Marta Kubišová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marta Kubišová

Marta Kubišová (říjen 2010)
Základní informace
Přezdívka Kubiška
Narození 1. listopadu 1942 (74 let)
České Budějovice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Žánry pop music
Povolání zpěvačka
Hlasový obor alt
Aktivní roky 19621970, 1989−dosud
Příbuzná
témata
Zlatý slavík, Golden Kids, Divadlo Ungelt
Významná díla Modlitba pro Martu
Ocenění Medaile Za zásluhy
Manžel(ka) Jan Němec
Podpis
Web http://www.martakubisova.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marta Kubišová (* 1. listopadu 1942 České Budějovice) je česká zpěvačka, trojnásobná vítězka čtenářské ankety časopisu Mladý svět Zlatý slavík.

Život[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1969
Tatínek pracoval jako internista, její maminka nejdříve zůstávala v domácnosti, později prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v Praze. V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrad. Protože se po absolvování gymnázia nedostala kvůli svému rodinnému původu na vysokou školu, nastoupila Marta do práce v Poděbradských sklárnách.

Ke zpívání se dostala šťastnou náhodou, při zpěvu u klavíru jí slyšel místní muzikant a objevil v ní talent. Na klavír se učila hrát jedenáct let, ale nebavilo ji to. Svou pěveckou kariéru začínala s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady. V roce 1961 se dostala do finále soutěže "Hledáme nové zpěváky". Později zpívala také v Nymburku při odpoledních čajích, s orchestrem pana Sedlatého. V roce 1962 vyhrála konkurs do Stop divadlaPardubicích, kde se seznámila s Bohuslavem Ondráčkem. V roce 1963 oba přešli do plzeňského Divadla Alfa (inscenace Ukradený měsíc od Ludvíka Aškenazyho, Černej sen a další).

V září 1964 se dostala díky Janu Schneiderovi do pražského divadla Rokoko, kde mělo na podzim premiéru pásmo Jana Schneidera Chan & Son. Začala se objevovat i v televizi v pořadu Vysílá studio A. Její spolupráce s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou začala v prosinci 1965, kdy připravovali představení Čekání na slávu. Nazpívala původně francouzskou píseň „Loudá se půlměsíc“, díky které se stala populární.

V roce 1966 získala s Helenou Vondráčkovou stříbrnou Bratislavskou lyru za píseň „Oh, baby, baby“ od Bohuslava Ondráčka a Jana Schneidera. Zahrála si také ve filmu svého budoucího manžela Jana Němce, Mučedníci lásky. V roce 1967 vyhrála poprvé Zlatého slavíka (za rok 1966). Jistě tomu přispěla píseň „Depeše“ od Karla Svobody či „Nepiš dál“ od Karla Gotta, Ladislava Štaidla a Rostislava Černého.

V roce 1967 získala za duet s Waldemarem Matuškou „Nech tu lásku spát“, bronzovou Bratislavskou lyru. V divadle Rokoko se stala kolegyní Václava Neckáře a Heleny Vondráčkové v pořadu Listy důvěrné a hře Leonarde, tys nám dal s Karlem Štědrým. Byla obsazena do nového tv seriálu Píseň pro Rudolfa III.. V anketě Zlatý slavík pak skončila třetí.

Začátkem roku 1968 natočila v Janem Němcem svůj první tv recitál Náhrdelník melancholie. Hned v lednu odjela do Cannes na soutěž MIDEM, kde zpívala samostatně písně „Tajuplnej hráč“ a „Lampa“ a pak i další na galavečeru, společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Hrála v inscenaci Rokoka Filosofská historie, ze které pochází píseň „Máj“ na motivy básně od Karla Hynka Máchy. V dubnu odjela s H. Vondráčkovou a V. Neckářem na pozvání Bruna Coquatrixe, vystupovat do pařížské Olympie, kde se setkala i s Arethou Franklin. V červnu vyhrála Bratislavskou lyru za píseň „Cesta“ autorů Jindřicha Brabce a Petra Rady. Její píseň „Modlitba pro Martu“ (původně součást seriálu Píseň pro Rudolfa III.), se stala po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, symbolem národního odporu. 1. listopadu téhož roku pak vzniklo populární trio Golden Kids (Marta Kubišová, Václav Neckář, Helena Vondráčková). Jejich producentem se stal Bohuslav Ondráček a každý z členů tria měl také vlastní fanklub. Martiny tři písně, „Cesta“, „Lampa“ a „Máj“, se staly podle kritiků, nejlepšími za rok 1968. Pěvecky se podílela na filmu Juraje Herze Kulhavý ďábel.

