Carl von Pückler-Burghauss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Carl von Pückler-Burghauss
Narození 7. říjen 1886
Německé císařství Vratislav, Horní Slezsko, Německé císařství
Úmrtí 12. květen 1945 (58 let)
Československo Čimelice, Československo
Vojenská kariéra
Hodnost SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS
Doba služby 19141945
Sloužil Vlajka Německého císařství Německé císařství (do roku 1918)
Vlajka nacistického Německa Třetí říše
Složka Vlajka Reichsheer Reichsheer (do roku 1919)
Vlajka SA SA (do roku 1937)
Wehrmacht Wehrmacht (do roku 1942)
Vlajka SS Waffen-SS (do roku 1945)
Jednotka Leib-Kürassier-Regiment „Großer Kurfürst“ (Schlesisches) Nr. 1
4. lehká divize
Velel 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1)
Vrchní velitel Waffen-SS v Protektorátu Böhmen und Mahren
Války První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy Invaze do Polska
Bitva u Slivice
Vyznamenání Železný kříž I. třídy se sponou
Železný kříž II. třídy se sponou

Carl Friedrich Wilhelm Lothar Erdmann hrabě von Pückler-Burghauss svobodný pán von Groditz (7. října 188612. května 1945) byl německý šlechtic, veterán první světové války a důstojník Waffen-SS během druhé světové války v hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS velitel posledních bojujících německých jednotek na území Československa.

Mládí a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do šlechtické rodiny 7. října roku 1886 v dolnoslezském městě Vratislavi jako syn majora pruské armády ve výslužbě a hejtmana Friedricha hraběte von Pückler-Burghauss (3. února 184910. července 1920) a hraběnky Elly von Köppen (8. května, 1862 ve Wiesbadenu) a měl jednoho bratra Sylviuse, který za druhé světové války působil jako plukovník u Wehrmachtu.

Po vystudování univerzity v Bonnu vstoupil do armády 1. dubna 1907 a 17. října téhož roku mu byl udělena hodnost Leutnant (poručík). Během první světové války se zúčastnil bitev ve Francii a v Polsku a sloužil jako divizní zbraňový důstojník u pěchotních a později i u jezdeckých jednotek. V květnu roku 1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant (nadporučík) a zbytek války strávil jako důstojník generálního štábu u Armee Korps Nr. 6 (6. armádní sbor).

Armádu opustil v hodnosti Hauptmann (kapitán) v roce 1919 a během služby v první světové válce si vysloužil obě třídy železného kříže. V květnu roku 1913 se oženil a později se mu narodily dvě dcery (1914 a 1919) a dva synové (zemřeli krátce po narození). Po službě u jednotek Freikorps ve Slezsku se v roce 1920 vrátil na rodinné sídlo v Nützdorfu poté, co jeho otec zemřel. Zároveň si ke jménu přidal Burghauss.

Život před druhou světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1924 až do listopadu roku 1931 sloužil u organizace pro veterány první světové války, Stahlhelm. Dne 1. prosince roku 1931 vstoupil do NSDAP a zároveň i do řad jednotek SA (Sturmabteilung), kde mu byla udělena hodnost SA-Sturmbannführer a byl dosazen do funkce důstojníka se zvláštními povinnostmi. Dne 1. července roku 1932 byl povýšen na SA-Standartenführera a byl převelen ke SA Gruppe Silesia. Dne 15. prosince téhož roku byl jmenován velitelem štábu SA Gruppe Silesia. V této funkci setrval až do 30. června roku 1934 a během září téhož roku se stal náčelníkem štábu u SA-Obergruppe III (Vratislav). Během roku 1933 se stal také členem Reichstagu, když reprezentoval město Opole. V dubnu roku 1933 je povýšen na SA-Oberführera a 1. května roku 1937 byl povýšen na SA-Brigadeführera a v červenci téhož roku byl převelen k vrchnímu velení SA (Oberste SA-Führung) v Berlíně, kde sloužil jako šéf úřadu (Amtschef). Svoji kariéru ukončil jako důstojník se zvláštním pověřením u SA Gruppe Silesia.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V dubnu roku 1938 vstoupil znovu do armády jako Hauptmann (kapitán) prvně jako pobočník velitele generála Alfreda Hubickiho u 4. Leichte Division (4. lehká divize), se kterou se zúčastnil invaze do Polska. Později působil jako zpravodajský důstojník u XXXIII. armádního sboru. Počátkem roku 1942 působil jako zástupce policejního šéfa pro střední Rusko SS-Obergruppenführera Ericha von dem Bach-Zelewski, ale dne 12. září 1942 byl povýšen do hodnosti SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS a zároveň byl jmenován velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava.

V květnu 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS a byl rovněž jmenován velitelem 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1), která působí v Lotyšsku. Tuto funkci zastával do 17. února roku 1944, než se opět stal velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava. V této funkci setrval až do konce druhé světové války.

Poslední boje[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí Pražského povstání udržel malé předmostí na východním břehu Vltavy kolem svého velitelství v budově právnické fakulty University Karlovy. Koordinoval postup mimopražských německých útvarů proti českým povstalcům. Zejména požadoval masivní letecké údery zápalnými pumami proti částem Prahy, ovládaným povstalci. Po kapitulaci německé posádky v Praze do rukou České národní rady a Vojenského velitelství Bartoš předal ráno 9. května budovu svého velitelství československým důstojníkům. V poslední německé koloně, která opouštěla střed Prahy, dosáhl poté území jižně od města, stále ovládaného bojovou skupinou SS Wallenstein. Společně s asi šesti tisíci muži (zbytky Kampfgruppe Wallenstein a dalších jednotek) se stáhl do prostoru mezi Slivicí u Milína a Čimelicemi, poté, co americká armáda uzavřela 9. května demarkační linii.[1]

Generál se ubytoval v letní vilce č. p. 99 u Čimelic (stavebně součást Čimelic, avšak ležící na katastru obce Rakovice). Tři dny střídavě odolával náporu sovětských vojsk a pokoušel se vyjednat odchod svých vojáků do amerického zajetí, ale v noci z 11. na 12. května 1945 v nedalekém rakovickém mlýně podepsal kapitulaci do rukou sovětského generála Sergeje Serjogina, velitele 104. gardové střelecké divize a amerického plukovníka Allisona, náčelníka štábu 4. tankové divize XII. Sboru.[1]

Poté se vrátil do domu na kraji Čimelic, kde byl ubytován, a tam se 12. května 1945 nad ránem zastřelil. Spolu s ním se zastřelili (nebo byli zastřeleni) také jeho pobočník, tlumočnice a její příbuzní (včetně asi pětileté holčičky). Mrtvoly byly následující den pohřbeny do hromadného hrobu na čimelickém hřbitově. V roce 1995 byly exhumovány a pohřbeny na německém vojenském hřbitově v Brně[1]

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Pückler-Burghauss, Carl Friedrich Graf von: Gesehen, gedacht und gelacht : Erinnerungen aus den Feldzügen 1939-42; Prag : Orbis, 1943

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 18. Dostupné online. [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tady skončila válka..., Jindřich Pecka, České Budějovice, 2005
  • Smrt hraběte Pücklera, Ivan Brož, Praha, 1985
  • Praha v květnu 1945, Stanislav Kokoška, Praha, 2005
  • Skončeno a podepsáno, Zdeněk Roučka, Plzeň, 2003
  • Ve znamení smrtihlava, Oldřich Sládek, Praha, 1991
  • Konec pražského gestapa, Karel Fremund, Praha, 1972
  • Krvavé finále, Jiří Padevět, Praha 2015

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]