Otmar Růžek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otmar Růžek
Narození17. března 1901
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. října 1941
Praha–Ruzyně; Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěDivišova ulice 255/5 (Praha XVI – Smíchov)[1]
Vzdělání
Alma mater
Povolání
  • voják z povolání (důstojník; dělostřelec);
  • vrchní ministerský komisař ministerstva sociální a zdravotní správy na Smíchově[1]
Zaměstnavatelé
  • prvorepubliková čs. armáda;
  • Ministerstvo sociální a zdravotní správy
ChoťAlvína Růžková
DětiAlexandr Růžek
Rodiče
  • František Růžek;
  • Emilie Růžková (rozená Schmuckerová)
Příbuznísynovec: Martin Růžek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeho synovec český herec (Erhard Martin) po roce 1944 užívající jméno Martin Růžek
Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před budovou ministerstva obrany ČR

Otmar Růžek (17. března 1901 Nový Svět u Jilemnice - 1. října 1941 Praha–Ruzyně) byl důstojníkem prvorepublikové československé armády, za protektorátu se zapojil do protiněmeckého odporu jako vysoký člen vedení ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa. Za první heydrichiády byl spolu s dalšími českými vlastenci popraven zastřelením v jízdárně bývalých dělostřeleckých kasáren v Praze–Ruzyni.

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Štábní kapitán Otmar Růžek se narodil 17. března 1901 v Novém Světě u Rokytnice nad Jizerou. Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích na Moravě prošel jako voják z povolání mnoha různými dělostřeleckými útvary v prvorepublikové československé armádě. Po absolvování pražské Vysoké školy válečné byl v roce 1938 během branné pohotovosti státu přidělen ke studijní skupině 2. oddělení III. armády v Kremnici. Po vyhlášení Slovenského štátu (14. března 1939) se Otmar Růžek vrátil do Čech, kde brzy navázal spolupráci se štábem Oblastního velitelství Velká Praha (to působilo v rámci ilegální organizace Obrana národa) a aktivně se tak zapojil do vyšších pater domácího protiněmeckého odboje. Dne 21. března 1941 byl Otmar Růžek (společně s podplukovníkem Františkem Ambrožem) zatčen v Praze gestapem. Za prvního stanného práva byl odsouzen k trestu smrti a spolu s dalšími jedenácti vysokými důstojníky Obrany národa byl v podvečer (16.30 hodin) dne 1. října 1941 popraven zastřelením v jízdárně ruzyňských kasáren v Praze.[2][3]

Podrobný životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodinný původ, studia[editovat | editovat zdroj]

Otmar Růžek se narodil 17. března 1901 v Novém Světě u Jilemnice do rodiny místního poštmistra Františka Růžka a jeho manželky Emilie Růžkové, rozené Schmuckerové.[4] Po vzniku Československa se na přelomu let 1918–1919 zapojil do služby v dobrovolnických sokolských jednotkách. Po skončení středoškolských studií (1914 až 1922; maturita v roce 1922) na české vyšší reálce v Nové Pace nastoupil v září 1922 ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě.[4] Vojenskou akademii opustil po dvou letech studia (v roce 1924) slavnostním vyřazením v hodnosti poručíka dělostřelectva. Poté byl na krátký čas odeslán k dělostřeleckému pluku 10 v Lučenci a po absolvatoriu dělostřelecké aplikační školy v Olomouci (v červenci 1925) jej převeleli do Nitry.[4]

Vojenská kariera[editovat | editovat zdroj]

Od 1. srpna 1925 sloužil u nitranského dělostřeleckého pluku 110 a u této jednotky zastával do dubna 1927 funkci mladšího důstojníka baterie (a později pak plynového důstojníka pluku). V dělostřeleckém oddílu 262 v Čemerném, kam byl převelen zjara 1927, postupně prošel různými funkcemi (velitel čety; I. důstojník baterie; zástupce velitele baterie). Vynikající výsledky v jízdě na koni jej předurčily k výkonu funkce (od května 1932 do července 1933) velitele remontního oddělení košické 12. dělostřelecké brigády.[4] U dělostřeleckého pluku 11 (v Košicích) působil Otmar Růžek od července 1933 do poloviny prosince 1933 jako velitel čety 1. baterie. Poté, co byl přeložen k dělostřeleckému pluku 1 do Čech, zastával (u jeho III. oddílu v Bílině) funkci I. důstojníka 8. baterie. Zatímním velitelem 1. baterie I. oddílu v pražské Ruzyni se stal od počátku ledna 1935. V době od listopadu 1935 do dubna 1938 studoval Otmar Růžek Vysokou školu válečnou v Praze. Po jejím úspěšném absolvování byl převelen k velitelství V. sboru v Trenčíně. Branná pohotovost (podzim 1938) v Československu jej zastihla u studijní skupiny 2. oddělení (zpravodajského) III. armády v Kremnici. Tady se dozvěděl o podepsání Mnichovské dohody a prožil i 15. březen 1939.[4]

Protektorát[editovat | editovat zdroj]

