Hana Hegerová
| Hana Hegerová | |
 | |
| Rodné jméno | Carmen Farkašová |
|---|---|
| Narození |
20. října 1931 (87 let) Bratislava  Československo |
| Vzdělání | maturita |
| Povolání | zpěvačka a filmová herečka |
| Manžel(ka) | Dalibor Heger (1930–2011; rozvod cca 1958) |
| Příbuzní | syn Matúš Heger (1955–2015), vnuci Marek Heger (*1987) a Matouš Heger |
| Známá jako | zpěvačka šansonů |
| Ocenění |
Čestné občanství Prahy 1 (2012) Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (2014) Řád Ľudovíta Štúra (2016) rytíř Řádu umění a literatury Medaile Za zásluhy |
| Webová stránka |
www |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hana Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková (* 20. října 1931 Bratislava) je významná slovenská zpěvačka a herečka, působící dlouhodobě v Česku, nekorunovaná královna československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, v dobách svého aktivního působení něměla v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala hlavně schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích. V současnosti již aktivně nevystupuje. Na její tvorbu navazuje např. šansoniérka Renata Drössler.
Obsah
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v rodině bankovního ředitele. V letech 1937–1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně se chtěla dostat na Vysokou školu ekonomickou. Když jí to bylo kvůli jejímu "třídnímu původu" znemožněno, pracovala v komárenských strojírnách a přednášela na tamní učňovské škole.
Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 1951 až 1953 se stala roku 1953 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. V té době již měla dítě.
V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka. Od roku 1961 vystupovala v pražském divadle Rokoko. V letech 1962 až 1966 vystupovala v divadle Semafor, kde hrála v pásmu písniček Zuzana je zase sama doma, Zuzana není pro nikoho doma, v Dobře placené procházce. S kolegy ze Semaforu hrála i ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (role Edity). V Semaforu ji začátkem devadesátých let nahradila šansoniérka Renata Drössler, která převzala i její repertoár.
Dosáhla velkých mezinárodních úspěchů svou interpretací původních i cizích šansonů. Absolvovala celou řadu úspěšných vystoupení doma i v zahraničí. V roce 1967 vystoupila s francouzsky zpívanými písněmi v Pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu. Začali jí vydávat gramofonové desky v NSR, vystupovala v televizních pořadech NDR.[1] V 70. letech 20. století se umisťovala pravidelně v první desítce ankety Zlatý slavík.[2]
Na přelomu 70. a 80. let strávila půl roku ve vězení. Na její účet omylem přišla vyšší finanční částka, která ve skutečnosti patřila Karlu Gottovi. Hegerová se podle vlastních slov domnívala, že jde o honorář z Německa a nechala si ho, soud to vyhodnotil jako zpronevěru.[3]
Dne 12. srpna 2011 ohlásila konec své koncertní kariéry.[4]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Je držitelkou rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury. Dne 28. března 2012 obdržela na Staroměstské radnici čestné občanství Prahy 1 a šek na 250.000 Kč.
Dne 4. dubna 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy. Z rukou francouzského velvyslance Pierra Lévyho řád převzal v zastoupení její vnuk. Podle vyjádření velvyslance byl zpěvačce udělen za významné přispění k propagaci francouzského šansonu a francouzské kultury obecně.[5]
Dne 28. října 2014 jí český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Slovenský prezident Andrej Kiska jí 7. ledna 2016 na Bratislavském hradě udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.[6]
Diskografie[editovat | editovat zdroj]
- Řadová alba
- 1966, 1990, 2006, 2016 Šansony Pozn.: Každé vydání mělo jinou obálku!
- 1971, 1996, 2006 Recital
- 1974, 1995, 2006 Recital 2
- 1977, 1995, 2006 Lásko prokletá
- 1987, 1995, 2006 Potměšilý host
- 1987, 1997 Chansons
- 2010, 2011 Mlýnské kolo v srdci mém Pozn.: Reedice s DVD!
- Živá alba
- Kompilace
- 1984, 1995 Ohlédnutí
- 1991, 1997 Paběrky Pozn.: První vydání 2 CD, reedice ve zkrácené podobě na 1 CD!
- 1997 Rýmování o životě
- 2005 Můj dík (H. H. zpívá písně Pavla Kopty)
- 2006 Všechno nejlepší
- 2009 Paběrky a pamlsky
- 2013 Zlatá kolekce 1957–2010
- 2016 Cesta
- 2017 Omrvinky
- EP
- Zahraniční alba
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
- 1954 Frona
- 1957 Tam na konečné
- 1960 Policejní hodina
- 1960 Přežil jsem svou smrt
- 1962 Neděle ve všední den
- 1962 Zhasněte lampióny
- 1963 Konkurs (Režie: Miloš Forman)
- 1963 Naděje
- 1964 Kdyby tisíc klarinetů
- 1966 Dobře placená procházka (televizní film)
- 1967 Ta naše písnička česká
- 1974 Třicet případů majora Zemana
- 1988 Lovec senzací
- 1989 „Fabrik der Offiziere“
- 1991 Poslední motýl
- 2006 Kde lampy bloudí
- 2008 Česká RAPublika
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá Fronta, 1987. Kapitola Hana Hegerová, s. 224.
- ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá Fronta, 1987. Kapitola Tabulka slávy IV., s. 228.
- ↑ Hegerová (85) šokuje: Znovu ve vězení!. Ahaonline.cz. Dostupné online [cit. 2016-11-03].
- ↑ ČTK. Hana Hegerová ukončila pěveckou kariéru. Novinky.cz [online]. 2011-08-12 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.
- ↑ ČTK, bk. Hegerová za své šansony obdržela francouzský Řád za zásluhy. ČT24 [online]. 2013-04-04 [cit. 2013-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Kiska vyznamenal 15 ľudí, Handzuša, Hegerovú aj zabitého právnika Valka
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10, 11, 32–3
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 266.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 187.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 437.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hana Hegerová ve Wikimedia Commons 
Osoba Hana Hegerová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hana Hegerová
- Hana Hegerová v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Hana Hegerová v Internet Movie Database (anglicky)
- Konec kariéry na webu Novinky.cz
- Hana Hegerová má pokračovatelku na webu super.cz
