Městské divadlo Zlín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Městské divadlo Zlín

Městské divadlo Zlín (dříve Divadlo pracujících) je repertoárovou divadelní scénou středoevropského typu. Nepřetržitě od roku 1946 spoluvytváří historii českého divadla a patří k jeho nejprogresivnějším scénám. Umělecký kredit zlínského divadla oceňuje odborná kritika i divácká veřejnost, je institucí, na jejíž půdě se setkávají čeští, polští a slovenští umělci.

Divadlo plní ve Zlíně roli multifunkčního stánku kultury. Pořádá ples, koncerty i akce pro děti, prosklené vstupní prostory slouží jako výstavní galerie. V řadě mimorepertoárových aktivit vyniká pořádání festivalu Setkání – Stretnutie, který je přehlídkou původní dramatické a inscenační tvorby zejména českých a slovenských divadel.

Naplnit prostorné jednosouborové divadlo je náročné. Zlínskému divadlu se to daří zásluhou uvážlivé dramaturgie. Nabízí svým návštěvníkům pestrý a široce zaměřený repertoár od muzikálů až po komorní hry, v němž nechybí inscenace objevné, původní a nové. Každoročně se umísťuje na čelních příčkách v nominacích na nejvyšší ceny. Práce uměleckého souboru byla oceněna třemi individuálními Cenami Thálie, cenou diváků přidruženou k cenám Alfréda Radoka, jakož i cenou diváků pro nejlepší inscenaci přehlídky České divadlo 2009.

Městské divadlo zvládá i roli důstojného reprezentanta města, Zlínského kraje a České republiky. Dosáhlo mimořádných úspěchů při účinkování na festivalech v Německu, Slovinsku, Rakousku, Polsku a Slovensku.

Historie divadla[editovat | editovat zdroj]

Divadlo pracujících[editovat | editovat zdroj]

Dlouholeté snahy o zřízení stálého činoherního souboru ve Zlíně vyvrcholily založením profesionálního divadla pod názvem Divadlo pracujících, které slavnostně zahájilo svou činnost 17. září 1946 v budově adaptovaného Komorního kina (dnešní Malá scéna) inscenací Drdových Hrátek s čertem.

Už během první sezony 1946/47 přicházejí do Zlína mimo jiné herci Jiří Adamíra, Věra Kubánková, Josef Langmiler, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař, Otto Šimánek a Vítězslav Vejražka. K nim pak během padesátých let přibývá řada dalších významných hereckých osobností jako Václav Babka, Božena Böhmová, Valerie Kaplanová, Jan Libíček, Bohuš Pastorek, Marie Rovenská a František Řehák. Pro většinu z nich se angažmá v našem divadle stalo startovacím můstkem ke kariéře v pražských divadlech. V této době a zvláště pak v šedesátých letech dokázala dramaturgie společně s inscenátory vytvářet pestrý repertoár otevírající se světu, který byl odměněn velkým nárůstem návštěvnosti.

Nová budova architektů Miroslava a Karla Řepových[editovat | editovat zdroj]

Následně se podařilo řešit další velký problém zlínského divadelnictví, kterým byla provizorní scéna v adaptovaném kině. Po dlouhých dohadech je v roce 1959 vyhlášena soutěž na projekt nové divadelní budovy, z níž jako vítěz vyšel návrh architektů Miroslava a Karla Řepových, který pak zpracoval tým pod vedením Františka Rozhona. S výstavbou se začalo již v roce 1960, avšak po několika přerušeních byl nový stánek Thálie ve Zlíně dokončen až v roce 1967.

Nová budova byla slavnostně otevřena 11. listopadu 1967 premiérou Mahenova Jánošíka v režii Karla Pokorného, v titulní roli s Miroslavem Moravcem. Herecký soubor zdobila jména: Jarmila Doležalová, Jana Hliňáková, Zdeněk Hradilák, Dana Klášterecká, Hynek Kubasta, Jiří Maršálek, Steva Maršálek, Eva Matalová, Věra Nováková, Gustav Opočenský, Vladuna Polanská, Karel Semerád, Stanislav Tříska, Zdeněk Vašek, Miloš Vosmanský a řada dalších.

V nové, opravdu velkoryse pojaté budově vznikla menší scéna Divadla pracujících nazvaná Divadélko v klubu, které zahájilo svou činnost o pár dní později - 25. listopadu premiérou inscenace Román služky v režii Václava Beránka.

Od roku 1967 se začala datovat nejen historie nové budovy, ale také zcela nové dějiny divadelnictví ve Zlíně. V Divadle pracujících zavládl nový duch a v čele tohoto procesu stáli umělecký šéf Karel Pokorný, dramaturg Otakar Roubínek a ředitel Alois Lhotský.

