Tři králové (protinacistický odboj)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tři králové (celým názvem Svatí tři králové, něm. Heilige drei Könige) [1] byl název daný gestapem zpravodajsko-sabotážní skupině Obrany národa (ON) tvořené pplk. Josefem Balabánem, pplk. Josefem Mašínem a št. kpt. Václavem Morávkem. Sama skupina se nikterak oficiálně neoznačovala, sami o sobě mluvili jako o třech mušketýrech. Skupina se zaměřovala na sběr zpravodajských informací, přípravu a provádění sabotážních a diverzních akcí. Zároveň se podílela na udržování spojení s československou exilovou reprezentací.

Založení a činnost[editovat | editovat zdroj]

Skupina se v rámci vznikající ON (Obrana národa) začala formovat krátce po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939. Od léta potom pracovala již ve složení Balabán, Mašín, Morávek. S touto skupinou dále spolupracoval radiotelegrafista četař František Peltán (někdy označovaný jako čtvrtý ze Tří mušketýrů).[2]. Svou centrálu měli v pracovně plukovníka Tomáše Berky (člen ilegální organizace ÚVOD) na ministerstvu práce a sociálních věcí v Praze.

Začátkem jara 1940 se německým bezpečnostním orgánům podařilo skoro zlikvidovat celou jednu garnituru českého odboje; prakticky zničeny byly Obrana národa, Politické ústředí a částečně i Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Třem králům se odhalení vyhnulo zejména z důvodu přísného dodržování konspiračních opatření, která se u ostatních odbojových uskupení občas podceňovala. To potom vedlo k infiltraci agentů abwehru a gestapa do řad odboje.

Zbytky odbojářů se sloučily do nové organizace, Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). ÚVOD zastřešoval jinak samostatně fungující skupiny. Tři krále v ÚVODu zastupoval Balabán. Začátkem roku 1941 se gestapu, díky přetrvávajícím chybám v konspiraci, podařilo infiltrovat PVVZ svými agenty a během roku organizaci prakticky rozbít.[3]

Jako prvního ze Tří králů se gestapu podařilo 22. dubna 1941 dopadnout Balabána; při krátké přestřelce byl zraněn a zatčen. Přestože ho vyšetřovatelé při výslechu podrobili mučení, své spolupracovníky neprozradil. Popraven byl 3. října 1941.

Jako druhý byl 13. května 1941 zatčen Mašín, když zajišťoval radiové vysílání do Londýna. Do bytu v domě ve druhém patře v ulici Pod Terebkou, dnešní Čiklova 19, v Praze-Nuslích (byl to ilegální byt Morávka), ze kterého se vysílalo, vpadlo gestapo. Mašín, který střelbou kryl ústup Morávka a radisty Peltána, poté, co vysílačku odložili na balkón v mezipatře, jednoho z gestapáků těžce zranil, ale sám, již zraněný, byl zatčen a umístěn do vězeňské nemocnice. Poté, co fyzicky napadl svou ostrahu byl přemístěn na Pankrác (tím byly zmařeny Morávkovy plány na Mašínovo osvobození). I Mašín byl při výsleších mučen, ale ani on nic neprozradil, několikrát se bezvýsledně pokusil i o sebevraždu. Zemřel 30. června 1942 před popravčí četou na kobyliské střelnici.

Morávek, který jako jediný z trojice zůstal na svobodě, pokračoval v ilegální činnosti. Na žádost exilového vedení nadále udržoval kontakt s Paulem Thümmelem a přebíral od něj zpravodajské informace. To se mu stalo ale osudným. 21. března 1942 se Morávek pokusil osvobodit svého spolupracovníka Václava Řeháka (toho Němci zatkli omylem, když zajišťoval prostor pro Morávkovo setkání s Thümmelem, považovali Řeháka za Morávka). Při následné přestřelce byl Morávek raněn a poblíž Prašného mostu v Praze se zastřelil (podle jiných zdrojů ho, již těžce zraněného zastřelil příslušník gestapa, ale v hlášení byla uvedena sebevražda; Morávek měl být totiž zadržen živý).