V lednu 1969 Golden Kids vystoupili opět na Midem v Cannes a v únoru Marta Kubišová získala svého druhého Zlatého slavíka (za rok 1968). V létě pak vyšla její jediná - výborná sólová LP deska Songy a balady a na podzim album tria Golden Kids Micro-Magic-Circus. V červnu vystoupila na festivalu Bratislavská lyra v nesoutěžní části - galakoncertu. Natočila svůj druhý tv recitál Proudy lásku odnesou s Janem Němcem, který hudebně vycházel právě z desky Songy a balady. Dva videoklipy byly ale ještě před premiérou zničeny, a to k písním „Ne“ (natáčen na Petříně), a „Všechny bolesti utiší láska“ (na Karlově mostě), jak sama Marta přiznala. S písní „Atlantis“ Jindřicha Brabce vyhrála na festivalu ve Splitu bronz, text napsala Jiřina Fikejzová. Na podzim toho roku se vdala za režiséra Jana Němce. Natočila také titulní píseň „Sněžný muž“ k filmu Vražda Ing. Čerta.

Období 1970 - 1987
Začátkem roku 1970 opět vyhrála Zlatého slavíka (za rok 1969), ale cenu už směla převzít pouze v ústraní redakce časopisu Mladý svět. Podle scénáře Jaroslava Dietla a pod taktovkou režiséra Jaromíra Vašty, byl ještě v koprodukci s německou televizí SWF, dokončen film Revue pro následníka trůnu. Byl pro něj znovu natočen hit „Oh, baby, baby“ (spolu s Knutem Kiesewetterem a Gitte Haenning). Marta tam zpívá například i „Ring-O-Ding“. Golden Kids 6.ledna vystoupili s novým programem Music Box No.2 před vyprodanou Lucernou. Poslední jejich vystoupení se potom konalo 27. ledna 1970Ostravě.

Od února 1970 měla Marta Kubišová zakázané vystupování, ale ve studiu Supraphonu ještě mohla natočit několik písní. Mezi poslední nahrávky patří „V století dvacátém devátém“, „Kde máš svůj dům“ a „Hare Krišna“. Poslední zmiňované byly dokončeny 30. června 1970, poté už nic nazpívat nesměla. Záminkou jejího zákazu se stala údajná pornografie z jara 1969, která byla dokazována třemi zfalšovanými fotomontážními fotografiemi. Později sice žalobu u soudu na ředitele Supraphonu Hrabala, který za účelovou pomluvou stál, vyhrála, ale mezitím měla vypovězené všechny smlouvy. Hledala si proto práci neuměleckého zaměření, což ji režim často ztěžoval. Jeden čas lepila sáčky. Na obnovu své umělecké činnosti si musela počkat do roku 1989, kdy padl československý komunistický režim.[1] Vystupovat mohla pouze na undergroundových akcích pro pozvané účastníky. Ve druhé polovině 80. let se měla stát zpěvačkou skupiny The Plastic People of the Universe, ale toto angažmá překazila StB.[2]

V roce 1971 v osmém měsíci těhotenství potratila a při operaci prožila klinickou smrt. Do roku 1974 žila nezaměstnaná na chalupě na Slapech. Po manželově emigraci do USA a následném rozvodu se vdala podruhé, za režiséra Jana Moravce. Podpisem Charty 77 se její stíhání a sledování StB ještě stupňovalo, v letech 1977 a 1978 působila i jako mluvčí Charty 77.[3]
V roce 1978 nahrála několik lidových písní a Modlitbu s Jaroslavem Hutkou. Písně byly vydány ve Švédsku. Dne 1. června 1979 se jí narodila dcera Kateřina.

