Josef Malý (generál)
| brig. gen. gšt. Josef Malý | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 3. února 1893 |
| Úmrtí | 1. října 1941 (ve věku 48 let) kasárna Ruzyně |
| Vojenská kariéra | |
| Složka | Československé legie v Rusku Československé legie |
 multimediální obsah na Commons | |
Josef Malý (3. února 1893, Radlovice (okres Tachov) – 1. října 1941, Praha-Ruzyně)[1] byl český voják, člen československých legií v Rusku a účastník odboje během druhé světové války, popravený nacisty.[2][3] Od roku 2005 nese jeho jméno 41. mechanizovaný prapor Armády České republiky.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Radlovicích v bývalém okrese Stříbro.[3] Vystudoval gymnázium v Praze na Smíchově a nastoupil na studium práv na Univerzitu Karlovu, před dokončením studií však byl kvůli vypuknutí první světové války mobilizován jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku. Absolvoval výcvik pro důstojníky v záloze a jako velitel čety byl v lednu 1915 odeslán na srbskou frontu. Později byl převelen na východní frontu, kde byl v březnu 1915 při nasazení v Karpatech raněn. Znovu se vrátil do služby v srpnu, ale na konci září byl zajat Rusy. V zajateckém táboře v Jekatěrinburgu se v květnu 1916 přihlásil do československých legií a v červenci byl nasazen u Boryspilu. Od velitele čety se postupně vypracoval na velitele výzvědné roty, v září 1918 byl jmenován podporučíkem a v lednu 1920 kapitánem. Do Československa se vrátil v červenci 1920.[1]
V červnu 1921 se stal velitelem Hradní stráže. Od listopadu 1924 studoval na válečné škole v Praze. Po ukončení studia byl přiřazen do skupiny důstojníků generálního štábu. Vystřídal několik dalších velitelských funkcí a postupně byl povýšen až na plukovníka. V září 1935 byl jako vojenský atašé vyslán do Bělehradu s akreditací pro Řecko a Albánii. Do Československa se vrátil v polovině roku 1938 a bylo mu svěřeno velení 48. pěšího pluku v Jaroměři.[1]
Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava a rozpuštění československé armády se ihned zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa. Po zatčení první skupiny jejích vedoucích představitelů se stal členem ústředního vedení. V červnu 1941 byl pro tuto činnost zatčen gestapem, stanným soudem odsouzen k trestu smrti[1] a 1. října 1941 v jízdárně ruzyňských kasáren spolu s dalšími členy Obrany národa popraven zastřelením.[4][3]
Památka[editovat | editovat zdroj]
V říjnu 1945 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939 a 19. února 1947 byl za své odbojové zásluhy prezidentem Benešem povýšen do hodnosti brigádního generála.[1] V roce 2005 byl 41. mechanizovanému praporu české armády udělen čestný název "gen. Josefa Malého".
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Osobnosti | 41mpr.army.cz. www.41mpr.army.cz [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-12.
- ↑ Armáda opraví jízdárnu, kde nacisté popravili 250 vojáků či kněží. iDNES.cz [online]. 2016-11-08 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 182.
- ↑ Plukovník gšt. Ladislav Preininger – 79 let od popravy českého vlastence | Velitelství výcviku - Vojenská akademie. www.vavyskov.cz [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Malý na Wikimedia Commons
- Českoslovenští legionáři v Rusku
- Českoslovenští generálové
- Osobnosti Obrany národa
- Češi odsouzení k trestu smrti
- Popravení zastřelením
- Popravení v kasárnách Ruzyně
- Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu jugoslávské koruny
- Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko)
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu Jiřího I.
- Držitelé Československé revoluční medaile
- Držitelé Československé medaile Vítězství
- Narození 3. února
- Narození v roce 1893
- Narození v okrese Tachov
- Úmrtí 1. října
- Úmrtí v roce 1941