Odbojová činnost[editovat | editovat zdroj]

Zpravodajství[editovat | editovat zdroj]

Hlavním těžištěm skupiny byla zpravodajská činnost. Vytvořili centrálu, která sbírala informace ze všech sfér života protektorátu, prostřednictvím PVVZ skupina spolupracovala se sítí železničářů a pošťáků. Díky nim získávali informace o německých transportech, ale i o pohybech zboží a poměrech v továrnách. Vyhodnocováním těchto informací potom odboj získával ucelený přehled o politickém a ekonomickém životě v protektorátu a dokonce i části Slovenska. Tyto zprávy sestavoval a koncipoval Balabán. Zprávy byly do Londýna odesílány jednak prostřednictvím vysílaček (Sparta I. a II.), obsáhlejší potom prostřednictvím kurýrů přes neutrální Švédsko či přes Jugoslávii.

Thümmel sice s odbojem spolupracoval, zároveň ale sestavil a vedl observační tým abwehru, která skupinu (které dal krycí název Tři králové) sledovala a podávala o ní zprávy. Thümmel vedl ale svůj tým tak, aby neohrozil trojici hlavních aktérů (a zároveň aby neztratil důvěru odboje a nepřipravil se o významný zdroj financí).

Kromě kontaktů s exilovým vedením v Londýně udržovali Balabán a Morávek i kontakty se sovětskými diplomaty (ve službách NKVD), kteří až do přepadení SSSR Německem legálně v Praze působili.

Souběžně se sběrem informací pro účely zpravodajství zajišťovala skupina i bezpečnostní službu (ochranu před pronikáním agentů německých bezpečnostních služeb do vlastních řad) a dekonspiraci (odhalování) konfidentů a donašečů gestapa z řad obyvatelstva. K tomuto účelu využívali síť českých policistů pracujících jako překladatelé v úřadovně gestapa v Petschkově paláci.

Diverze a sabotáže[editovat | editovat zdroj]

Další z činností skupiny bylo obstarávání zbraní pro ON a trhavin pro vlastní diverzní činnost. Krátce před obsazením zbytků republiky německou armádou se Mašínovi (ještě z titulu funkce velitele ruzyňské posádky) podařilo ukrýt zbraně. Další se mu dařilo získávat např. pomocí falešných dokladů přímo z německé posádky[4] či pašováním z Jugoslávie.

Nejvýznamnější akcí, na které se skupina podílela, byly pumové útoky proti cílům v Berlíně. Zajistila přípravu a odzkoušení náloží, které poté Ctibor Novák, Mašínův švagr, umístil 15. září 1939 přímo v Berlíně; jednu u policejního ředitelství a druhou u budovy ministerstva letectví.[5] Další z útoků, pokus o likvidaci Himmlera, nevyšel; nálož sice 30. prosince 1940 explodovala v Berlíně správně, ale Himmlerův vlak měl zpoždění. K dalším diverzním akcím patřily trhavinové útoky proti lokomotivám zajišťujícím německé vojenské transporty; trhavina ve tvaru briket byla přidávána do uhlí na tendrech lokomotiv.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Pro spojení s exilem používali příslušníci skupiny radiostanici s krycím označením Sparta I. Po určité době ale začali zprávy předávat prostřednictvím radiostanice s krycím názvem Sparta II. Tento způsob byl zvolen proto, že Němci Spartu I. odhalili a zároveň z důvodu neshod s vedením odboje, zvláště s Vladimírem Krajinou. Ten, podle některých zdrojů zprávy do zahraničí svévolně upravoval, což se příslušníkům vojenského odboje nelíbilo.[6] Radiostanice hlásící se jako Sparta II. byly německou bezpečností několikrát zničeny.

Morávek se v převlečení setkal v baru budovy gestapa s Oskarem Fleischerem, elitním vyšetřovatelem gestapa, a nechal si od něj zapálit cigaretu. Morávek také pravidelně doručoval na pražské gestapo výtisky ilegálního časopisu V boj!.

Josef Mašín ve vězení prohlásil, že lituje, že Heydricha nemohl zabít on sám.[zdroj?]

Josef Balabán byl velitelem celé skupiny.[zdroj?]

