Zuzana je zase sama doma

Zuzana je zase sama doma
Autor	Jiří Suchý
Žánr	pásmo písniček
Námět	Jiří Suchý
Premiéra	22. října 1961
Místo premiéry	Městská lidová knihovna, Praha
Soubor	Semafor
Počet představení	57
Štáb
Režie	Ján Roháč
Hudba	Jiří Šlitr; Willy Backman; Cole Porter; Bob Norman; Leo Daniderf; Paul Cahn
Výprava	Dimitrij Kadrnožka; Jan Lukas
Kostýmy	Zdena Kadrnožková
Obsazení
	Václav Štekl; Viktor Maurer; Helena Lukasová
Profesionální kritika
	Josef Schnabel, Mladá fronta 25. 10. 1961; Vladimír Justl, Divadelní noviny 6. 12. 1961; Sergej Machonin, Rudé právo 19. 12. 1961;
Semafor chronologicky
Vo co de (1961)	Sběratel stínů (1962)
Jiří Suchý chronologicky
Papírové blues (1961)	Šest žen (1962)
	Údaje v infoboxu aktuální k 24. 12. 2012; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zuzana je zase sama doma (1961) je pásmo písniček s průvodním slovem od Jiřího Suchého. Oproti staršímu pásmu Zuzana je sama doma (1961), kde hlas Zuzany ze záznamu jednoduše spojoval jednotlivé písničky, Zuzana je zase sama doma je satirou proti měšťáctví a proti odmítání jazzové a rock'n'rollové hudby, se kterým se tehdy Semafor potýkal. Zuzana (opět hlas Zuzany Stivínové ze záznamu) seznamuje diváky s jednotlivými obyvateli jejího domu a hraje si písničky z magnetofonu (které jsou pak naživo hrány na jevišti). Na jevišti také vystupují tři z obyvatel domu: pan Laube, který brojí proti hudbě, kterou nemá rád, pan Pokorný a Helenka. Ze záznamu je také telefonní rozhovor Zuzany s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem o tom, že o ní napsali Písničku pro Zuzanu.

Téměř polovinu písniček z pásma napsali Jiří Šlitr (hudba) s Jiřím Suchým (text), v několika případech také Suchý přetextoval americké písně a čtyři písně jsou Šlitrovými melodiemi na texty Pavla Kopty a Miroslava Horníčka. Píseň mladého samouka napsal Jiří Suchý sám.

Vrcholem představení byl duet Evy Pilarové a Waldemara Matušky Ach ta láska nebeská, který vyhrál první ročník ankety Zlatý slavík v kategorii písní.

Zpěváky doprovázel Sextet divadla Semafor, který řídil Ferdinand Havlík. Dále v něm hráli Karel Růžička, Jaroslav Štrudl, Antonín Gondolán, Jiří Kysilka a Lubomír Pánek.

Pásmo Zuzana je zase sama doma bylo také natočeno jako televizní film.

Třetí „Zuzanou“ v Semaforu bylo pásmo Zuzana není pro nikoho doma (1963).

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Václav Štekl	pan Pokorný
Viktor Maurer	pan Laube
Helena Lukasová	Helenka

zpěváci

Eva Pilarová, Hana Hegerová, Eva Olmerová, Waldemar Matuška, Karel Štědrý

hlasy ze záznamu

Zuzana Stivínová, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, slečna z centrály

Seznam písniček[editovat | editovat zdroj]

Záznamy hry[editovat | editovat zdroj]

Televizní film[editovat | editovat zdroj]

Ještě týž rok, kdy měla hra premiéru, vznikla její televizní verze, kterou režírovala Eva Sadková (kamera: Eduard Landisch). Byla vysílána 25. listopadu 1961. Hráli a zpívali v ní ti stejní herci, včetně těch, jejichž hlasy na divadle zněly pouze ze záznamu, a další (např. Ladislav Fialka). Jde o upravenou verzi představení, zazněly zde i nové písně: Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem uvedli Koupil jsem si knot, Waldemar Matuška zazpíval Blues o stabilitě.

Tři písničky z filmu později vyšly na DVD. Kočka na okně na DVD Největší hity (Supraphon, 2005), Blues o stabilitě a Koupil jsem si knot na DVD Největší hity 2 (Supraphon, 2007).

Tři písně z televizního záznamu (Blues o stabilitě, Drožkář a Betty) vyšly na CD Taková ztráta krve, Zuzana je zase sama doma (Bonton, 2000).

Zvukové záznamy hry[editovat | editovat zdroj]

Záznam druhé části představení se nezachoval, údajně proto, že „Karel Štědrý o přestávce vytáhl žertem konektor ze zdířky magnetofonu a na defekt se přišlo až po představení“.^[1] Písně jsou ale v nějakých verzích nahrány všechny.