdesátých létech působil rovněž jako filmový a televizní režisér, vystoupil i jako herec v několika epizodních filmových rolích.

Aktivně působil ve Svazu československých dramatických umělců a v letech 19711981 byl za KSČ poslancem České národní rady.

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1945 Jaroslav Pokorný, Jiří Dalík: Ejhle, město!, Obratník
  • 1945 Radim Tomášek: Viděno zblízka, Obratník
  • 1946 V. A. Krylov: Medvěd námluvčím, Divadlo pod Plachtou
  • 1946 A. P. Čechov: Medvěd, Divadlo pod Plachtou
  • 1946 G. J. Gradov: Směšná práce, Divadlo pod Plachtou
  • 1946 E. Bozděch: Dobrodruzi, Vesnické divadlo (Z.Míka jako asistent režiséra F.Smažíka)
  • 1946 František Langer: Grandhotel Nevada, Vesnické divadlo
  • 1946 A. N. Arbuzov: Daleká cesta, Studio mladých při Divadle pracujících Zlín
  • 1947 Zdeněk Bláha: Hodí se žít, Divadlo pracujících Zlín
  • 1947 T. Svatopluk: Botostroj, Divadlo pracujících Zlín
  • 1947 L. Pazourek: Rozkaz, Divadlo pracujících Zlín
  • 1950 Milan Jariš: 15. březen, Státní divadlo Brno
  • 1951 Antonín Zápotocký: Bouřlivý rok, Státní divadlo Brno
  • 1952 František Rachlík, Theodor Balk: Prodaná země, Státní divadlo Brno
  • 1953 Milan Jariš: Boleslav I, Státní divadlo Brno
  • 1971 Boris Vasiljev, Vladimír Horáček: Andělé, Divadlo na Vinohradech
  • 1973 M. M. Roščin: Valentin a Valentina, Divadlo na Vinohradech
  • 1974 T. Svatopluk, J. Kubát: Skandál v Březůvce, Divadlo na Vinohradech
  • 1974 V. S. Rozov: Neklidný den, neklidná noc, Divadlo na Vinohradech
  • 1976 Karel Čapek: Věc Makropulos, Divadlo na Vinohradech
  • 1978 Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi, Divadlo na Vinohradech
  • 1982 Jan Jílek: Diamantoví kluci, Divadlo na Vinohradech
  • 1985 Jan Jílek: Rafani, Divadlo na Vinohradech
  • 1986 Jan Jílek: Já chci žít znovu, Divadlo na Vinohradech

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1941 Vlámská lid. hra/Druhý lit. večer: Lancelot a Alexandrina, Rytíř, divadlo Větrník, režie Josef Šmída
  • 1942 Básně německého baroku/Třetí lit. večer: Růže ran, básník, divadlo Větrník, režie Josef Šmída
  • 1942 Jaroslav Pokorný/Čtvrtý lit. večer: Písně Omara pijáka, Starší, divadlo Větrník, režie Josef Šmída

Filmové režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1974 Generál chudých (TV film)
  • 1979 Tchán
  • 1980 Ten svetr si nesvlíkej
  • 1983 Oči pro pláč

Rozhlasová režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 42
  2. Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 55, 62
  3. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 526, 532, 536
  4. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 30, ISBN 978-80-200-1502-0
  5. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 266, 303
  6. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 233, 315, ISBN 978-80-200-1502-0
  7. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 111, 193, ISBN 978-80-239-9604-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

ředitelé Divadla na Vinohradech
Předchůdce:
Luboš Pistorius
19701988
Zdeněk Míka (herec)
Nástupce:
František Laurin