V pohnutém období let 1968 a 1969 byli z vedení divadla odvoláni, avšak slibný vývoj zlínského divadla nebyl zcela narušen ani v období normalizace.

Hajdova éra[editovat | editovat zdroj]

Během sedmdesátých let přišla do Zlína celá řada umělců, kteří pozvedli zdejší scénu na nebývalou úroveň. Z iniciativy nového ředitele Miloše Slavíka nastoupil do angažmá v roce 1971 režisér Alois Hajda a budoucí opora hereckého souboru Roman Mecnarowski. O rok později přišli dramaturgové Miroslav Plešák a Lidmila Kraváková. Díky tomuto týmu, ale také koncepční práci režisérů Svatopluka Skopala, Jiřího Holečka a Pavla Pecháčka vyrostal řada nových opor hereckého souboru, jako byli například Jan Honsa, Zdena Kružíková, Pavel Leicman, Vlasta Mecnarowská, Ondřej Mikulášek, Antonín Navrátil, Jana Tomečková, Marcela Večeřová a mnoho dalších. V témže roce začala rovněž světovou premiérou Kragovy Balady o Hilébii spolupráce s utajeným dramaturgem Ludvíkem Kunderou. Brzy se dostavily první úspěchy. Roku 1973 hostovalo divadlo s inscenací Brechtovy hry Muž jako muž jako jedna z mála evropských scén na známém Berliner Ensemble. Brechtovské a shakespearovské inscenace se pak staly základem "Hajdovy éry" v Divadle pracujících.

Osmdesátá léta[editovat | editovat zdroj]

Na počátku osmdesátých let vystřídali ve stálém angažmá Aloise Hajdu režiséři Miloš Hynšt a Ivan Balaďa. Díky jejich skvělé práci si divadlo udržovalo význam přesahující hranice zlínského regionu. V této době se poprvé ve Zlíně objevila dobře známá jména, jako například Helena Čermáková, Pavel Majkus, Milena Marcilisová, Rostislav Marek, Miloslav Mejzlík, Luděk Randár, Ivan Řehák, Dušan Sitek, Radoslav Šopík, Lubor Tokoš a Jana Kafková.

Městské divadlo Zlín po revoluci[editovat | editovat zdroj]

Velkou změnou porevolučních dní bylo přejmenování zlínské scény na Městské divadlo Zlín, jehož zřizovatelem se stalo statutární město Zlín. V letech 1990 – 1998 se na postu uměleckého šéfa postupně vystřídali Stanislav Tříska, Jakub Korčák, Josef Morávek a Petr Veselý. Ve funkci ředitele působili Ivan Kalina a Antonín Sobek. Ve vedení uměleckého úseku se od roku 1998 vystřídali Petr Veselý, Silvester Lavrík, Miroslav Plešák a Dodo Gombár. V roce 2009 se na tento post vrátil Petr Veselý.

Dosavadní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Dolní foyer mdz

V posledních patnácti letech dosáhlo zlínské divadlo významných úspěchů. Pod vedením předních českých a slovenských divadelních režisérů a umělců zde vznikly mimořádné inscenace, které dokázaly, že divadlo si po právu zaslouží své místo mezi předními scénami v České republice. V této době byl například realizován velmi úspěšný muzikál Frankenstein a v roce 1995 inscenace Osm a půl (a půl) s Boleslavem Polívkou v hlavní roli, v režii J. A. Pitínského. Tento režisér se na zlínskou scénu vrátil v roce 1996, kdy nastudoval hru Gabriely Preissové Její pastorkyňa, která získala Zlomenou závoru, hlavní cenu udělovanou na těšínském festivalu Na hranici. Inscenace se zúčastnila i mnoha dalších divadelních přehlídek a Helena Čermáková byla za svou roli Kostelničky nominována na Cenu Alfréda Radoka.

Ceny Thálie[editovat | editovat zdroj]

Z horního foyer je úchvatný výhled na centrum města.

V roce 1999 zde pod režijním vedením Věry Herajtové vznikla inscenace Júdit, která dosáhla vysoké mety českého divadelnictví v podobě Ceny Thálie za rok 1999 pro Helenu Čermákovou za mimořádný herecký výkon v oblasti dramatických umění v oboru činohra. O dva roky později získal stejné ocenění, tentokrát za celoživotní mistrovství v oboru činohra, bývalý člen hereckého souboru zlínského divadla Lubor Tokoš. Nejvyššího ocenění české divadelní scény dosáhla i herečka Petra Hřebíčková, která získala Cenu Thálie 2008 v oboru činohra za ženský herecký výkon v titulní roli inscenace Maryša v režii Martina Františáka. V širší nominaci na Cenu Thálie 2012 se ocitl i Radovan Král za roli Oresta v antické trilogii J. A. Pitínského Oresteia. ˇUzkou nominaci na Thálii znamenala pro Tomáše Davida v roce 2016 role Jánošíka v muzikálu Malované na skle.

