Trávnice (odbojová skupina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pamětní medaile odbojové skupiny Trávnice

Trávnice byla ilegální vojenská odbojová (povstalecká) skupina založená v roce 1944.[1] Jejími zakladateli byli štábní kapitán Adam Wohlrath a podporučík v záloze Ing. Alois Kraus. Skupina působila převážně ve Vršovicích a měla spojení s menšími odbojovými povstaleckými skupinami v Hostivaři, Chodově, Řevnicích, Kunraticích a Uhříněvsi.[1] Během pražského květnového povstání 1945 splnila skupina Trávnice svoje vymezené regionální bojové úkoly a své odbojové poslání dobře.[1] Po skončení druhé světové války ale její velitelé příliš nadhodnocovali svoje velitelské zásluhy v pražském povstání a tak byla úloha povstalecké skupiny Trávnice v éře komunistické historiografie silně bagatelizována a někdy i zcela popírána.[1]

Před pražským povstáním[editovat | editovat zdroj]

Těsně před vypuknutím pražského květnového povstání 1945 se velení skupiny Trávnice kontaktovalo se skupinami "Alex" a "Bartoš".[1] Dne 4. května 1945 proběhlo na ministerstvu financí [p 1] jednání o zapojení pražských povstaleckých skupin, které byly součástí ilegální organizace Trávnice, do celkové sestavy Vojenského velitelství Velké Prahy Bartoš. Jednání proběhlo mezi podplukovníkem generálního štábu Františkem Bürgerem a velitelem Trávnice štábním kapitánem Adamem Wohlrathem.[3][1] Po krátkém jednání však k dohodě o zapojení Trávnice pod Velitelství "Bartoš" nedošlo. I když Trávnice dávala k dispozici několik set bojeschopných mužů, důvěru Františka Bürgera si nezískala.[3] Svoji roli zde sehrály nejen Bürgerovy obavy před možnou provokací ze strany gestapa, ale i příliš rychlý vývoj revolučních událostí.[1]

Velitelé a složky Trávnice[editovat | editovat zdroj]

Ilegální skupinu Trávnice před pražským povstáním tvořily tři skupiny:[1]

  • Krausova skupina a Vršovická oblast (oběma velel Adam Wohlrath),
  • oblast Holešovic (té velel kapitán letectva Stanislav Engler),
  • skupina pod velením štábního kapitána pěchoty Františka Horkého.

Během povstání zastával funkci "vojenského poradce velitele" podplukovník pěchoty Boris Palička. Jako zástupce velitele Trávnice v průběhu pražského povstání pak fungoval štábní kapitán pěchoty František Horký.

Trávnice v pražském povstání[editovat | editovat zdroj]

V sobotu dne 5. května 1945 (po vypuknutí povstání) se na dvoře fary u kostela svatého Jakuba ve středu Prahy soustředila nejsilnější složka Trávnice (tzv. "pohyblivá záloha").[1] Uskupení čítalo asi 180 mužů a jeho velitelem byl podporučík v záloze Ing. Alois Kraus. Jednotka se později přesunula do prostoru vršovického nádraží.[1]

Ještě 5. května 1945 odzbrojili povstalci na vršovickém nádraží sanitní vlak Wehrmachtu. Tím získali poměrně velké množství zbraní. Tyto pak byly použity při bojích v Michli, Nuslích a na Pankráci.[3]

Vršovické nádraží[editovat | editovat zdroj]

Na vršovickém nádraží [p 2] již v předstihu dojednal Adam Wohlrath s přednostou nádraží vrchním inspektorem R. Hladíkem, že na nádraží bude sídlit (po dobu povstání) velitelství Trávnice. To bylo zřízeno 5. května 1945 ve 22.00 hodin v místnostech ČSD[3] a okamžitě začalo podchycovat spontánně probíhající akce železničářů a lidových dobrovolníků, kteří se aktivovali na tomto úseku. Ihned byly formovány jednotky dobrovolníků, které formálně podléhaly Trávnici. Dobrovolníci byli vyzbrojováni a dostalo se jim základního bojového výcviku. Tomuto úseku velel osobně Adam Wohlrath.[3]