Období 1988 - 1990
Dne 10. prosince 1988 vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, když zazpívala československou hymnu. V osmdesátých letech začala pracovat jako referentka zásobování Výstavby sídlišť v Praze. Dne 21. listopadu 1989, v době Sametové revoluce, zpívala z balkonu budovy Melantrichu na Václavském náměstí svou „Modlitbu pro Martu“ a také československou hymnu.

Poté následovala reedice alba Songy a balady a už v roce 1990 studiové nahrávky a samostatné koncerty tak jako slavný koncert „Marta v Lucerně“ (2. června), kde jí byl dodatečně předán Zlatý slavík – tzv. „doživotní“. Hudební doprovod obstarala skupina Energit Luboše Andršta. Následovala řada koncertů s touto skupinou i zájezdy třeba do Japonska, Paříže a Berlína.

Po sametové revoluci se krátce angažovala i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedla do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Západočeský kraj) za Občanské fórum, ale již v červnu 1990 na mandát rezignovala a fakticky jej nevykonávala.[4]

Období 1991 - 2001
Od roku 1991 spolumoderuje Adventní koncerty a od roku 1992 také pořad Chcete mě? v České televizi. V roce 1994 se vrátila společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem ve společném vystoupení v Golden Kids Comeback. Tento koncert si zopakovali ještě v roce 1995 a tím vlastně éra Golden Kids skončila.

Dne 28. října 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy II. stupně. Adam Georgiev vydal její biografickou knihu Chytat slunce v roce 1995.

V roce 1997 nazpívala titulní píseň do televizního seriálu Zdivočelá země.

7. března 1998 v Míčovně Pražského hradu jí byla udělena Čestná medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu.

Období 2002 - dnes
V říjnu 2002 převzala na Pražském hradě Svatováclavské vyznamenání. O tři roky později vyšla její druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl od Luboše Nečase.

Již několik let je její domovskou scénou pražské Divadlo Ungelt, kde pravidelně připravuje své recitály. Zde účinkovala také v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli od Andrewa Lloyda Webbera a její výkon byl oceněn cenou Thálie za rok 2002. Zatím poslední recitál v Ungeltu se jmenuje S nebývalou ochotou… a premiéru měl v dubnu 2010. Poprvé je na scéně i kapela (buď Petra Maláska nebo Karla Štolby).

V roce 2005 vyšlo novinkové album Vítej, lásko, které kompletně texty opatřil Jan Schneider. V roce 2008 Supraphon vydal její první DVD Příběh. V roce 2010 vyšlo díky Supraphonu také reprezentativní výběrové 3CD - Vyznání (Zlatá kolekce).

V roce 2012 převzala od francouzského velvyslance v Praze za „vynikající přispění k politické svobodě“ Řád čestné legie.[5] 12.10.2012 vychází komplet 6CD s názvem Zlatá šedesátá.

19. června 2013 měl na Letní scéně Divadla Ungelt premiéru komorní muzikál Touha jménem Einodis o osudech baronky Sidonie Nádherné, ve kterém účinkují v titulních úlohách Marta Kubišová a Aneta Langerová.

17. července 2014 měl v kinech premiéru celovečerní film režisérky Olgy Sommerové Magický hlas rebelky, který vypráví životní příběh legendy české populární hudby Marty Kubišové. Soundrack z tohoto filmu vydal Supraphon.

7. října 2016 vydal Supraphon poslední studiové album s názvem Soul, které obsahuje výhradně zahraniční skladby - z části takové, které si Marta chtěla zazpívat ještě během první kariéry, ale nedošlo na ně, doplněné o další písně, které zpěvačku v poslední době zaujaly. Produkce alba se ujal Petr Malásek, jediným pěveckým hostem alba je Matěj Ruppert.