Ze Slovenska do Čech se Otmar Růžek vrátil po vyhlášení samostatného Slovenského štátu (14. března 1939). Po nastolení protektorátu byla prvorepubliková čs. armáda během jara a začátkem léta 1939 rozpuštěna (v rámci tzv. likvidace čs. branné moci) a důstojníci byli nasazeni do různých míst civilní státní správy v Čechách a na Moravě. Otmar Růžek nastoupil u Ministerstva sociální a zdravotní péče v Praze do funkce vrchního ministerského komisaře ministerstva sociální a zdravotní správy na Smíchově.[4][1]

Krátce po německé okupaci Čech a Moravy se Otmar Růžek zapojil do práce ve vojenské ilegální odbojové organizaci Obrana národa (ON).[p. 1] Tady působil ve štábu Oblastního velitelství Obrany národa – Velká Praha. V domácím odboji úzce spolupracoval i s podplukovníkem Josefem Balabánem a s podplukovníkem Josefem Mašínem.[4] (Oba jmenovaní byli také dělostřelci. Německé represivní složky (gestapo, sicherheitsdienst) jim, spolu se štábním kapitánem Václavem Morávkem, přidělili označení Tři králové.) Prostřednictvím podplukovníka Josefa Balabána se Otmar Růžek seznámil s vědcem, pedagogem a politikem doc. Vladimírem Krajinou, který byl zapojen do domácího protiněmeckého odboje. Doc. Krajina patřil k vedení Politického ústředí a spravoval jeho ilegální vysílačku Sparta I., která obstarávala styk se zahraničním odbojem vedeným exilovým prezidentem republiky Edvardem Benešem. A byl to právě Otmar Růžek, kdo doc. Krajinu zasvěcoval do způsobů šifrovací práce a kdo jej seznamoval s provozními údaji a systémem kódování zpráv (depeší) odcházejících za hranice protektorátu radiovou cestou.[2]

Po vlně rozsáhlého zatýkání na přelomu let 1939 a 1940 došlo k narušení fungování ilegální organizace Obrana národa. Po obnovení činnosti se hlavním velitelem druhé garnitury ON stal generál Bedřich Homola (nahradil zatčeného generála Josefa Bílého z první garnitury ON), v Čechách se ujal zemského velení brigádní generál Václav Šára (nahradil v téže funkci zatčeného generála Hugo Vojtu). Otmar Růžek se stal přednostou jednoho z oddělení Šárova štábu. (Toto oddělení bylo řízeno náčelníkem štábu Zemského velitelství Čechy podplukovníkem Františkem Ambrožem).[4] Kromě spolupráce s Františkem Ambrožem udržoval Otmar Růžek rovněž úzké kontakty s vrchním velitelem Obrany národa divizním generálem Bedřichem Homolou,[4] spolupracoval i s dalšími členy Šárova štábu a sice s podplukovníkem generálního štábu Josefem Dvořákem a majorem pěchoty Janem Peterou.[6]

Zatčení, výslechy, věznění, ...[editovat | editovat zdroj]

