František Bürger-Bartoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Bürger-Bartoš

František Bürger-Bartoš (1945)
Jiná jména Bartoš
Narození 25. listopadu 1898[1][2]
Čertyně, obec Opalice (okres Český Krumlov), Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[1][2]
Úmrtí 15. října 1964[1][2] (ve věku 65 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo[1][2]
Vzdělání Gymnázium v Českých Budějovicích,
Vysoká škola válečná v Praze
Povolání voják z povolání,
úředník
Zaměstnavatelé Ministerstvo obrany (armáda československé republiky),
Ministerstvo financí,
Státní pedagogické nakladatelství (SPN)
Znám jako odbojové krycí jméno "Bartoš"
Titul před Mnichovem podplukovník generálního štábu,
po 2. sv. válce válce brigádní generál
(po roce 1957 generálmajor [p 1])
Děti dcera: Marta Opletalová[1]
Příbuzní vnuk: Josef Opletal[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Bürger-Bartoš (25. listopadu 1898 v Čertyni[3]15. října 1964 v Praze[4])[1] byl za první světové války příslušníkem československých legií na italské frontě. Po první světové válce vstoupil se zkušenostmi zpravodajce[5] do československé prvorepublikové armády a dosáhl důstojnické hodnosti (podplukovník generálního štábu[4]). Za protektorátu se účastnil (v řadách vojenské ilegální organizace Obrana národa[4]) protiněmeckého odboje. V Pražském květnovém povstání roku 1945 zastával funkci náčelníka štábu[4] Vojenského velitelství Velké Prahy a organizoval bojovou činnost pražských povstalců.[4] Po druhé světové válce byl povýšen do hodnosti brigádního generála, ale na samém začátku 50. let dvacátého století se stal politickým vězněm a byl dokonce degradován na vojína. Koncem roku 1957 byl zproštěn obžaloby a byla mu navrácena generálská hodnost.[p 1] O pět let později ochrnul po mozkové mrtvici a poslední dva roky svého života prožil upoután na lůžko.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studia a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Otec Františka Bürgera byl chalupník a nájemce hostince v Čertyni. František pocházel ze sedmi dětí. Ještě než stačil složit maturitu na gymnáziu v Českých Budějovicích, byl povolán (8. května 1916) jako ani ne osmnáctiletý do rakousko-uherské armády.[1] V hodnosti desátníka padl v srpnu 1917 do zajetí a v zajateckém táboře Padula sa přihlásil do československých legií. Za půl roku (12. března 1918) byl František Bürger zařazen do výzvědného oddílu a s ním následně k III. italské armádě.[1] Do srpna 1918 působil mezi "výzvědčíky" na řece Piavě. Pak jej poslali do důstojnické školy v Modeně. Tu dokončil 1. prosince 1918 v hodností podporučíka.[1] Do Československa se vrátil jako velitel čety 35. pluku italských legií. Za účast v první světové válce byl vyznamenán italským válečným křížem a italskými medailemi za válečnou námahu a sjednocení Itálie.[1]

V prvorepublikové armádě[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do vlasti se František Bürger (jako poručík) zúčastnil bojů o Těšínsko (19. ledna 1919 - 26. února 1919) a poté i bojů o jižní Slovensko proti Maďarské republice rad (27. dubna 1919 - 1. srpna 1919).[1] Po splnění vojenských úkolů si zvolil kariéru československého důstojníka - vojáka z povolání. Vysokou školu válečnou v Praze dokončil v roce 1928 s velmi dobrým prospěchem.[1] Bylo mu třicet let, měl hodnost kapitána, disponoval slušnými jazykovými znalostmi (němčina, italština, francouzština a maďarština) a oplýval zkušenostmi ze zpravodajské služby. V následujícím roce (1929) prošel zpravodajským kurzem hlavního štábu.[1]

Dne 1. října 1937 byl František Bürger (již v hodnosti podplukovníka generálního štábu) jmenován náčelníkem štábu 5. pěší divize v Českých Budějovicích. Za branné pohotovosti státu (září 1938) zastával funkci náčelníka štábu Hraniční oblasti 31.[1]

