Zdeněk Míka (herec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdeněk Míka
Narození 25. října 1919
Úmrtí 9. září 2000 (ve věku 80 let)
Praha
Ocenění zasloužilý umělec
Politická strana Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Míka (25. října 1919, Lipence u Zbraslavi – 9. září 2000, Praha) byl český herec, režisér a divadelní ředitel.

Studium a divadelní začátky[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval gymnázium a začal studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 začal navštěvovat Hereckou školu E.F.Buriana v D 40 a hrál na scéně pro děti a mládež "d 41", vytvořené E. F. Burianem v roce 1940 u jeho divadla D 41.

Činnost za války[editovat | editovat zdroj]

Byl levicově orientován. Za války se scházel ilegálně s dalšími mladými komunisty v bytě manželů Bendových v areálu ústavu v Praze-Bohnicích[1]. Po likvidaci Burianova D 41 jej zaměstnala Míla Mellanová spolu s dalšími někdejšími posluchači Herecké školy E. F. Buriana (V.Brodský, S.Zázvorková, V. Podzimek aj.) v Pražském dětském divadle. Od roku 1941 působil jako herec a tanečník v divadle Větrník Josefa Šmídy, odkud odešel na podzim 1942, přesto zde v únoru 1943 ještě vystoupil v obnovené inscenaci hry Růže ran. V divadle měl přezdívku Mikin[2]. Přechodně pak spolupracoval s Dvořákovým Divadélkem ve Smetanově muzeu a na počátku roku 1944 byl členem Pražského divadelního studia, pobočné scény Pražského divadla pro mládež[3].

Poválečné působení[editovat | editovat zdroj]

V květnových dnech roku 1945 založil hereckou skupinu Obratník, kde se sdružili levicoví divadelníci a tato skupina provozovala pouliční divadlo a vyjížděla na venkov. V létě 1945 se pak stala součástí Divadla mladých pionýrů[4]. V roce 1946 režíroval v Divadle pod Plachtou a ve Vesnickém divadle[5], později se stal režisérem (1946) a ředitelem (19471949) Divadla pracujících ve Zlíně. Po nástupu do Zlína vytvořil v divadle Studio mladých. V polovině roku 1949 odešel do Prahy jako ústřední dramaturg Československého státního filmu na Barrandově. Mezi léty 19501955 byl ředitelem a uměleckým vedoucím Státního divadla v Brně[6]. Následně působil jako ředitel Městského divadla v Kolíně (19551960) a v letech 19601970 byl režisérem v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.

V období normalizace, v roce 1970, se stal ředitelem pražského Divadla na Vinohradech a zde vytrval až do ledna roku 1988, kdy byl vystřídán Františkem Laurinem[7].

V sedmdesátých létech působil rovněž jako filmový a televizní režisér, vystoupil i jako herec v několika epizodních filmových rolích.

Aktivně působil ve Svazu československých dramatických umělců a v letech 19711981 byl za KSČ poslancem České národní rady.

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1945 Jaroslav Pokorný, Jiří Dalík: Ejhle, město!, Obratník
  • 1945 Radim Tomášek: Viděno zblízka, Obratník
  • 1946 V. A. Krylov: Medvěd námluvčím, Divadlo pod Plachtou
  • 1946 A. P. Čechov: Medvěd, Divadlo pod Plachtou
  • 1946 G. J. Gradov: Směšná práce, Divadlo pod Plachtou
  • 1946 E. Bozděch: Dobrodruzi, Vesnické divadlo (Z.Míka jako asistent režiséra F.Smažíka)
  • 1946 František Langer: Grandhotel Nevada, Vesnické divadlo
  • 1946 A. N. Arbuzov: Daleká cesta, Studio mladých při Divadle pracujících Zlín
  • 1947 Zdeněk Bláha: Hodí se žít, Divadlo pracujících Zlín
  • 1947 T. Svatopluk: Botostroj, Divadlo pracujících Zlín
  • 1947 L. Pazourek: Rozkaz, Divadlo pracujících Zlín
  • 1950 Milan Jariš: 15. březen, Státní divadlo Brno
  • 1951 Antonín Zápotocký: Bouřlivý rok, Státní divadlo Brno
  • 1952 František Rachlík, Theodor Balk: Prodaná země, Státní divadlo Brno
  • 1953 Milan Jariš: Boleslav I, Státní divadlo Brno
  • 1971 Boris Vasiljev, Vladimír Horáček: Andělé, Divadlo na Vinohradech
  • 1973 M. M. Roščin: Valentin a Valentina, Divadlo na Vinohradech
  • 1974 T. Svatopluk, J. Kubát: Skandál v Březůvce, Divadlo na Vinohradech
  • 1974 V. S. Rozov: Neklidný den, neklidná noc, Divadlo na Vinohradech
  • 1976 Karel Čapek: Věc Makropulos, Divadlo na Vinohradech
  • 1978 Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi, Divadlo na Vinohradech
  • 1982 Jan Jílek: Diamantoví kluci, Divadlo na Vinohradech
  • 1985 Jan Jílek: Rafani, Divadlo na Vinohradech
  • 1986 Jan Jílek: Já chci žít znovu, Divadlo na Vinohradech

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1941 Vlámská lid. hra/Druhý lit. večer: Lancelot a Alexandrina, Rytíř, divadlo Větrník, režie Josef Šmída
  • 1942 Básně německého baroku/Třetí lit. večer: Růže ran, básník, divadlo Větrník, režie Josef Šmída
  • 1942 Jaroslav Pokorný/Čtvrtý lit. večer: Písně Omara pijáka, Starší, divadlo Větrník, režie Josef Šmída

Filmové režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1974 Generál chudých (TV film)
  • 1979 Tchán
  • 1980 Ten svetr si nesvlíkej
  • 1983 Oči pro pláč

Rozhlasová režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 42
  2. Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 55, 62
  3. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 526, 532, 536
  4. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 30, ISBN 978-80-200-1502-0
  5. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 266, 303
  6. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 233, 315, ISBN 978-80-200-1502-0
  7. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 111, 193, ISBN 978-80-239-9604-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

ředitelé Divadla na Vinohradech
Předchůdce:
Luboš Pistorius
19701988
Zdeněk Míka (herec)
Nástupce:
František Laurin