Další umělecké úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Schodiště spojující horní a dolní foyer

V roce 2000 vznikly v nastudování J. A. Pitínského inscenace Dialogy Karmelitek a Třináct písní, které byly spolu s Everymanem v režii Petra Štindla nominovány na Cenu Alfréda Radoka. Za povšimnutí jistě stojí i řada dalších inscenací jako například Tři sestry v režii Dodo Gombára a Tři sestry II v režii Petra Štindla, které získaly hlasy kritiků na stejné ocenění v roce 2002. V roce 2004 byl na zlínské scéně pod režijním vedením Dodo Gombára uveden muzikál Šumař na střeše, který byl vysoce oceněn nejen diváky, ale také kritikou. Za plejádu úspěšných inscenací roku 2005 můžeme jmenovat alespoň Figarovu svatbu v režii Zdeňka Duška, jevištní adaptaci Mistra a Markétky v nastudování Dodo Gombára a v neposlední řadě inscenaci Válka mezi rozmarýnem a majoránkou, v režii Čechoportugalce Františka Listopada, s níž divadlo slavilo velké úspěchy na prestižním divadelním festivalu v portugalské Almadě. V roce 2006, v rámci společného projektu Městského divadla Zlín a Filharmonie Bohuslava Martinů, vznikla v režii J. A. Pitínského a pod taktovkou dirigenta Romana Válka inscenace melodramu Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha Smrt Hippodamie, která se okamžitě stala událostí roku a byla důstojným uměleckým vrcholem oslav 60. výročí založení divadla, které v tomto roce proběhly. O dva roky později slavili zlínští umělci s touto inscenací velké úspěchy také v národním divadle ve Lvově, kde svojí návštěvou prolomili dvacetiletou pomlku hostování českých umělců na Ukrajině.

Městské divadlo Zlín dnes[editovat | editovat zdroj]

Od června 2010 je ředitelem zlínského divadla Petr Michálek. Od ledna 2012 je uměleckou šéfkou souboru Hana Mikolášková.

Stávající herecký soubor tvoří Helena Čermáková, Eva Daňková, Petra Králová, Zdeněk Julina, Romana Julinová, Josef Koller, Radovan Král, Kateřina Liďáková, Zdeněk Lambor, Jan Leflík, Milena Marcilisová, Rostislav Marek, Luděk Randár, Ivan Řehák, Gustav Řezníček, Radoslav Šopík, Pavel Vacek, Marie Vančurová, Marta Bačíková, Markéta Kalužíková, Jana Drgová, Tomáš David, Tamara Kotrbová, Vojtěch Johaník a Jan Řezníček. Dramaturgy jsou Vladimír Fekar a Kateřina Menclerová.

Scény[editovat | editovat zdroj]

Soubor Městského divadla Zlín v současnosti hraje na třech scénách - v hlavním Velkém sále, v komorním Studiu Z s kapacitou 84 míst a v klubové dílně.

Rekonstrukce Velkého sálu byla provedena v roce 1989. Studio Z se původně jmenovalo Studio G (Gottwaldov). Dílna nahradila před několika lety původní Divadélko v klubu.

Mezinárodní divadelní festival Setkání - Stretnutie[editovat | editovat zdroj]

Městské divadlo Zlín je od roku 1991 pořadatelem mezinárodního divadelního festivalu Setkání – Stretnutie, nesoutěžní přehlídky s vyhraněnou dramaturgickou koncepcí a s jednoznačnou orientací na česko-slovenskou divadelní tvorbu. O vysoké umělecké a společenské úrovni tohoto festivalu svědčí řada ohlasů v odborném tisku, vyjádření účastníků a opakovaně udělovaná záštita významných osobností.

Divácká anketa Aplaus[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 1999 byla poprvé vyhlášena anketa Aplaus, v níž se mohou každoročně diváci zlínské scény vyjádřit ve třech kategoriích (ženský herecký výkon, mužský herecký výkon a inscenace) k výkonům uměleckého souboru. V letech 2002 až 2010 přibyla k hlavním kategoriím ankety také Cena ředitele Městského divadla pro zvlášť významné osobnosti, které se zasloužily o rozvoj našeho divadla.

Městské divadlo Zlín

Reference[editovat | editovat zdroj]


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]