Odbojová skupina ETA[editovat | editovat zdroj]

Na konci druhé světové války vznikla v továrně ETA [p 3] (dislokované v těsné blízkosti vršovického nádraží) povstalecká skupina. Ta zasáhla během pražského povstání nezanedbatelnou měrou do bojů ve svém okolí.[3] Její příslušníci totiž sestavili dva (pramen [4] uvádí počet tři) improvizované povstalecké "obrněnce":[3]

  • Nákladní automobil Ford osazený ukořistěným německým rychlopalným tříhlavňovým malorážním protiletadlovým dělem[4] (k tomuto kanonu se v továrně ETA během války vyvíjela elektronika) a
  • polopásový německý transportér Maultier (vybavený taktéž rychlopalným tříhlavňovým kanónem).

Obě vozidla v rukou povstalců představovala poměrně velkou palebnou sílu. Geografická blízkost nedalekého vršovického nádraží a továrny ETA logicky vyústila v provázání odbojové činnosti skupiny ETA s povstaleckým velitelstvím Trávnice.[3]

Povstalecké obrněné vlaky[editovat | editovat zdroj]

Povstalečtí zbrojíři Trávnice spolu s dělníky z vršovického závodu ETA postupně vytvořili (nebo přestavěli) ve Vršovicích celkem osm souprav improvizovaných obrněných vlaků.[3] Vlaky byly vytvářeny přestavbou ukořistěných německých vlaků, které dobyli povstalci na různých místech Prahy. [5] Vlaky měly svoje symbolická jména a svoje velitele:[5]

Na vršovickém nádraží povstalci získali tyto vlakové soupravy:

  • Praha (velel: poručík dělostřelectva Zdeněk Šmucr)
  • Moskva (velel: nadporučík pěchoty v záloze Josef Kvíz / poručík dělostřelectva Otto Rozsíval)
  • Vršovice (velel: poručík dělostřelectva K. Chrášťanský)
  • Orlík I (velel: poručík Ing. Jiří Waldheger).

Na trati mezi Hostivaří a Uhříněvsí získali povstalci tři vlaky:[5]

  • Žižka (velel: podporučík dělostřelectva v záloze dr. Zd. Lukeš + rotný František Kulhánek)
  • Libuše (velel: podporučík v záloze Václav Hatan)
  • Uhříněves (velel: poručík dělostřelectva Otto Rozsíval)

a na smíchovském nádraží pak:[5]

  • Smíchov (velel: poručík dělostřelectva Ing. Josef Jiroušek).

Operační činnost vlaků koordinoval štábní kapitán dělostřelectva Otomar Hrdina. Vlaky se chránily dodatečně přidávanými pancéřovými pláty.[5] Palebně byly vlaky vyzbrojovány většinou ukořistěnými německými protiletadlovými rychlopalnými kanóny ráže 30 mm a trojhlavňovými velkorážními kulomety (ráže 15 - 22 mm). Palebné prostředky vlaků byly umístěny v betonových skružích na plošinových vagonech.[3] Tyto vlaky pak operovaly v úseku vršovického nádraží a zasáhly i do bojů na jiných místech celé pražské povstalecké jihovýchodní fronty (ve Vršovicích, Nuslích, Michli a na Spořilově).[3]

Tyto obrněné vlaky po skončení druhé světové války popisoval Adam Wohlrath těmito slovy:

Vlaky měly většinou po dvou bojových vozech, vyzbrojených rychlopalnými protiletadlovými děly ráže 30 mm a protiletadlovými tří až čtyř hlavňovými kulomety ráže 22mm, umístěnými v betonových věžích na plochých železničních vozech. Byly k nim přiděleny kryté i otevřené vozy pro obsluhu, úderné čety a skladiště munice. Velitelé vlaků iniciativně starali se o obrnění všech vozů, které bylo zlepšováno v každé volné chvíli. Stěny vozů byly obloženy pražci a ocelovými 1 cm tlustými deskami, které byly nalezeny na nádraží ve velkém množství.

