V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Vlastimil Brodský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlastimil Brodský
Vlastimil Brodský (1975)
Narození 15. prosince 1920
Ostrava-Hrušov
Československo Československo
Úmrtí 20. dubna 2002 (81 let)
Slunečná
Česko Česká republika
Alias Bróďa
Manžel(ka) Bíba Křepelková
Jana Brejchová
Děti Marek Brodský
Tereza Brodská
Podpis
Vlastimil Brodský – podpis
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
2001Babí léto
Umělecké ceny
národní umělec (1988)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
švagrová Hana Brejchová
sestřenice Petra Černocká

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa (15. prosince 1920 Hrušov nad Odrou, nyní součást Ostravy20. dubna 2002 SlunečnáČeské Lípy) byl český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech (v Národním divadle vystupoval jako host).

Život[editovat | editovat zdroj]

V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40[1]. K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci (uměl stepovat a dokonce vedl i taneční kurs), ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek[2]. Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech[3], později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 19411944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský[4]. Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo[5].Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry (tehdy ještě nesídlilo na své pozdější scéně ve Vodičkově ul.), kde působil v sezóně 194647 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divadla D 47.

Zklamán tehdejším uměleckým a politickým směřováním svého mistra [zdroj?], přešel nakonec se skupinou mladých herců (O. Krejča, A. Hegerlíková, Z. Řehoř, Z. Dítě) za Jiřím Frejkou[6] do Divadla na Vinohradech[7], kde setrval i po Frejkově odchodu a po vzniku Divadla československé armády a byl členem souboru až do roku 1990[8] a i později zde působil jako stálý host.

V postavách, které ztvárnil, objevoval lidskou obyčejnost, své postavy vystihoval poetickou zkratkou, jeho komika byla označována za neobyčejně lidskou. Býval charakterizován jako typ herce tragikomického[9].

Od roku 1946 se objevoval pravidelně ve filmu. Spolupracoval např. s Otakarem Vávrou, Martinem Fričem a našel společný umělecký pohled se Zdeňkem Podskalským, v jehož několika filmech se později objevil[10]. Jako jediný český herec získal cenu Berlínského mezinárodního filmového festivalu Zlatý medvěd za roli v německém filmu Jakub lhář, zápornou postavu si zahrál i v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky. V roce 2002 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Babí léto.

Prostý hrob ve Slunečné

Jednalo se také o výborného rozhlasového a dabingového herce, několik desítek let působil v Československém rozhlase jakožto populární skřítek Hajaja, jenž předčítal každý den dětem pohádky na dobrou noc.[11] Na gramofonových deskách vyšly Hajajovy pohádky (vyd. Supraphon), Brodský namluvil také např. postavu Švejka v Osudech dobrého vojáka Švejka (vyd. Ultraphon), Bondyho ve Válce s mloky (vyd. Supraphon) nebo Taťku Šmoulu v seriálu Šmoulové.

Z rozvedeného prvního manželství s tenistkou Bíbou Křepelkovou pochází jeho syn Marek Brodský a z rozvedeného druhého manželství s herečkou Janou Brejchovou pochází jeho dcera Tereza Brodská, herečka.

Dne 20. dubna 2002[12] spáchal sebevraždu.[13]

Je po něm pojmenována ulice v Praze.