Podpora lidských práv v ČLR[editovat | editovat zdroj]

Koncert v Senátu PČR 2012[editovat | editovat zdroj]

Skupinové foto účinkujících na koncertě za vězněného čínského právníka Kao Č'-šenga (zleva klavírista Štěpán Kos, violistka Jitka Hosprová, herec Jan Potměšil, Marta Kubišová, politička Kateřina Jacques)

27. ledna 2012 vystoupila Jitka Hosprová[6] společně s Martou Kubišovou a hercem Janem Potměšilem[7] na dobročinném koncertu[8] na podporu vězněného čínského advokáta Kao Č'-šenga a pronásledovaných praktikujících Falun Gongu.[9] Koncert proběhl v hlavním sále Senátu PČR pod záštitou místopředsedkyně senátu Aleny Palečkové.[10]

Koncert „Svědomí nelze koupit“ 2014[editovat | editovat zdroj]

Marta Kubišová na koncertu Svědomí nelze koupit, Pražská křižovatka 6.10.2014.

V pražském Kostele sv. Anny se 6. října 2014 konal koncert na podporu lidí nespravedlivě stíhaných čínským režimem, zejména následovníků Fa-lun-kungu a advokáta Kao Č'-šenga.[11][12] Na akci nazvané „Svědomí nelze koupit“ vystoupili bez nároku na honorář Marta Kubišová, přední česká violová virtuoska Jitka Hosprová, herec Jan Potměšil, herec a zpěvák Jan Budař, dámské vokální kvarteto Yellow Sisters, zpěvačka a herečka Olga Lounová a kapela Daniel and the Moravians.[13] Vystoupení pořádalo občanské sdružení Lidská práva bez hranic.[14] Koncert proběhl pod záštitou Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Koncert podpořili Jaroslav Dušek a Monika Šimůnková.

Na koncertu vystoupil také čínský emigrant žijící v Německu Kuo Ťu-feng, který byl v Číně po více než rok vězněn a mučen za to, že se věnoval praxi Fa-lun-kung a odmítl se podvolit nátlaku čínského režimu, který Fa-lun-kung 20. července 1999 zakázal.[15]

Dalšími hosty byli religionista docent Zdeněk Vojtíšek z Karlovy univerzity, který hovořil o problematice pronásledování Fa-lun-kungu z hlediska religionistiky[16] nebo politička Kateřina Jacques, která poukázala na nedávnou návštěvu čínského politika Čanga Kao-liho v Praze v čele pěti set členné čínské delegace. Vicepremiér Čang Kao-li je důvodně podezřelý, ze zapojení do genocidy Fa-lun-kungu, opakovaně vydával v rámci svých úřednických postů nařízení k zásahům proti Fa-lun-kungu,[17] v důsledku čehož došlo podle organizace WOIPFG[18] k padesáti šesti ověřeným úmrtím.[19] Podle stránek minghui.org spojených s hnutím Fa-lun-kung vedla nařízení Čanga Kao-liho k tisícům případů zatčení, věznění a mučení následovníků Fa-lun-kungu.[20]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Hrála a účinkovala také v několika filmech, například Mučedníci lásky (1966, režie Jan Němec, později také manžel Marty Kubišové), nebo Jak se krade milion (1967) a TV seriálech a filmech (např. Píseň pro Rudolfa III., Náhrdelník melancholie, Proudy lásku odnesou).

