Hana Hegerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hana Hegerová
Hana Hegerová, foto Jovan Dezort IMG 2624a.jpg
Rodné jméno Carmen Farkašová
Narození 20. října 1931 (87 let)
Bratislava
Vzdělání maturita
Povolání zpěvačka a filmová herečka
Manžel(ka) Dalibor Heger (1930 - 2011; bývalý, rozvod cca 1958)
Příbuzní syn Matúš Heger (1955 - 2015), vnuci Marek Heger (*1987) a Matouš Heger
Známá jako zpěvačka šansonů
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (2014)
Řád Ľudovíta Štúra (2016)
Medaile Za zásluhy
rytíř Řádu umění a literatury
Webová stránka www.hanahegerova.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hana Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková (* 20. října 1931 Bratislava) je významná česká zpěvačka a herečka slovenského původu, nekorunovaná královna československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, v dobách svého aktivního působení něměla v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala hlavně schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích. V současnosti již aktivně nevystupuje. Na její tvorbu navazuje např. šansoniérka Renata Drössler.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině bankovního ředitele. V letech 1937–1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně se chtěla dostat na Vysokou školu ekonomickou. Když jí to bylo kvůli jejímu "třídnímu původu" znemožněno, pracovala v komárenských strojírnách a přednášela na tamní učňovské škole.

Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 1951 až 1953 se stala roku 1953 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. V té době již měla dítě.

V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka. Od roku 1961 vystupovala v pražském divadle Rokoko. V letech 1962 až 1966 vystupovala v divadle Semafor, kde hrála v pásmu písniček Zuzana je zase sama doma, Zuzana není pro nikoho doma, v Dobře placené procházce. S kolegy ze Semaforu hrála i ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (role Edity). V Semaforu ji začátkem devadesátých let nahradila šansoniérka Renata Drössler, která převzala i její repertoár.

Dosáhla velkých mezinárodních úspěchů svou interpretací původních i cizích šansonů. Absolvovala celou řadu úspěšných vystoupení doma i v zahraničí. V roce 1967 vystoupila s francouzsky zpívanými písněmi v Pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu. Začali jí vydávat gramofonové desky v NSR, vystupovala v televizních pořadech NDR.[1] V 70. letech 20. století se umisťovala pravidelně v první desítce ankety Zlatý slavík.[2]

Na přelomu 70. a 80. let strávila půl roku ve vězení. Na její účet omylem přišla vyšší finanční částka, která ve skutečnosti patřila Karlu Gottovi. Hegerová se podle vlastních slov domnívala, že jde o honorář z Německa a nechala si ho, soud to vyhodnotil jako zpronevěru.[3]

Dne 12. srpna 2011 ohlásila konec své koncertní kariéry.[4]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Je držitelkou rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury. Dne 28. března 2012 obdržela na Staroměstské radnici čestné občanství Prahy 1 a šek na 250.000 Kč.

Dne 4. dubna 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy. Z rukou francouzského velvyslance Pierra Lévyho řád převzal v zastoupení její vnuk. Podle vyjádření velvyslance byl zpěvačce udělen za významné přispění k propagaci francouzského šansonu a francouzské kultury obecně.[5]

Dne 28. října 2014 jí český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Slovenský prezident Andrej Kiska jí 7. ledna 2016 na Bratislavském hradě udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.[6]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Hana Hegerová, 2009
Řadová alba
Živá alba
Kompilace
EP
Zahraniční alba

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá Fronta, 1987. Kapitola Hana Hegerová, s. 224. 
  2. ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá Fronta, 1987. Kapitola Tabulka slávy IV., s. 228. 
  3. ↑ Hegerová (85) šokuje: Znovu ve vězení!. Ahaonline.cz. Dostupné online [cit. 2016-11-03]. 
  4. ↑ ČTK. Hana Hegerová ukončila pěveckou kariéru. Novinky.cz [online]. 2011-08-12 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ ČTK, bk. Hegerová za své šansony obdržela francouzský Řád za zásluhy. ČT24 [online]. 2013-04-04 [cit. 2013-04-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kiska vyznamenal 15 ľudí, Handzuša, Hegerovú aj zabitého právnika Valka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10, 11, 32–3
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 266. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 187. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 437. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn19990209228 | GND: 119552868 | ISNI: 0000 0000 7863 5138 | LCCN: no98046034 | VIAF: 79430018 | WorldcatID: lccn-no98046034
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hana_Hegerová&oldid=16252275“