Otmar Růžek byl zatčen gestapem 21. března 1941 ve svém bytě (adresa: Divišova ulice 255/5 (Praha XVI – Smíchov)[1]).[4][p. 2] Během zostřených výslechů v hlavní úřadovně pražského gestapa v Petschkově paláci, kam byl pravidelně přivážen z pankrácké věznice, neposkytl vyšetřovatelům žádné relevantní informace o svých odbojových spolupracovnících. Řetězové zatýkání odbojářů se u Otmara Růžka díky jeho mlčenlivosti zastavilo a němečtí vyšetřovatelé jej zařadili do kategorie již „vytěžených“ (resp. nevytěžitelných) osob.[4] Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy (27. září 1941) bylo vyhlášeno od 28. září 1941 první stanné právo v jehož rámci byl Otmar Růžek dne 1. října 1941 odsouzen stanným soudem (při řídící úřadovně gestapa v Praze) k trestu smrti.[4] V jízdárně bývalých dělostřeleckých kasáren v Praze–Ruzyni byl téhož dne (1. října 1941) v půl páté večer popraven zastřelením.[4][p. 3]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Jeho synovec, český herec Erhard Martin (rovněž činný během druhé světové války v protiněmeckém odboji),[p. 4] již v roce 1944 přijal jméno svého strýce.[p. 5] Příjmení svého otce (Martin) použil jako své křestní jméno a příjmení svého strýce (Růžek) použil jako své příjmení. Tímto svým přejmenováním tak herec Martin Růžek uctil památku maminčina bratra, štábního kapitána generálního štábu Otmara Růžka.[4]
  • Po skončení druhé světové války mu byl v roce 1945 posmrtně udělen Československý válečný kříž 1939 a v roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka generálního štábu.[4][p. 6]
  • Jeho jméno Otmar Růžek je uvedeno na Pomníku věnovaném padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před budovou ministerstva obrany ČR.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V začátcích formování vojenského domácího protiněmeckého odboje (ještě v roce 1939) se utvořil nejprve generální štáb v ilegalitě. Mimo jeho strukturu existovala tak zvaná „likvidační skupina MNO“, která sloužila k regulaci a podchycení spontánně vznikajících odbojových skupin formujících se kolem jednotlivých „deaktivovaných“ důstojníků prvorepublikové armády. Likvidační skupina MNO sloužila zároveň i jako technické zázemí nutné a využitelné pro vlastní odbojovou aktivitu. Mezi členy likvidační skupiny tzv. „likvidačními komisaři“, kterých bylo více než 200 osob, byly například i tyto významné postavy domácího protiněmeckého odboru: podplukovník Josef Balabán; plukovník Miloslav Berka; podplukovník Tomáš Berka; podplukovník František Ambrož; podplukovník Karel Teringl; štábní kapitán Otmar Růžek.[5]
  2. ↑ Ve stejný den (21. března 1941) byl v Praze zatčen gestapem vysoký důstojník Obrany národa a zpravodajský spolupracovník Tří králů podplukovník František Ambrož.[7]
  3. ↑ Dne 1. října 1941 bylo v Ruzyňských kasárnách v Praze popraveno těchto dvanáct vysokých důstojníků Obrany národa:[7][3]
    • Divizní generál Mikuláš Doležal (6. 12. 1889 - 1. 10. 1941);
    • Brigádní generál in memoriam Josef Dvořák (20. 12. 1891 - 1. 10. 1941);
    • Brigádní generál in memoriam Josef Malý (3. 2. 1893 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník pěchoty Bohdan Kasper (6. 7. 1891 - 1. 10. 1941);
    • Divizní generál in memoriam Oleg Svátek (3. 2. 1888 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník generálního štábu in memoriam František Ambrož (5. 11. 1892 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník generálního štábu in memoriam František Dědič (6. 8. 1890 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník pěchoty in memoriam Ladislav Preininger (2. 7. 1895 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník generálního štábu in memoriam František Coufal (7. 1. 1892 - 1. 10. 1941);
    • Major pěchoty Jan Petera (18. 8. 1881 - 1. 10. 1941);[8]
    • Podplukovník generálního štábu in memoriam Otmar Růžek (17. 3. 1901 - 1. 10. 1941);
    • Divizní generál in memoriam Václav Šára (27. 3. 1893 - 1. 10. 1941)
    • a několik dalších odbojářů.[7][3]
  4. ↑ Erhard Martin se za heydrichiády podílel na zajištění přikrývek pro parašutisty ukryté v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
  5. ↑ V roce 1944 si Erhard Martin zvolil nejprve jako umělecký pseudonym a později i jako zákonné jméno Martin Růžek.
  6. ↑ Dne 28. září 1945 na Staroměstském náměstí v Praze předal prezident dr. Edvard Beneš zástupcům rodiny – paní Alvíně Růžkové a jejímu synu Alexandrovi Růžkovi – Československý válečný kříž 1939. Povýšení Otmara Růžka v roce 1946 také schválil prezident dr. Edvard Beneš.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d podplukovník Otmar Růžek (* 17. března 1901, Nově Město okres Rokytnice nad Jizerou – 1. října 1941, jízdárna ruzyňských kasáren v Praze) [online]. Find a Grave com [cit. 2024-01-11]. Vrchní ministerský komisař ministerstva sociální a zdravotní správy na Smíchově; bydliště Praha XVI - Smíchov, Divišova 5/255; popraven zastřelením. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola I. (Březnový vítr); VI. (Barbarossa), s. 35, 407. První kniha z trilogie. 
  3. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 233, 595. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o STAHLÍK, Eduard. Naši hrdinové očima Eduarda Stehlíka: pplk. Otmar Růžek [online]. Konzervativná noviny cz, 2021-04-04 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola rejstřík osob: Otmar Růžek, s. 39. 
  6. ↑ a b Vojenský úřad pro veterány válek a odboje. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. 1. vyd. Karlov 190, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tisk: ARPA Dvůr Králové n. L.: Ing. Jan ŠKODA - FORTprint, vydavateslství a nakladatelství fortifikační literatury, 2000. 255 s. Dostupné online. ISBN 80-86011-12-7. Kapitola Kapitola s životopisnými údaji Otmara Růžka (2 stránky), s. 166 a 167. 
  7. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Otmar Růžek, s. 248, 301. 
  8. ↑ Major pěchoty Jan Petera (* 18. srpna 1881, Bílá Třemešná číslo 26 okres Dvůr Králové – 1. října 1941, popraven zastřelním v kasárnách v Praze–Ruzyni) [online]. Find a Grave com [cit. 2024-01-11]. Bydliště: Hradec Králové, Slezské předměstí 401. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Eduard Stehlík, Ivan Vlach - Vlast a čest byly jim dražší nežli život. (FortPrint Dvůr Králové nad Labem, 2000); 256 stran; ISBN 80-86011-12-7; Kapitola: podplukovník generálního štábu Otmar Růžek (* 17. března 1901 – 1. října 1941 popraven v Praze – Ruzyni) na stranách 166 a 167.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otmar_Růžek&oldid=23555578“