Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou
Konflikt: Druhá světová válka
Trvání: Duben - 7. květen 1945
Místo: Západní a jihozápadní Čechy, Protektorát Čechy a Morava
Výsledek: Americko-československé vítězství
Strany
USA USA (Třetí armáda US Army)
Československo Československo (odboj - povstalci)
Belgie Belgie (belgický 17. střelecký prapor)[1]
Flag of the German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (armádní skupina "Mitte")
Velitelé
USA George S. Patton
Československo Jindřich Krejčík
Flag of the German Reich (1935–1945).svg Ferdinand Schörner,Flag of the German Reich (1935–1945).svg Herbert Osterkamp[2]

Síla
USA Americká Třetí armáda (150 000 mužů)[3]
Československo Povstalci z českých obcí a měst
...
Ztráty
USA 116 padlých a 406 raněných
Celkem dle odhadů 1680 Američanů[3]
Československo 14 padlých [4]
15 500 zajatých
Památník osvobození města Plzně americkou armádou v roce 1945

Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou od německých okupantů bylo jednou z dílčích epizod druhé světové války, které mělo však pro Čechy velký význam.

Situace na počátku roku 1945[editovat | editovat zdroj]

Na začátku roku 1945 bylo nacistické Německo už ve značném rozkladu. Sovětská vojska se svými polskými, československými a rumunskými spojenci stála na řece Visle, na východním Slovensku a v Maďarsku, spojenecká západní vojska sváděla boje v Ardenách. V průběhu ledna zahájila Rudá armáda řadu ofenzív, proti kterým přesunul Adolf Hitler své jednotky a techniku ze západní fronty. Západní spojenci mohli zahájit své tažení Německem. V únoru se na Krymu uskutečnila jaltská konference, při které byla mimo jiné stanovena demarkační linie, která určila čáru doteku spojenců ze západu a z východu. Mimo jiné měla tato linie, která měla i politický podtext, probíhat na hranicích Čech a Bavorska.

Osvobozování[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1945 se do Bavorska probojovaly jednotky Třetí americké armády, kterým velel generál George Smith Patton. Dne 18. dubna 1945 vstoupily americké jednotky na území předmnichovské československé republiky. V 09:55 dorazily první jednotky americké armády k obci Hranice v ašském výběžku. Jednalo se o průzkum roty K 3. praporu 358. pěšího pluku 90. pěší divize z XII. armádního sboru. O dva dny později vnikly jednotky i do Aše. Vzhledem k tomu, že toto území bylo osídleno Němci (jednalo se o území Říšské župy Sudety), nebyli Američané vítáni jako osvoboditelé. 25. dubna se bojovalo o Cheb, který Američané se ztrátami dobyli. 29. dubna se k hranicím předválečného Československa přesunuly další jednotky V. sboru Třetí americké armády.

30. dubna si Američané vyžádali na generálním štábu Rudé armády postup na osu Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice, a to zdůvodu krytí levého boku 3. americké armády při postupu na Rakousko. Sověti, kteří se v té době probili na Ostravsko a po osvobození Brna stáli na jihu Českomoravské vysočiny, s tímto řešením nakonec souhlasili. Američané však setrvávali na svých pozicích a do Čech zahájili postup až 5. května 1945. Téhož dne pronikli ke Kynšperku a osvobodili Planou a Klatovy. 6. května v brzkých ranních hodinách byl útok obnoven. Hlavním cílem byla Plzeň, kde den předtím vypuklo povstání. Kolem osmé hodiny ranní pronikly do Plzně jednotky americké 16. obrněné divize a umlčely poslední německá ohniska odporu. Boje pokračovaly i na dalších místech jihozápadních Čech.

Když vypuklo 5. května v Praze povstání, chtěl generál Patton pokračovat v postupu na české hlavní město. Byl si vědom toho, že německá miliónová armáda, které velel Ferdinand Schörner, již neklade na západě takový odpor, jak sovětským vojskům tvrdě bojujícím na Moravě. Německá vojska se řídila pokynem Hitlerova nástupce admirála Dönitze, který řekl: "...Proti Angličanům a Američanům musím bojovat, pokud mi budou bránit v boji proti bolševikům." Z politických důvodů však sovětské vedení další postup Američanů do nitra Čech zakázalo.

7. května již boje prakticky ustaly, protože již předchozího dne se jednalo o kapitulaci německých vojsk. Alfred Jodl, který kapitulační jednání za Německo vedl, se snažil před sovětským zajetím uchránit co největší počet německých vojsk, takže Němci prakticky přestali klást Američanům odpor a snažili se spíše přejít k nim do zajetí. Američané tak mohli do 10. května obsadit zbytek území, které připadly do jejich sféry. Při osvobozování českého území padlo 116 Američanů, dalších 406 bylo raněných. Československo americké jednotky opustily (stejně jako sovětské) do listopadu 1945.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.fronta.cz/dotaz/pocty-padlych-na-uzemi-csr
  2. http://www.valka.cz/clanek_473.html
  3. a b http://www.kcprymarov.estranky.cz/clanky/nase-knihovna/ceske-povstani-v-kvetnu-1945
  4. http://blisty.cz/art/46674.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PECKA, Jindřich. Na demarkační čáře. Americká armáda v Čechách v roce 1945. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1995. 185 s.  
  • FOUD, Karel; JÍŠA, Milan; ROLLINGER, Ivan. 500 hodin k vítězství. Cheb : Svět křídel, 2011. 287 s.  
  • ROUČKA, Zdeněk. Američané a západní Čechy. Unikátní fotografie. Plzeň : ZR & T, 2000. 100 s.  
  • ROUČKA, Zdeněk. ...a přinesli nám svobodu. Plzeň : ZR & T, 2005.  
  • HRBEK, Jaroslav; SMETANA, Vít; KOKOŠKA, Stanislav; PILÁT, Vladimír; HOFMAN, Petr. Draze zaplacená svoboda: osvobození Československa 1944-1945. Praha : Paseka, 2009. 709 s.