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Marta Kubišová (říjen 2009)
  • Songy a balady (1969, 1970, 1989, 1990 – Supraphon; 1996 – Bonton Music), 1. řadové album, 1. LP
  • Lampa (1990 – Supraphon) – kompilace archivních nahrávek
  • Adventní písně a koledy (1990 – Supraphon) – s Bratry Ebenovými – řadové album
  • Někdy si zpívám… (1991 – Supraphon) – řadové album
  • Songy a nálady (1993 – Popron music) – řadové album
  • Řeka vůní (1995 – Popron Music) – řadové album
  • Bůh ví… (1996 – PolyGram) – řadové album
  • Singly 1 (1996 – Bonton Music), kompilace studiových nahrávek z let 1963–1967
  • Nechte zvony znít (Singly 2) (1997 – Bonton Music), kompilace studiových nahrávek z roku 1967 a dosud nevydané rarity ze soukromého archivu
  • Vánoce s Martou Kubišovou (1997 – Multisonic) – řadové album
  • Sváteční setkání (1997 – Multisonic) – s Petrem Maláskem, Rudolfem Roklem a Jaroslavem Svěceným – řadové album
  • Dejte mi kousek louky (Singly 3) (1998 – Sony Music / Bonton), kompilace studiových nahrávek z let 1967–1968 a nahrávky Čs. rozhlasu Plzeň z let 1963 a 1964 většinou doposud nevydané
  • Modlitba (Singly 4) (1999 – Sony Music / Bonton), kompilace singlových nahrávek z roku 1968 a doposud nevydané nahrávky z archivu Čs. televize a Čs. rozhlasu z let 1963–1969
  • Marta Kubišová v Ungeltu (1999 – Multisonic) – album remaků
  • Síň slávy (1999 – Sony Music / Bonton) – kompilace
  • Tajga blues (Singly 5), 2CD (2000 – Sony Music / Bonton), kompilace studiových nahrávek z let 1969–1970; nahrávky pro německý Polydor z let 1968–1969; písně natočené v roce 1978 s Jaroslavem Hutkou (v ČR doposud nevydané)
  • Příběh – To nejlepší (22. 3. 2004 – Supraphon) – výběr z archivních snímků; nová nahrávka písně „Řekni, kde ty kytky jsou“ z roku 2000
  • Já jsem já – Recitál Marty Kubišové (2004 – divadlo Ungelt) – záznam z koncertu v Divadle Ungelt
  • Vítej, lásko (2005 – Supraphon) – řadové album s texty Jana Schneidera a hudbou od původních českých autorů
  • In my world (2005) – s Davem „Whitewolfem“ Trezakem – řadové album
  • Příběh (DVD, 2008 – Supraphon)
  • Ne! The Soul of Marta Kubišová, CD a 2LP (2009 – VampiSoul) – kompilace archivních nahrávek
  • Vyznání/Zlatá kolekce, 3CD (2010 – Supraphon) – kompilace nahrávek z období první kariéry (do roku 1970) i druhé kariéry (od roku 1989) z katalogů firem Supraphon, Popron Music, GOJA, PolyGram se třemi novými nahrávkami:
„Vyznání“ - nová skladba autora Karla Štolby s textem Marty Skarlandtové, o které MK prohlásila, že ji měla potkat hned na počátku druhé kariéry, leč přišla až v roce 2010. Jde o jakési vyznání a poděkování za přízeň publika.
„Promiň“ - remake písně Eltona Johna "Sorry seems to be the hardest word" s textem Lukáše Hrabala.
„Vzkaz“ - duet s Milanem Heinem, který zaznívá v recitálech Divadla Ungelt. Autor hudby Petr Malásek, text: Marta Skarlandtová.
  • Zlatá šedesátá, 6CD (12.10.2012 – Supraphon) - kompilace nahrávek z let 1963-1970 (a jedna z roku 1978 jako bonus); album obsahuje i dosud nevydané skladby [21]
  • Magický hlas rebelky (Supraphon, vydáno 27. června 2014) - kompilace nahrávek z let 1965-2014, z nichž většina se objevila ve stejnojmenném celovečerním filmu režisérky Olgy Sommerové.[22]
Obsahuje dva duety s Anetou Langerovou, které doposud na CD nebyly vydány:
„Já chci být volná“. Titulní píseň z komorního muzikálu Touha jménem Einodis, uvedeného na Letní scéně Divadla Ungelt.
„Život není pes“. (Hudba Petr Malásek, text Václav Kopta) je žhavou novinkou, která lehce navazuje na jejich spolupráci z roku 2013 při muzikálu Touha jménem Einodis.
  • Soul (7.10.2016 - Supraphon) - řadové album & poslední studiové album; kompletně převzaté skladby s texty Marty Skarlandtové, Václava Kopty a Pavla Vrby

