Václav Neckář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o herci a zpěvákovi. O plzeňském architektovi pojednává článek Václav Neckář (architekt).
Václav Neckář
Základní informace
Narození 23. října 1943 (75 let)
Praha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Žánry pop, beat
Povolání zpěvák, herec
Příbuzná témata Golden Kids
Bacily
Ocenění zasloužilý umělec
Příbuzní Jan Neckář
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Neckář (* 23. října 1943 Praha) je český popový zpěvák a filmový herec, synovec herce Eduarda Dubského, bratr muzikanta Jana Neckáře.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1962 působil jako herecký elév v Mosteckém divadle pracujících a od roku 1964 v plzeňském písničkovém divadélku Alfa. V té době začal nahrávat pro Československý rozhlas („Až louky rozkvetou“ ad.). Poté od roku 1965 účinkoval v divadle Rokoko, kam jej Jiřímu Šaškovi doporučil prof. Miloš Nedbal s tím, že jde o synovce herce Eduarda Dubského, takže bude vhodnou posilou pro divadlo.[1] Neckář je také příbuzensky spjat s někdejší poslankyní a poslední předrevoluční předsedkyní Československého svazu žen Marií Kabrhelovou [zdroj?] a spisovatelkou Annou Sobotkovou.

S Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou jako Golden Kids (1969)

V letech 1968 až 1970 byl společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou členem pěvecké skupiny Golden Kids. Jako herec se proslavil především rolí ve filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky natočeném na motivy stejnojmenné novely Bohumila Hrabala, ale hrál i hlavní role ve filmech Skřivánci na niti a pohádce Šíleně smutná princezna. Nazpíval písničky k filmům, např. Jak básníci přicházejí o iluze, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo Páni kluci. Od 70. let natáčel a koncertoval se skupinou Bacily, kterou řídí jeho bratr Jan Neckář. K jeho dvorním autorům patří již zmíněný bratr Jan Neckář a Ota Petřina, ale psali pro něho i Karel Svoboda, Petr Hapka, Petr Janda nebo Bohuslav Ondráček. O texty se mu starali mj. Zdeněk Rytíř, Michal Horáček, Jan Schneider, Ladislav Kantor nebo Michael Prostějovský. Kromě popových hitů, např. „Stín katedrál“, „Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě“ nebo „Lékořice“, má v repertoáru i řadu balad, např. „Nautilus“, „Suzanne“, „Perla“ nebo „Podej mi ruku a projdem Václavák“. K jeho nejznámějším hitům patří také píseň „Má něco s jedním pánem“ z roku 1969 (jde původně o zahraniční píseň s názvem „Cuando sali de Cuba“, autorem hudby byl Luis Aguillé a český text vytvořil Zdeněk Borovec). V 70. letech natáčel i hloubavější tematická alba, folk-rockové Tomu, kdo nás má rád nebo big bítové Planetárium. V 80. letech se mj. věnoval i rockové hudbě – album Pod komandem lásky.

V roce 1986 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2000 byl Václav Neckář v Necenzurovaných novinách č. 4/2000 (str. 56) uveřejněn na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti v kategorii Důvěrník pod krycím jménem „Bacil“, evidenční číslo 29 313. V Mladé frontě dnes z 26. června 2007 napsal novinář Ondřej Šťastný o Neckářově spolupráci s StB toto: „Neckář donášel tajné policii v letech 1978–1987. Původně měl být nasazen na manažera své skupiny Hanuše Bunzela. Později, kdy se StB upsal i Bunzel, využívala Neckáře jako zdroj informací ze socialistické hudební scény. Jedno z Neckářových hlášení mluví o tom, že se u Kubišové v bytě schází pravicoví exponenti, např. Jiří Dienstbier. V roce 1978 zase informoval StB o dění na kubánském mezinárodním festivalu, kam vyjel se svojí kapelou.“ Podrobnější informace ohledně spolupráce s StB jsou uvedeny v knize Cesta do mé paměti (DARANUS 2010).

