Dobře placená procházka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dobře placená procházka
Žánrbuffopera (Jazzová opera)
SkladatelJiří Šlitr
LibretistaJiří Suchý
Počet dějství2
Originální jazykčeština
Premiéra15. června 1965, Praha, Semafor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dobře placená procházka je jazzová opera (buffopera) Jiřího Suchého (libreto) a Jiřího Šlitra (hudba). Režíroval ji Ján Roháč. Premiéru měla 15. června 1965 v divadle Semafor a dočkala se zde 64 představení. O rok později byla s mírnými změnami v závěru natočena jako televizní inscenace. Hrála se v některých evropských divadlech (Finsko, Belgie, Jugoslávie), v roce 2007 byla uvedena v pražském Národním divadle.

Vznik opery[editovat | editovat zdroj]

Jiří Šlitr chtěl po několika letech skládání písniček napsat nějaký větší útvar – jazzovou operu. Jiří Suchý přišel s nápadem, že celý děj by se odehrával v koupelně a opera by se jmenovala Ve vaně (odkaz na operu V studni Viléma Blodka) a se Šlitrem by v ní hráli instalatéry, kteří přišli opravit vodovodní kohoutek. Z tohoto nápadu nakonec zůstalo jen to, že se děj odehrává v koupelně (v dalších nastudováních i v jiných místnostech bytu).[1] Libreto Suchý napsal za několik dní dle svých slov v koupelně hotelového apartmá v Mariánských Lázních, kde pobýval během natáčení filmu Kdyby tisíc klarinetů v Kynžvartu.[1][2]

Charakteristika opery[editovat | editovat zdroj]

Suchý a Šlitr nazvali Dobře placenou procházku „buffopera“, a skutečně toto dílo vykazuje mnoho podobností s tradiční italskou operou buffa 18. století: děj popisující domácí prostředí „obyčejných lidí“, humorné až groteskní situace a současně absence prohloubených lyrických momentů – i hlavní navracející se melodie, lyrická píseň Jsi ta nejkrásnější krajina, není nikdy zpívána jako výraz upřímné lásky. Operu buffu připomíná rovněž dvoudílná forma intermezza a „árie“ (písně) související s dějem spíše volně a propojené recitativy. Rovněž trojice hrdinů Vanilka – Uli – Advokát je typicky buffózní. Do tohoto rámce jsou však zasazeny surrealistické postavy (a písně) Listonoše a Tety, které zastupují poetiku Semaforu.

V opeře je citována lidová píseň Pod vašima okny a árie ze Smetanovy Prodané nevěsty Rozmysli si, Mařenko, rozmysli.

Pro novou inscenaci v pražském Národním divadle roku 2007 byla Dobře placená procházka vedle drobných úprav rozšířena o sedm písní pocházejících původně ze hry Sekta (Semafor, premiéra 22. března 1965), k nimž hudbu i text napsal Jiří Suchý. Tyto písňové vložky představují komentář chóru, jen volně reagující na dějovou situaci.

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

(Písně J. Suchého vložené pro inscenaci v Národním divadle z roku 2007 jsou uvedeny v hranatých závorkách.)

1. dějství[editovat | editovat zdroj]

[Za oponou herců sbory] Mladý manželský pár, Uli a Vanilka, se právě dohodli na rozvodu a každý žije v jedné polovině bytu. Napjatou atmosféru dále přiostřuje Advokát, který je přišel obeznámit s rozvodovým řízením a pěje ódy na slasti rozvodu (Chci jednou napsat velkou symfonii). Situace se však stane neudržitelnou až s příchodem nového vetřelce – Listonoše (Já přilepím si známku na čelo – Rekomando blues), který přináší tajemný telegram z Liverpoolu. Podle telegramu zemřela Vanilčina bohatá tetička a odkázala (dosud nenarozenému) dítěti Uliho a Vanilky milión liber. S nadějí na rychlé zbohatnutí se Uli a Vanilka začnou usmiřovat (Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám). [Na střeše sedí panna bledá] V Uliho nepřítomnosti se o Vanilku začne ucházet rovněž Advokát, neboť podle jeho slov není otec z právního hlediska relevantní (Ty jsi švarná, já jsem švarný). Vanilka hledá záchranu před jeho dvořením a rovněž důmyslné východisko ze své situace v podobě ostýchavého Listonoše, jejž si vyhlédla za otce svého milionářského dítěte. Pokouší se jej svést (Je dusno a těžko), ale Listonoš nechápe, oč běží, a snaží se uniknout z jejích spárů (Když tak znenadání). [Pokud vám jde o děj] Když zmatek vyvrcholí, vytáhne nový telegram oznamující, že Teta právě přilétá. Vylekaná Vanilka, Uli, Advokát a Listonoš hledí na živou Tetu, jež vchází do dveří bytu doprovázena všemi odznaky luxusu a vypráví jim o své cestě (Kdesi nad kanálem). [Jak se plaší zlé sny]