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2015: Dáma české kultury – ocenění a titul Ministerstva kultury ČR (předáno ministrem kultury Danielem Hermanem)[23]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Sedmidubský: Husáku, proč? Příběh Marty Kubišové, Český rozhlas. In: Téma: Ozvěny normalizace. 40.–42. minuta. 29. července 2007 (repríza)
  2. HLAVSA, Milan; PELC, Jan. Bez ohňů je underground. Praha : Maťa, 2001. ISBN 80-7287-020-3.  
  3. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 274.  
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-09-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. Marta Kubišová převzala francouzský Řád čestné legie Novinky.cz, 29.10.2012
  6. Jitka Hosprová, iniciátorka koncertu za Kao Č'-šenga: Mám pocit, že takhle to na světě nemá být. [Epocha] [online]. 2012-29-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  7. Jan Potměšil: Čínský režim říká, váš život nemá žádnou cenu, je úplně zbytečný nebo bezcenný, a to je vrchol arogance. [Epocha] [online]. 2012-24-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  8. Živě: koncert na podporu čínského disidenta. [[1]] [online]. 2012-27-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  9. V senátu ČR se konal koncert za čínského právníka Kao Č´-šenga a praktikující Falun Gongu (video). [Epocha] [online]. 2012-2&-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  10. Koncert na podporu Kao Č’-šenga a pronásledovaných praktikujících Falun Gongu. [[2]] [online]. 2012-27-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  11. Koncert „Svědomí nelze koupit“ na stránkách Pražské křižovatky [online]. prazskakrizovatka.cz, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  
  12. Koncert „Svědomí nelze koupit“ oficiální web [online]. Lidská práva bez hranic o.s, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  
  13. Koncert „Svědomí nelze koupit“ - účinkující [online]. Lidská práva bez hranic o.s, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  
  14. Lidská práva bez hranic o.s - Obchodní rejstřík [online]. http://rejstrik-firem.kurzy.cz/, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  
  15. Prošel 30 druhy mučení v čínském vězení. Teď přijíždí do Prahy podat svědectví [online]. velkaepocha.sk, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  
  16. Promluva Zdenka Vojtíška na koncertě Svědomí nelze koupit [online]. zvojtisek.cz, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  
  17. Neziskovky: Hlavní host pražského fóra stojí za útlakem hnutí Fa-lun-kung [online]. idnes.cz, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  
  18. Investigative Report on the "610 Office"-- Shandong Province [online]. upholdjustice.org, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  
  19. Praha: Zhang Gaoli, šéf delegace čínských podnikatelů na China Investment Forum, je důvodně podezřelý z účasti na genocidě [online]. velkaepocha.sk, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  
  20. Praha: Zhang Gaoli, šéf delegace čínských podnikatelů na China Investment Forum, je důvodně podezřelý z účasti na genocidě [online]. velkaepocha.sk, [cit. 2014-10-26]. Pod článkem v sekci poznámky je seznam linků odkazujících na konkrétní případy na stránkách minghui.org. Dostupné online.  
  21. Zlatá šedesátá [online]. Supraphon, [cit. 2012-10-18]. Dostupné online. (česky) 
  22. Magický hlas rebelky [online]. Supraphon, [cit. 2014-07-29]. Dostupné online. (česky) 
  23. Dámou české kultury je Marta Kubišová. Za rytíře jsou Stránský a Zoubek

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Adam Georgiev: Chytat slunce, vydalo nakladatelství Petrklíč v roce 1997, ISBN 80-85243-98-9,
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10–12, 22, 45–7, 65
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 501.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 348.  
  • Luboš Nečas: Marta Kubišová – Asi to tak sám Bůh chtěl, vydalo nakladatelství Ikar v roce 2005, ISBN 80-249-0549-3
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 381.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 208.  
  • Luboš Nečas: Marta Kubišová, rozšířená verze knihy Asi to tak sám Bůh chtěl z roku 2008, vydalo nakladatelství XYZ v roce 2012

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]