—Adam Wohlrath, popis povstaleckých vlaků, [5]

Ve dnech 9. až 11. května 1945 doprovázely tyto obrněné vlaky z vršovického nádraží první osobní vlaky z Prahy do Tábora, Plzně a dalších míst republiky. Osádky těchto obrněných vlaků se na mnoha místech ještě střetly s tlupami příslušníků SS a v boji je rozprášily.[5]

Zhodnocení významu Trávnice a její poválečný osud[editovat | editovat zdroj]

Svoje vymezené místní poslání během pražského povstání skupina Trávnice splnila úspěšně.[1] Po skončení druhé světové války začalo velení Trávnice budovat rozsáhlou písemnou agendu. (V odbojářském archivním fondu 37 zaujímá objem této agendy téměř 900 listů.)[1] Navíc velení Trávnice nekriticky nadsazovalo svůj odbojový a povstalecký význam a někteří jeho členové si po válce začali přivlastňovat nepřiměřené velitelské zásluhy.[1] Mezi členy Trávnice byly i některé pochybné existence.[1] Tyto uvedené skutečnosti vedly později prověřovací odbojářské orgány k tvrdým zásahům proti Trávnici, což vedlo i k tomu, že za komunistického režimu byla činnost Trávnice bagatelizována a ve finále pak zcela popírána.[1] Souviselo to i se skutečností, že většina členů velitelského sboru byla nekomunisticky orientována.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo financí sídlilo v budově na nynější (2016) adrese Letenská 525/15, Praha 1, Malá Strana.[2]
  2. Adresa vršovického nádraží je nyní - 2017 - Ukrajinská 304/2b, 101 00 Praha 10 – Vršovice; do roku 1940 se ulice jmenovala Smetanova; v letech 1940 až 1945 pak Řehoře Heimburského - německy: Gregor-von-Heimburg-Strasse.[3]
  3. Dnes (2017) je objekt továrny ETA zčásti zbourán. Nynější (2017) adresa objektu je Bartoškova 1411/22, 140 00 Praha 4 – Nusle. V letech 1910 až 1961 se ulice jmenovala Dr. Emila Engla - německy: Engel-Gasse.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p MAREK, Jindřich. Barikáda z kaštanů: pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2005. 415 s. (Svět křídel; 73). Dostupné online. ISBN 80-86808-16-5, ISBN 80-86808-15-7. Kapitola Zajímavé povstalecké bojové útvary - Trávnice, s. 37, 340, 341. Obsahuje bibliografii; ilustrace, mapy, portréty, plány, faksimile; 24 cm. 
  2. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík věcný: Bartoš (povstalecké velitelství)). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 28,85, 104, 105, 106, 412, 467, 485, 569, 657. 
  3. a b c d e f g h i j k l m PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Wohlrath Adam; věcný rejstřík: Trávnice (odbojová skupina)). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 28, 453, 717. 
  4. a b Marek Jindřich, Barikáda z kaštanů: pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové; kapitola: Zajímavé povstalecké bojové útvary - Skupina z továrny ETA; str. 345
  5. a b c d e f g Marek Jindřich, Barikáda z kaštanů: pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové; kapitola: Povstalecké obrněné vlaky na vršovickém nádraží; str. 347, 348, 349

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Jiné externí odkazy a možné zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • TRÁVNICKÝ, A. (plukovník). Vojenský historický archiv; Číslo fondu/sbírky: 1998; Název fondu/sbírky: Trávnice; Značka fondu/sbírky: Sb Tr.; Datace: 1945 - 1945 (1981); Původce: z pozůstalosti plukovníka A. Trávnického [online]. Sokolovská 136 PSČ: 186 00 Praha 8 - Karlín: Vojenský historický archiv [cit. 2017-01-21]. Materiál vojenské odbojové organizace Trávnice: různá zpracování, vzpomínky, svědectví z let 1945-1981, projevy, tiskoviny, seznamy členů vyznamenaných, raněných, padlých. Zprávy o odbojové činnosti, doklady o odbojové činnosti, potvrzení odbojové činnosti, zpravodajské relace, dobový dokumentární materiál.. Dostupné online. (česky)