Protektorát[editovat | editovat zdroj]

Po Mnichovu a německé okupaci (a po likvidaci československé armády) odešel František Bürger z jižních Čech do Prahy. Zapojení do práce ve vojenské ilegální odbojové organizaci Obrana národa (ON) a spolupráce s předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem bylo pro Františka Bürgera logickou volbou.[1] V Praze se Bürger stal úředníkem pensijního oddělení ministerstva financí, kde kolem sebe shromáždil zde zaměstnané bývalé důstojníky. Ti se kromě "práce pro ministerstvo" věnovali i ilegální činnosti. Podle rodné chalupy používal František Bürger krycí jméno "Bartoš" a stejné jméno dostala i jeho ilegální odbojová skupina - "Bartoš".[5] Tato zpravodajská skupina byla dobře zakonspirovaná, fungovala v rámci ON a pracovala po dobu několika let prakticky nezasažena represivními údery německých bezpečnostních složek (gestapo, sicherheitsdienst). Po zatčení velitele třetí garnitury Obrany národa - generála Zdeňka Nováka (22. června 1944) začal František Bürger samostatně připravovat vojenskou akci proti okupantům v Praze. Za tím účelem vešel (počínaje srpnem 1944) ve spojení s generálem Karlem Kutlvašrem. Skupina "Bartoš" byla na konci druhé světové války jednou z mála akceschopných pražských ilegálních organizací.[1] Jejím přičiněním tak byla v této době v Praze připravena základní povstalecká velitelská struktura.[6] Dále činností skupiny "Bartoš" vzniklo v hlavním krytu pražské protiletecké ochranné policie (podzemí v Bartolomějské ulici číslo 5 [p 2]) strategické stanoviště pro efektivní řízení květnového povstání 1945 ve Velké Praze.[5] Není proto divu, že se nakonec odbojová organizace "Bartoš" v květnu 1945 stala základem povstaleckého Vojenského velitelství Velké Prahy a funkce náčelníka jejího štábu se ujal podplukovník generálního štábu František Bürger.[1][6]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Od května 1945 do Února 1948[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce František Bürger přijal (společně se svou rodinou) za své občanské jméno oficiálně své odbojové krycí jméno "Bartoš".[5] Také byl povýšen do hodnosti brigádního generála.[1][p 1] V práci pro československou armádu pokračoval i bezprostředně po skončení druhé světové války ve funkci náčelníka štábu I. armádního sboru.[1]

Počátkem roku 1946 postupně narůstal v poválečné společnosti vliv Obranného zpravodajství (OBZ), sovětské NKVD a KSČ. To se projevilo nejen v osobě a vlivu Bedřicha Reicina, ale především v oficiálním "tažení" proti osobnostem tzv. demokratického odboje. Byli to většinou bývalí legionáři a prvorepublikoví důstojníci vyšších hodností, kteří aktivně působili za protektorátu jako členové nekomunistických protiněmeckých ilegálních organizací. Cílem Obranného zpravodajství bylo ovládnutí československých armádních struktur, kde tyto výrazné osobnosti a silné individuality s frontovými zkušenostmi zastávali těsně po válce velitelské pozice.

Jednou z mnoha obětí tohoto komunistického "honu na čarodějnice" byl i František Bürger. Jako jeden z hlavních činitelů Pražského květnového povstání 1945 byl už začátkem roku 1946 „uklizen“.[1] Nejprve byl pověřen funkcí velitele československé vojenské mise při spojenecké kontrolní komisi v Budapešti. Tady kromě činnosti vojenského přidělence sledoval agendu poválečné repatriace československého státního a vojenského materiálu.[1] Po třinácti měsících působení v Budapešti byl přeložen do Paříže na místo československého vojenského atašé u francouzské vlády.[1]

Od Února 1948 do roku října 1964[editovat | editovat zdroj]