S bratrem Janem (2018)

Jde o jednoho z pěti čestných občanů města Ústí nad Labem, kde dlouho žil a po nuceném opuštění Pragokoncertu našel „azyl“ se skupinou Bacily u severočeské agentury. Pragokoncert opustil již v roce 1971 a přešel se skupinou Bacily do Pražského kulturního střediska (PKS). Z PKS do Ústecké agentury odešel i s Bacily v roce 1980.

V roce 2002 ho postihla mrtvice, po které se musel znovu učit mluvit a zpívat (zpívá již jen písně s pomalým rytmem). V roce 2011 natočil se skupinou Umakart velmi úspěšný filmový soundtrack k filmu Alois Nebel s názvem „Půlnoční“. V roce 2014 obdržel ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce[2] a dne 28. října 2015 obdržel z rukou prezidenta České republiky Miloše Zemana státní vyznamenání Medaili za zásluhy I. stupně.[3]

Filmový herec[editovat | editovat zdroj]

Jedná se také o velmi úspěšného filmového herce, neboť film Ostře sledované vlaky získal ocenění Americké filmové akademie Oscar a snímek Skřivánci na niti byl oceněn Zlatým Medvědem na filmovém festivalu v Berlíně. I hudební pohádka Šíleně smutná princezna dnes již patří k české filmové klasice. Jeho pozdější filmová tvorba již nebyla tak úspěšná, jednalo se zejména o již zcela zapomenuté filmy natáčené ve spolupráci s americkým zpěvákem Deanem Reedem.

Písně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam písní Václava Neckáře.

Největší hity[editovat | editovat zdroj]

  • 70. léta
    • Doktor Dam Di Dam
    • Světská sláva polní tráva
    • Kdo vchází do tvých snů, má lásko
    • Znala panna pána (s Helenou Vondráčkovou, hudba filmu Jak utopit dr. Mráčka)
    • Mýdlový princ (Needles and pins)
    • Pár dnů prázdnin (I Hear You Knocking)
  • 80. léta
    • Mademoiselle Giselle
    • Podej mi ruku a projdem Václavák
    • Křídla iluzí
    • My to spolu táhnem dál
    • Je ráno, Anno
    • Lásko ztracená
  • 2011

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Řadová alba[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Neckář zpívá pro mladé (1966) výběr ze singlů, ale počítající se jako klasické řadové album
  2. Dobrou zprávu já přináším vám (1968) výběr ze singlů, ale počítající se jako klasické řadové album
  3. Světská sláva – polní tráva (1971)
  4. Tomu, kdo nás má rád (1974)
  5. Planetárium (1977) 2 LP
  6. Podej mi ruku… (1980)
  7. Příběhy, písně a balady 1 (1982)
  8. Příběhy, písně a balady 2 (1982)
  9. Příběhy, písně a balady 3 (1983)
  10. My to spolu táhnem dál (1984)
  11. Atlantida '99 (1987)
  12. Pod komandem lásky (1988)
  13. Oči koní (2005)
  14. Dobrý časy (2012)
  15. Mezi svými (2014)

Výběry[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Neckář a Bacily (1981) pouze na MC
  2. Mýdlový princ (1981) sampler singlů
  3. Pokus o autoportrét (1986) 2 LP, 1 MC (zkrácená podoba)
  4. The Best of Václav Neckář – Jak se ten čas letí (1965–70) (1993)
  5. Zlatej Vašek (2001) nově natočené verze
  6. 40 hitů - Jsem tady já (2006) 2 CD
  7. Bláznivá láska (2006) kompilace prvních nahrávek ze 60.let
  8. Motejl Modrejl – Písně z let 1969–1972 (2010) pouze digitálně, jiný obsah než na stejnojmenném CD Kolekce Václava Neckáře 4
  9. Krokodýl Jeroným – Písně z let 1972–1988 (2010) pouze digitálně
  10. Život - Zlatá kolekce (2011) 3 CD
  11. Já ti zabrnkám (2018)

Živá alba[editovat | editovat zdroj]