2. dějství[editovat | editovat zdroj]

Druhého dne dopoledne se Advokát zastavuje u Vanilky a Uliho na cestě k soudu. Když s ním však Teta chce prohovořit některé detaily své závěti, Advokát náhle není v takovém spěchu. Teta se rozhodla změnit svou poslední vůli v tom smyslu, že milión liber zdědí každé z dětí Uliho a Vanilky – na odkazování má peněz dost. V Advokátovi toto konstatování vyvolá náhlou lásku k Tetě, již počne vyznávat (Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám... Já kolem tebe chtěl bych kroužit). [Nevíme, paní, vlastně ani, kdo jste] Teta o samotě vypráví svůj životní příběh (To nebylo mi patnáct let). Z dokončeného stání se vrací opilý Uli, který Tetu nejprve hrubě seznámí se skutečností rozvodu a pak se o ni začne ucházet sám. Jeho nemotorné pokusy o dvoření utne rozzlobená Vanilka, kterou se Teta pokusí uchlácholit šekem na milión liber. [Tato píseň je jen ornamentem] Listonoš přináší nový telegram: Teta je mrtva, což se ukáže pravdou. Uli i Advokát obracejí svou láskychtivou pozornost na Vanilku (Ty jsi švarná, já jsem švarný... Jsi ta nejkrásnější/nejbohatší krajina, co znám). Ta se snaží najít pomoc u Listonoše, který se jí však vyhýbá a nakonec zmizí. [Plameny plápolají]

Inscenace v Semaforu[editovat | editovat zdroj]

Osoby a obsazení[editovat | editovat zdroj]

Technicko-umělecké zázemí[editovat | editovat zdroj]

Inscenace v Národním divadle[editovat | editovat zdroj]

Operu režírovali Miloš a Petr Formanovi. Je mírně upravena a doplněna písničkami z další Suchého hry Sekta. V roli Listonoše opět hraje Jiří Suchý. Opera byla premiérově uvedena 22. dubna 2007. V květnu 2007 byla pětkrát uvedena na zájezdovém představení v Palau de les Arts Reina Sofía ve Valencii.

Nastudování bylo oceněno cenou Sazky a Divadelních novin jako nejlepší počin sezony v oblasti hudebního divadla.[3]

Televizní dokument o tomto nastudování Dobře placené procházky natočila Olga Špátová pod názvem Dobře placená procházka '07 (2007, 52 minut).

Konkurzu na roli tety se zúčastnila i Ilona Csáková a během něho byl jejím partnerem Petr Píša. Forman ale vybral Píšu, který už předtím spolupracoval se svou kapelou Zatrestband s bratry Formanovými na jejich představeních na Lodi Tajemství a znali se od roku 1998 z divadelních festivalů v Třešti.[4]

Konkurz na roli Vanilky byl čtyřkolový (březen–listopad 2006). Dáša Zázvůrková při něm s Petrem Macháčkem zazpívala písničku Tak abyste to věděla.[5]

Inscenace se v Národním divadle hrála dva roky, herečka Jana Malá po roce odešla na mateřskou dovolenou, roli Vanilky pak hrála už jen Dáša Zázvůrková.[5]

Osoby a obsazení[editovat | editovat zdroj]

Technicko-umělecké zázemí[editovat | editovat zdroj]

Dobře placená procházka v jiných divadlech[editovat | editovat zdroj]

Hru uvedlo Činoherní studio JAMU (premiéry 11. a 16. října 1984; režisér Richard Mihula). V letech 20012003 se hrála také v Městském divadle ve Zlíně (premiéry 12. a 28. března 2001; derniéra 24. června 2003). Tuto inscenaci režíroval Pavel Majkus.

