Přeskočit na obsah

Rudolf Toussaint

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Toussaint
V uniformě před rokem 1946
V uniformě před rokem 1946
Narození2. května 1891
Německá říše Egglkofen, Německé císařství
Úmrtí1. července 1968 (ve věku 77 let)
Německo Mnichov, Německo
Vojenská kariéra
HodnostGeneral der Infanterie (Generál pěchoty)
Doba služby1911–1945
Sloužil Německé císařství (do roku 1918)
Výmarská republika (do roku 1933)
Třetí říše
Složka Reichsheer (do roku 1918)
Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht
VálkyPrvní světová válka
Druhá světová válka
VyznamenáníNěmecký kříž ve stříbře
Pruský železný kříž I. třídy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Rudolf Toussaint (2. května 1891, Egglkofen – 1. července 1968, Mnichov[p 1])[2] byl německý generál, velitel jednotek Wehrmachtu bojujících v Praze při jejím osvobozování. Dne 8. května 1945 v 16.00 Toussaint před Českou národní radou, v čele s Albertem Pražákem, podepsal kapitulační protokol o stažení Němců z Prahy a ponechání těžkých zbraní v Praze.

Mládí a první světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Toussaint se narodil 2. května roku 1891 ve městečku Egglkofen v Horním Bavorsku jako syn železničního úředníka. V polovině září roku 1911 se rozhodl vstoupit do královské bavorské armády, kde byl jako kadet 18. bavorského pěšího pluku (18. Bayerisches Infanterie-Regiment „Prinz Ludwig Ferdinand“) zařazen do důstojnického výcviku. Následně byl odvelen do Mnichova, kde absolvoval zdejší válečnou školu a ke konci října roku 1913 mu byla udělena hodnost poručíka (Leutnant).

V době vypuknutí první světové války zastával mladý poručík Toussaint funkci velitele čety u 10. roty jeho pluku, s nímž byl odvelen na západní frontu v rámci 3. bavorské divize pod velením generálporučíka Otto von Breitkopfa. Začátkem srpna byl jmenován do funkce pobočníka velitele II. praporu pluku.

K počátku dubna roku 1915 byl Toussaint převelen k 4. bavorskému pěšímu pluku Landwehru (Bayerisches Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 4), jako velitel mobilní kulometné čety. S četou se až do konce května účastnil bojů jižně od městečka Dieuze v severovýchodním Lotrinsku. Po těchto bojích byl jmenován do funkce velitele kulometné roty pluku.

Později na podzim roku 1916 byl, pro své zkušenosti s automatickými palnými zbraněmi, jmenován velitelem výcviku kulometných družstev pěchoty. K 17. lednu následujícího roku byl Toussaint povýšen do hodnosti nadporučíka (Oberleutnant).

V této funkci vydržel Toussaint až do března roku 1918, kdy byl převelen ke štábu 6. pěší brigády jako důstojník zodpovědný za kulometná družstva. Zde však setrval pouze do září téhož roku, kdy byl převelen ke 10. bavorskému pěšímu pluku (10. Königlich Bayerisches Infanterie-Regiment „König Ludwig“), kde působil jako zástupce velitele III. praporu pluku. Ke konci války byl Toussaint jmenován ještě do funkce pobočníka velitele 10. pěšího pluku.

Během služby v první světové válce si Toussaint vysloužil oba stupně železného kříže, bavorský vojenský záslužný řád IV. třídy s meči a byl jednou raněn.

Meziválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Po válce zůstal Toussaint v armádě a nejprve byl převelen do topografického oddělení. 1. února 1923 byl povýšen na kapitána 21. bavorského pěšího pluku. Od roku 1927 působil na oddělení zahraničních styků říšského ministerstva obrany v hodnosti majora. V letech 1936-1941 působil jako vojenský atašé na velvyslanectvích v Praze, Bukurešti a Bělehradě. V dubnu 1938 byl povýšen na plukovníka.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Od listopadu 1941 působil Toussaint jako přidělenec wehrmachtu u říšského protektora v Čechách a na Moravě. V září 1943 obdržel generálskou hodnost a byl odeslán jako německý zástupce u italského generálního štábu. V červenci 1944 se vrátil do Prahy jako zplnomocněnec wehrmachtu a velitel vojenského okruhu Čechy a Morava. Dne 8. května 1945 se dostavil do sídla České národní rady v Bartolomějské ulici a v 16:00 podepsal Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil.[3] (Den předtím kapituloval Jodl, a den poté i velitel jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava von Pückler).

Po válce

[editovat | editovat zdroj]

Po podepsání kapitulace byl zajat a odsouzen k doživotnímu žaláři (mimo jiné za vraždy civilistů při Pražském povstání). Ve věznici Leopoldov byli jeho spoluvězni Karel Kutlvašr a Josef Smrkovský, jeho protivníci a signatáři dohody o vojenské kapitulaci.[4]

Ve vězení podepsal Rudolf Toussaint spolupráci s StB[5], která mu poté umožnila ve vězení malovat obrazy. V roce 1961 byl z vězení předčasně propuštěn a odjel do Německa, kde v roce 1968 zemřel.[6]

Povýšení a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pramen [1] uvádí jako datum úmrtí 2. října 1968 v Mnichově.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Struktura vedoucích osobností nacistické okupační moci v Čechách a na Moravě ke dni 27. 5. 1942 [online]. www.ustrcr.cz [cit. 2017-11-14]. Dostupné online.
  2. ↑ Toussaint, Rudolf :: T :: Německo (DEU)
  3. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. vyd. 1. vyd. Praha: Academia Archiv hlavního města Prahy (Průvodce). ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9.
  4. ↑ Skončeno a podepsáno. Německá kapitulace v Praze 8. 5. 1945 měla pachuť příštích nepříjemností. [online]. 2021-05-07 [cit. 2025-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ Kniha Stb [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
  6. ↑ TOLAR, Aleš. Podívejte se do věznice na obrazy od velitele wehrmachtu v Čechách. iDNES.cz [online]. 2011-05-18 [cit. 2025-04-02]. Dostupné online.
  7. ↑ Válka.cz, Řád Sv. Alexandra
  8. ↑ Valka.cz Řád rumunské hvězdy

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Toussaint&oldid=25966645“