Po Únoru 1948 byl František Bürger v září roku 1948 povolán z Paříže do Prahy, kde byl ustanoven velitelem Nejvyšší vojenské akademie. Ale již po roce působení v této funkci byl (v říjnu 1949) odeslán na tzv. nucenou dovolenou s čekaným.[1] Místo logicky očekávaného odchodu do výslužby byl 3. května 1950 zatčen orgány StB. Při prohlídce byly v jeho bytě nalezeny letecké snímky z předmnichovského období. To bylo tendenčně interpretováno jako „přečin nedbalého uchovávání státního tajemství".[1] Následoval soud, jehož verdiktem byla degradace do hodnosti vojína a trest ve výši osmi měsíců vězení.[1] Ani po odpykání trestu nebyl František Bürger propuštěn z komunistických kriminálů na svobodu.[5] Až do 3. ledna 1953 byl vězněn v Pardubicích, Jáchymově a Příbrami.[1]

Po propuštění z výkonu trestu se František Bürger vrátil do Prahy, kde pracoval jako úředník ve Státním pedagogickém nakladatelství (SPN).[1] V listopadu 1957 jej Nejvyšší soud zprostil původní obžaloby a Františku Bürgerovi byla vrácena generálská hodnost.[1] V roce 1962 jej postihl záchvat mozkové mrtvice a ochrnul na levou část těla. Až do své smrti byl upoután na lůžko.[1]

Pamětní deska na Ministerstvu financí[editovat | editovat zdroj]

V budově Ministerstva financí (na adrese Praha 1, Letenská 15/525, Malá Strana) se nachází pamětní deska věnovaná obětem druhé světové válka. Na pamětní desce je nápis: [7]

1945 – 2005

V TÉTO BUDOVĚ V LETECH NACISTICKÉ
OKUPACE PŮSOBILA MEZI ZAMĚSTNANCI
MINISTERSTVA FINANCÍ DŮSTOJNICKÁ
ILEGÁLNÍ SKUPINA „BARTOŠ“, KTERÁ SE
VÝZNAMNÝM ZPŮSOBEM PODÍLELA NA
PŘÍPRAVÁCH PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ.

V JEJÍM ČELE STÁL BÝVALÝ LEGIONÁŘ
PPLK. GŠT. FRANTIŠEK BÜRGER – BARTOŠ
(1898 – 1964), KTERÝ SE STAL V DOBĚ
PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ V KVĚTNU 1945
NÁČELNÍKEM ŠTÁBU VOJENSKÉHO
VELITELSTVÍ VELKÉ PRAHY.

—text na pamětní desce[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Hodnost brigádní generál byla po roce 1951 nahrazena "ekvivalentní" hodností generálmajor.
  2. Nynější (2016) adresa hlavního krytu pražské protiletecké ochranné policie: Bartolomějská 306/5; 11000 Praha 1 – Staré Město.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae Ministr financí odhalil pamětní desku Františku Bürgeru-Bartošovi [online]. Ministerstvo financí (www.mfcr.cz), 2005-05-04, [cit. 2016-12-02]. Dostupné online.  
  2. a b c d František Bürger (alias Bartoš) (1898-1964); Narozen 25. 11. 1898 v osadě Čertyně, okr. Český Krumlov, zemřel 15. 10. 1964 v Praze. Generálmajor čs. armády, příslušník Obrany národa, náčelník štábu Vojenského velitelství Velké Prahy v Pražském povstání 1945. [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné online.  
  3. Matriční záznam o narození a křtu farnost Kamenný Újezd
  4. a b c d e František Bürger-Bartoš (1898-1964); Skutečné jméno: František Bürger [online]. [cit. 2016-12-02]. Dostupné online.  
  5. a b c d e MAREK, Jindřich. František Bürger-Bartoš: Bojovník proti nacizmu i komunistický vězeň [online]. 2016–03-22, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online.  
  6. a b MAREK, Jindřich. Největší bitva novodobých českých dějin [online]. [cit. 2016-11-26]. Dostupné online.  
  7. a b KAREŠ, Josef; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Praha 1, Letenská 15/525, Malá Strana, Ministerstvo financí: Spolek pro vojenská piedtní místa (vets.cz), 2011-06=20, [cit. 2016-12-05]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]