Hru také nastudovali studenti Pražské konzervatoře (DiK) v režii Jiřího Datla Novotného (premiéra 19. března 2001 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana).

Další inscenaci uvedlo Klicperovo divadlo Hradec Králové v režii Radka Balaše. Premiéru měla 19. prosince 2009.[6] Roli Vanilky ztvárnila opět Dáša Zázvůrková.[7]

Na 10. března 2012 je plánována premiéra v Západočeském divadle v Chebu v režii Zdeňka Bartoše. Hra je v úpravě pro Národní divadlo, tedy včetně přidaných písní ze hry Sekta.

V roce 2013 měla premiéru inscenace v Slováckém divadle v Uherském Hradišti v režii Radka Balaše.

Jiří Šlitr chtěl s operou prorazit na Broadway a cestoval kvůli tomu v druhé půli 60. let po Spojených státech. Libreto do angličtiny přeložil Alan Levy, ale k jejímu zinscenování nikdy nedošlo.[8]

Záznamy opery[editovat | editovat zdroj]

Zvukové[editovat | editovat zdroj]

Úryvky ze hry vyšly na výběrovém LP Divadlo Semafor 1959 - 1969, 1, Supraphon, 1978 (píseň Jsi ta nejkrásnější krajina co znám) a na CD Ďábel z Vinohrad, FR centrum, 2005 (písnička Ty jsi švarná a úryvek ze hry).

Obrazové[editovat | editovat zdroj]

V roce 1966 byla natočena televizní adaptace opery v režii Jána Roháče a Miloše Formana (kamera: Jaroslav Kučera). Obsazení je stejné jako v Semaforu: René Gabzdyl, Eva Pilarová, Jiří Šlitr, Jiří Suchý, Hana Hegerová. Miniaturní roli sluhy (nosiče) zde má i Vladimír Hrabánek. V závěru se inscenace mírně odlišuje od divadelního libreta, scénář se ale nedochoval. Tento televizní film vyšel na DVD v rámci kolekce Unikáty (2009) a některé písně z něj také na DVD Největší hity 2 (2007). Malá část soundtracku (4 písničky) vyšla na albu Písničky jedné plavovlásky (1997).

V roce 2008 představení v Národním divadle natočil filmový režisér Miloš Forman a záznam byl uveden do kin 9. července 2009 na filmovém festivalu v Karlových Varech. Obsazení: Jiří Suchý, Dáša Zázvůrková, Petr Stach, Petr Píša, Tereza Hálová, Beatrice Todorová, Miroslav Lacko, Veronika Švábová a další.

Dle slov Jiřího Suchého finská televize natočila vlastní verzi Roháčova a Formanova filmu.[1]

Knižní vydání libreta[editovat | editovat zdroj]

Některé písničky z opery vyšly např. ve sbírce Písničky (1969): Jsi ta nekrásnější krajina, Ty jsi švarná, Je dusno a těžko, Zpověď, Hallelujah! a Rekomando blues.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SUCHÝ, Jiří. Vzpomínání. Praha: Galén, 2011. 525 s. ISBN 978-80-7262-752-3. S. 288–289. (čeština) 
  2. Rozhovor s Jiřím Suchým [online]. Česká televize. Dostupné online. 
  3. http://www.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=14672
  4. ČERNÝ, Jiří: Umělecký kovář se přes noc stal operním advokátem. Hospodářské noviny, 24. dubna 2007. Dostupné online.
  5. a b Dáša Zázvůrková jako host pořadu Všechnopárty, 24. května 2013. [1]
  6. Archivovaná kopie. www.klicperovodivadlo.cz [online]. [cit. 2010-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-08. 
  7. MAREČEK, Petr: I Šlitr se Suchým znají mobily a rádio na dálkové ovládání. Alespoň v Hradci. iDNES.cz 22. prosince 2009 Dostupné online.
  8. SUCHÝ, Jiří. Vzpomínání. Praha: Galén, 2011. 525 s. ISBN 978-80-7262-752-3. S. 290. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]