  1. Doktor Dam Di Dam a jeho Bacily (1973)
  2. Václav Neckář – Kdo vchází do tvých snů, má lásko (Unpluged 1995) (2001)

Mluvené slovo[editovat | editovat zdroj]

  1. Vašek vypravuje (1979)
  2. Vašek vypravuje pohádky Františka Nepila (1997) rozšířená CD reedice alba Vašek vypravuje

Kolekce Václava Neckáře[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolekce Václava Neckáře 1 – Václav Neckář zpívá pro mladé (1995)
  2. Kolekce Václava Neckáře 2 – Dobrou zprávu já přináším vám (1996)
  3. Kolekce Václava Neckáře 3 – Světská sláva – polní tráva (1997)
  4. Kolekce Václava Neckáře 4 – Motejl Modrejl (1968–1970) (1998)
  5. Kolekce Václava Neckáře 5 – Můj brácha má prima bráchu (1999)
  6. Kolekce Václava Neckáře 6 – Doktor Dam Di Dam a jeho Bacily /Live/ a dalších 38 hitů (2000)
  7. Kolekce Václava Neckáře 7 – Tomu, kdo nás má rád (2001)
  8. Kolekce Václava Neckáře 14 – Pokus o autoportrét (2003) – Supraphon [4]
  9. Kolekce Václava Neckáře 12 – Příběhy, písně a balady (2004), 2CD – Supraphon [5]
  10. Kolekce Václava Neckáře 10 – Mýdlový princ (2005)
  11. Kolekce Václava Neckáře 9 – Podej mi ruku... (2006)
  12. Kolekce Václava Neckáře 15 – Atlantida ´99 (2007)
  13. Kolekce Václava Neckáře 16 – Pod komandem lásky (2007)
  14. Kolekce Václava Neckáře 11 – Sluneční věk (2008)
  15. Kolekce Václava Neckáře 13 – My to spolu táhnem dál (2009), Supraphon [6]
  16. Kolekce Václava Neckáře 8 – Planetárium (2 CD + DVD) (2010)

DVD[editovat | editovat zdroj]

  1. Nejsem gladiátor (2008) výběr z videoklipů a televizních vystoupení
  2. Planetárium (2010) obrazový záznam některých písniček ze stejnojmenného dvojalba, pouze jako součást Kolekce Václava Neckáře 8

Spoluúčasti na jiných projektech[editovat | editovat zdroj]

vybrány byly ty nejpodstatnější z nich

  1. Písně a verše (1967)
  2. Gentlemani (1968)
  3. Micro Magic Circus (1969) se skupinou Golden Kids
  4. Golden Kids (1970) se skupinou Golden Kids
  5. Hvězdolet 06 (1979)
  6. Sluneční věk (1981) se skupinou Bacily
  7. Časy se mění! (1991) výběr skupiny Bacily
  8. Šíleně smutná princezna (1992) mluvené slovo a písničky ze stejnojmenné pohádky

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 46, 48
  2. ↑ Nadace Život umělce, tištěná publikace "Umělci ocenění za kalendářní rok 2014" (odkaz na pdf)
  3. ↑ Dostupné online. 
  4. ↑ http://www.supraphon.cz/cs/katalog/databaze-titulu/detail-titulu/?idtitulu=2005416
  5. ↑ http://www.supraphon.cz/cs/katalog/databaze-titulu/detail-titulu/?idtitulu=2005973
  6. ↑ http://www.supraphon.cz/cs/katalog/databaze-titulu/detail-titulu/?idtitulu=2017968

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KŘÍŽENECKÝ Jaroslav: Všechno je jenom jednou (Životní příběh Václava Neckáře), nakl. XYZ, Praha 2006, 312 str., ISBN 80-86864-76-6
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10–12, 16, 45–8
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 641–642. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 443. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 483. 
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 32, ISBN 80-903399-5-6
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 429. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn19990209576 | GND: 1013584554 | ISNI: 0000 0001 2282 4340 | LCCN: n92086080 | VIAF: 83999240 | WorldcatID: lccn-n92086080
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Neckář&oldid=17009041“