Pohřben je spolu s rodiči ve Slunečné, kde měl chalupu, na tamním hřbitově.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1940 D. C. Faltis: Strašidlo cantervillské, Tomáš Alva, D41, režie E. F. Burian
  • 1940 Josef Šmída: Lancelot a Alexandrina, Renaldo, divadélko Větrník, režie Josef Šmída
  • 1941 R. A. Stemmle: Honzík pára, udatný krejčík, Pražské dětské divadlo, režie M. Procházka
  • 1942 J. Mahen: Husa na provázku, Klaun Dvojka, divadélko Větrník, režie J. Šmída
  • 1942 J. Pokorný: Písně Omara Pijáka, titul. role, divadélko Větrník, režie J. Šmída
  • 1943 František Němec, J. Šmída: Sentimentální romance, Matula, divadélko Větrník, režie J. Šmída
  • 1943 G. Raeder, A. Heyduk: Aladin a kouzelná lampa, Mambu, Pražské dětské divadlo, režie Míla Mellanová
  • 1944 J. Mecer, V. Vaňátko: Chlapci z rybářské uličky, Tonda šerif, Nezávislé divadlo, režie V. Vaňátko
  • 1945 A. Suchovo-Kobylin: Smrt Tarelkinova, Raspljujev, divadélko Větrník, režie J. Šmída
  • 1946 Josef Kainar: Akce Aibiš, Velký Aibiš, Divadlo satiry, režie Alfréd Radok
  • 1947 B. Benešová: Věra Lukášová, Jarka Kohout, D48, režie E. F. Burian
  • 1947 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hladolet, krejčí, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka
  • 1948 E. F. Burian: Není pozdě na štěstí?, D48, režie E. F. Burian
  • 1948 G. B. Shaw: Svatá Jana, Dauphin, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka
  • 1950 V. Gusev: Sláva, Studěncov, Divadlo čs. armády, režie Otto Haas
  • 1951 Alois Jirásek: Jan Hus, Schadernich, Divadlo čs. armády, režie Otto Haas
  • 1952 S. Vurgun: Východ slunce, Mamulija, Divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
  • 1953 William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, Don Juan, Divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
  • 1955 J. K. Tyl: Paličova dcera, Prokop, Ústřední divadlo čs. armády, režie J. Strejček
  • 1957 A. Fadějev: Mladá garda, Serjoža Tulenin, Ústřední divadlo čs.armády, režie Otto Haas a M. Stehlík
  • 1960 Ilja Prachař: Svět kde se nežebrá, Slepánek, Ústřední divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
  • 1963 Jaroslav Dietl: Nehoda, Honza, Ústřední divadlo čs. armády, režie František Štěpánek
  • 1963 Jaroslav Hašek, Pavel Kohout: Švejk, Katz, Ústřední divadlo čs. armády, režie Pavel Kohout
  • 1965 A. Wesker: Čtyři roční doby, Adam, Ústřední divadlo čs. armády, režie Václav Hudeček
  • 1966 Luigi Pirandello: Člověk, zvíře a ctnost, Dr. Pulejo, Divadlo na Vinohradech, režie František Štěpánek
  • 1967 Pavel Kohout: August August, august, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1967 Neil Simon: Podivný pár, Felix Ungar, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1974 Neil Simon: ...vstupte!, Willie Clark, Divadlo na Vinohradech, režie František Štěpánek

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil Brodský s tehdejší manželkou Janou Brejchovou v Berlíně při premiéře filmu Jakub lhář (17. dubna 1975)

1986 - Smích se lepí na paty - hlavní role /Jiřina Bohdalová, Josef Kemr/

Televize[editovat | editovat zdroj]

Ostatní tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • 1957 – filmový scénář Mezi nebem a zemí – dle scénáře natočil pak Z. Podskalský stejnojmenný celovečerní film, v hlavní roli referenta Nováčka vystoupil Vlastimil Brodský
  • kniha pro děti O ničem (ve spolupráci s výtvarníkem Brychtou), vyd. SNDK

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 6
  2. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 8, 107
  3. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 15
  4. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 526
  5. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 8, 28–9
  6. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 42–3
  7. Vladislav Jurčák. Véčko. 2004, roč. III., čís. 4, s. 91. ISSN 1213-7375. 
  8. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 137, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  9. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 62, 96–7, 99
  10. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 76
  11. http://master.ct24.cz/kalendarium/40454-rozhlasovy-hajaja-je-spojen-s-hlasem-vlastimila-brodskeho/
  12. Zemřel „smutný klaun“ Vlastimil Brodský
  13. Řešení: Sebevražda

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]