Tři králové v populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1998 natočil režisér Karel Kachyňa volně na motivy osudu skupiny sedmidílný televizní seriál Tři králové.[7]
  • V roce 2017 vydalo pražské nakladatelství ARGO výpravný stostránkový komiks Tři králové. Autorem komiksu je Zdeněk Ležák, více než 500 kreseb vytvořil výtvarník Michal Kocián.[8]
  • V roce 2017 natočil režisér Cédric Jimenez snímek Smrtihlav na motivy knihy Laurenta Bineta nazvané HHhH, která popisuje karierní vzestup Reinharda Heydricha a jeho atentát. V příběhu je zachycena i činnost tajné odbojové skupiny s krycím názvem Tři králové. Zkratka HHhH znamená Himmlers Hirn heißt Heydrich, tedy Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich.[9]
  • V roce 2021 vydalo pražské nakladatelství ARGO román M+B+M spisovatele Dalibora Váchy, který beletristickým stylem vyprávi o diverzní a zpravodajské činnosti tří králů (tří mušketýrů) a jejich blízkých spolupracovníků v protiněmeckém odboji na území protektorátu. Román pokrývá období od jara roku 1939 až do jara 1942, plasticky popisuje nejen všechny jejich dobrodružné a nebezpečné akce, ale též i to, jak se tito hrdinové jeden po druhém dostávali do rukou německých bezpečnostních sil. Autorova historická přesnost je doplněna jen několika málo fiktivními románovými osobami, jež nemají oporu v historických reáliích. K románové licenci patří i „drsné“ dialogy tří mušketýrů a sondy do jejich psychických stavů, kam prosakuje postupně narůstající únava paramenící ze života v konspiračních bytech, a pocit marnosti boje proti německé mašinérii, jenž je každodenně staví na hranu života a smrti.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha: Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9. S. 35. [Dále jen Pacner],. 
  2. LUDVÍK, Karel. Četař František Peltán, čtvrtý ze „Tří králů“ [online]. Československá obec legionářská, 2013-03-29 [cit. 2015-10-08]. Dostupné online. 
  3. "Pacner, str. 128"
  4. Osudy československých důstojníků, jimž gestapo říkalo Tři králové [online]. Mladá fronta a.s. [cit. 2010-05-27]. Dostupné online. 
  5. "Pacner, str. 124"
  6. "Pacner, str. 45"
  7. Tři králové (1998) [TV seriál] [online]. Filmová databáze s.r.o. [cit. 2010-05-27]. Dostupné online. 
  8. LEŽÁK, Zdeněk; KOCIÁN, Michal. Tři králové. 1. vyd. Praha: ARGO, 2017. 108 s. ISBN 978-80-257-2321-0. EAN: 9788025723210. 
  9. Smrtihlav [online]. Česko-slovenská filmová databáze [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  10. VÁCHA, Dalibor. M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek. 1. vyd. Praha: ARGO, 2021. 213 s. ISBN 978-80-257-3357-8. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PROCHÁZKA, Jaroslav. Sestupme ke kořenům....! Příspěvek ke kronice rodu Mašínů.. Lošany u Kolína: Místní národní výbor, 1947. 155 s. Vytiskla Středočeská lidová tiskárna v Kolíně v počtu 1500 brožovaných výtisků (s černobílými fotoilustracemi). 
  • PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha: Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9. 
  • PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tři kontra gestapo. Praha: Albatros, 2003. 247 s. (Albatros Plus). ISBN 80-00-01245-6. Historická reportáž rekonstruuje činnost zpravodajské, sabotážní a diverzní skupiny Balabán, Mašín, Morávek; (Rok 1. vydání v ČR/SR: 1967). 
  • RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna.. 
  • PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. 
  • PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  • KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. 
  • ČERMÁK, Vilém. Muž proti okupaci: portrét štábního kapitána Václava Morávka. 1. vyd. Plzeň: Nava, 2007. 273 s. ISBN 978-80-7211-260-9. 32 stran obrazových příloh. 
  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc (1939–1941). 1. vyd. Praha: Laguna, 1997-2002. 351 s. ISBN 80-86274-40-3. Svazek 1. 
  • KRAJINA, Vladimír; DOLEŽAL, Jiří. Vysoká hra: Vzpomínky. 1. vyd. Praha: EVA, 1994. 238 s. 
  • KOKOŠKA, Jaroslav; KOKOŠKA, Stanislav. Spor o agenta A-54: kapitoly z dějin československé zpravodajské služby. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 347 s. ISBN 80-206-0437-5. 16 stran obrazových příloh. 
  • KURAL, Václav. Vlastenci proti okupaci: ústřední vedení odboje domácího 1940-1943. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 261 s. ISBN 80-85864-29-0. 
  • NĚMEČEK, Jan. Mašínové: zpráva o dvou generacích. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 315 s. ISBN 80-7215-048-0. 20 stran obrazových příloh. 
  • PADEVĚT, Jiří. Tři králové: odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II. 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 168 s. ISBN 978-80-200-2677-4. Průvodce. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]