Ferdinand Schörner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Ferdinand Schörner
Krvavý Ferdinand
Bundesarchiv Bild 183-L29176, Ferdinand Schörner.jpg
Narození 12. květen 1892
Flag of the German Empire.svg Mnichov, Bavorsko
Úmrtí 2. červenec 1973 (81 let)
Německo Mnichov, Bavorsko
Vojenská kariéra
Hodnost Generalfeldmarschall / Generál polní maršál
Doba služby 19121945
Sloužil Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of the German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1945)
Složka Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
War Ensign of Germany (1921-1933).svg Reichswehr (do roku 1933)
Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1945)
Velel 6. horská divize
XIX. horský-armádní sbor
XXXX. tankový sbor
Skupina armád A
17. armáda
Skupina armád Jižní Ukrajina
Skupina armád Sever
Skupina armád Střed
Války První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy Invaze do Polska
Bitva o Řecko
Operace Bagration
Viselsko-oderská operace
Pražská ofenzíva
Vyznamenání Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty
Pour le Mérite
Podpis Podpis

Ferdinand Schörner (12. června 1892, Mnichov, Bavorsko2. července 1973, taktéž "Krvavý Schörner") byl od prosince 1941 generál a od dubna 1945 polní maršál německého wehrmachtu za druhé světové války. Byl oblíbencem Adolfa Hitlera, který jej ve své závěti vybral jako nástupce vrchního velitele všech armád. Tuto funkci teoreticky zastával až do kapitulace Německa 7. a 8. května 1945. Prošel jako velitel válkou na východní frontě, na Balkáně a severu Finska. Od února 1945 velel skupině armád Střed (Mitte) na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl nositelem mnoha vyznamenání, mimo jiné Pour le Mérite a Rytířského kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty.

Život během války[editovat | editovat zdroj]

Svoji přezdívku Krvavý Ferdinand získal díky svému tvrdému přístupu k nejbližším spolupracovníkům, důstojníkům a v podstatě všem vojákům. Nejvyšší i nižší důstojníci a mužstvo jím obecně pohrdalo zejména za brutální metody na svých podřízených a servilní postoj vůči nacistické špičce. Vrcholem jeho politiky, byl rozkaz z roku 1945,kdy měli být všichni vojáci nalezeni za linií fronty bez písemného potvrzení, na místě bez soudu na jeho zodpovědnost popraveni. Stejně tak měli být popraveni na místě všichni dezertéři a zbabělci ( die Feigheit ), kteří utekli z boje. Trest smrti byl nařízen také na každého vojáka bez rozdílu hodnosti, který byl zatčen v civilním oděvu. Během Opavsko-ostravské operace na konci dubna 1945 dokonce neváhal postřílet část svého velitelského štábu, která nedůvěřovala v jeho vítězství ani ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že Ostrava je definitivně ztracena a přístup na severní Moravu otevřen.

Ke konci války působil na straně německé armády proti povstání v Praze a neváhal vydávat další bezohledná nařízení. Schörner dokonce doporučil jednotkám v Praze, které byly obklíčeny, aby bez váhání zneužili bezbranné obyvatele města a použili je jako ochranné živé štíty. Do posledních dnů války utvrzoval Hitlera a Goebbelse o své bezměrné oddanosti a víře v nacistické Německo. Svoji vojenskou politiku na území Protektorátu zdůvodňoval například tím, že skutečným cílem Rudé armády není prioritně Berlín, ale metropole Čech a Moravy Praha. (Kdo je vládcem české kotliny, je skutečným vládcem Evropy). Svým vojskům Mitte slíbil, že pokud dodrží všechny jeho nařízení a příkazy, tak zachrání většinu armády od sovětského zajetí a proklestí si cestu na západ ke spojencům. Byl zastánce a vykonavatel nejpřísnější vojenské disciplíny, která často popravovala vojáky i za ne zcela prokázané přestupky. Paradoxně samotný Schörner 8. května u Jaroměře dezertoval, opustil celou svoji armádu a odletěl letadlem do Rakouska. Zde byl však za deset dnů u Salzburgu spojeneckými vojsky identifikován v civilním oděvu, zatčen a předán Sovětům.

Život po válce[editovat | editovat zdroj]

Poté, co jej Američané rozpoznali a odhalili, byl Schörner deportován do SSSR, kde byl až po sedmi letech vazby v roce 1952 odsouzen k 25 letům vězení. Trest mu byl však později snížen na 12 let a v prosinci 1954 byl propuštěn na svobodu a poté převezen do NDR. Po návratu do vlasti mu byla nabídnuta funkce generálního inspektora lidové armády NDR. Tuto funkci však odmítl a v roce 1958 mu vláda východního Německa umožnila emigraci do Spolkové republiky Německa. Zde v západním Německu byl však znovu zatčen, uvězněn a obviněn z nezákonných poprav nejen německých vojáků, ale také dalších trestných činů. Byl odsouzen ke čtyřem a půl roku vězení. Propuštěn byl v roce 1963 a až do své smrti v roce 1973 žil v ústraní v Mnichově. Na konci šedesátých let poskytl rozsáhlý rozhovor italskému historikovi Mario Silvestrimu, ve kterém se soustředil spíše na svůj podíl na německo-rakouském vítězství v bitvě u Caporetta během první světové války, než na roli, kterou měl ve druhé světové válce. Když zemřel, byl posledním německým polním maršálem; žádný jiný voják od té doby nebyl povýšen.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

NEJVĚTŠÍ VOJEVŮDCI 2.sv.války, J.Orel, Alpress s.r.o. F.Místek 2010

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení

Významná vyznamenání