František Slunečko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Slunečko
„Alex“
Generál Fr. Slunečko (krycí jméno ALEX)[1]
Generál Fr. Slunečko (krycí jméno ALEX)[1]
Narození 2. října 1886
České království Mladá Vožice, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. prosince 1963 (ve věku 77 let)
Československo Praha, Československá socialistická republika
Civilní činnost technický úředník u státní pošty
Vojenská kariéra
Hodnost divizní generál
Doba služby 1914 - 1946
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Srbská vlajka (1882-1918) Srbské království
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Složka Rakousko-uherská armáda (1910, 1914)
Srbská armáda (1916)
Československé legie (1916-1920)
Československá armáda (1920-1946)
Jednotka c. k. zeměbranecký pluk č. 10
6. srbský pěší pluk
8. čs. střelecký pluk
Zemské vojenské velitelství Košice (zástupce velitele)
6. pěší divize (zástupce velitele)
III. sbor
Obrana národa
Velel Pěší pluk 8
16. pěší brigáda
12. pěší brigáda
2. skupina
Vojenské velitelství „Alex“
I. sbor
Války první světová válka
druhá světová válka
Bitvy Květnové povstání českého lidu
Vyznamenání Stužka řádu Bílého lva třetí třídy Řád Bílého lva (in memoriam)
Stužka čsl Válečného kříže 1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Stužka Řádu Sokola Československý řád Sokol s meči
Stužka Československé revoluční medaile Československá revoluční medaile
Stužka medaile Vítězství Československá medaile Vítězství
Stužka čsl. válečného kříže 1939 Československý válečný kříž 1939
Stužka Řádu sv. Anny Řád sv. Anny III. stupně s meči
Stužka Médaille militaire Médaille militaire

František Slunečko (2. října 1886 Mladá Vožice10. prosince 1963 Praha) byl český generál, legionář 1. sv. války, člen Obrany národa, vedoucí ilegální voj. skupiny ALEX a vojenský velitel Čech při Pražském povstání 1945.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

František Slunečko absolvoval reálné gymnázium v Českých Budějovicích v roce 1905, strojní inženýrství na České vysoké škole technické (1909). Základní vojenskou službu vykonal od 1. října 1910 v Sankt Pöltenu (Svatý Hypolit) v Rakousku a absolvoval jednoroční vojenskou školu v Linci, do civilu odešel v hodnosti šikovatele. V roce 1912 absolvoval voj. cvičení jako velitel čety a pak pracoval v Čechách u státní pošty.

Život v uniformě[editovat | editovat zdroj]

Po mobilizaci (částečné 26. července a všeobecné 31. července 1914) byl 3. srpna 1914 povolán do rakousko-uherské armády s níž v říjnu odjel na ruskou frontu. 21. prosince 1914 padl do ruského zajetí. V táboře v Pokrově (Vladimírská gubernie) se angažoval v zajatecké samosprávě a v červenci 1916 dobrovolně vstoupil do srbské armády v níž se stal velitelem čety srbské dobrovolnické divize. V prosinci 1916 byl zařazen k důstojnické skupině generála J. Červinky a 12. června 1917 se stal velitelem roty 8.čs. střeleckého pluku. Po kratší škole zákopové války v Jassách a kurzu při štábech útvarů na rumunské frontě byl Slunečko 29. srpna 1918 jmenován kapitánem a velitelem praporu.

Do vlasti, již ČSR se vrátil v létě 1920 v hodnosti majora a v čs.armádě se stal zástupcem velitele 8. pěšího pluku (od 17. listopadu 1922 jeho velitelem). Po absolvování kurzů pro vyšší velitele (v letech 19241928) byl začátkem roku 1929 ustanoven velitelem 16. pěší brigády v Místku a v létě povýšen do první generálské hodnosti. V roce 1930 se stal zástupcem velitele Zemského vojenského velitelství v Košicích. Později byl jmenován postupně velitelem brigády ve Znojmě, zástupcem velitele divize v Brně a velitelem II.skupiny (současně přemístěn k 3. sboru).[2] Poslední funkci zastával i během mobilizace v září 1938.

V protiněmeckém odboji[editovat | editovat zdroj]

Po březnové okupaci (1939) několik generálů a vyšších důstojníků čs.armády založilo ilegální vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa (ON) s cílem seskupit vojenské a národní sily k povstání proti německé okupaci. On sám se v ní stal oblastním vojenským velitelem Morava-západ se sídlem v Brně. Před zatčením okupanty se mu podařilo ukrývat[3] a od konce roku 1939 žil léta v přísné ilegalitě. Během této doby stál v čele zpravodajské skupiny „ALEX“ (krycí jméno gen. Slunečka), která vytvořila i využívala síť informátorů v protektorátních ministerstvech, v ústřednách a v ČTK, a zakládala další odbojové skupiny na venkově a některé slučovala s odbojáři v Praze. Působila i v okresech Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Turnov, Semily a Jičín.

Velení Obrany národa bylo gestapem téměř rozbito postupným zatýkáním a popravou mnoha členů, v letech 1939 až 1941 a v roce 1942 po atentátu na protektora R. Heydricha. Ze zbytku velení ON bylo utvořeno v Čechách a na Moravě vojenské hnutí generála Zdeňka Nováka a po dalších zatýkání se generál Slunečko stal vedoucím odbojové skupiny a přesunul se do Prahy. Aby se předešlo rušivým zásahům různých politických skupin do vojenského velení a organizace jednotek, bylo dohodnuto, aby vojenské velení bylo dáno do rukou generála Františka Slunečka. Ten jmenoval generála Kutlvašra velitelem hlavního města a dostal k dispozici všechny podchycené jednotky ve Velké Praze.[4] Po zahájení Pražského povstání se velitelství Alex podřídilo vedení České národní rady (ČNR).

Pražské povstání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pražské povstání.

Ráno 5. května 1945 začalo v Praze masové odstraňování německých nápisů a vyvěšování čs. státních vlajek. Od 9 hodin se v domě firmy Kunerlů na Staroměstském náměstí čp. 550/18, kde sídlilo v té době velitelství Alex jednalo a za hodinu generál Slunečko aktivoval pražské vojenské velitelství „Bartoš“ a všem mimopražským jednotkám vydal rozkaz vojensky vystoupit proti okupantům. V 11. hodin nařídil pohotovost české policie a následně obsazení rozhlasu, telefonní ústředny, nádraží, hlavní pošty a dalších strategických bodů ve městě. Pražské povstání plně vypuklo při obsazování rozhlasu kolem poledne.[5]

Gen. Slunečko byl také v čele delegace ČNR, která odjela do Českého Brodu (8. května večer), kde byli občané zneklidněni odpoledním německým masakrem revoluční jednotky u Kleček[zdroj?]. V budově gymnázia – na štábu německé armádní skupiny generála Reimanna (disponující asi 80 tisíci vojáků) byla podepsána dílčí německá kapitulační listina. Dokument zavazoval německé jednotky odevzdat těžké zbraně a při ústupu na západ použít komunikace mimo Prahu.

Po svém osvobození z věznice na Pankráci se generál Zdeněk Novák ujal 10. května velení nad všemi jednotkami velitelství Alex a generál Fr. Slunečko se stal jeho zástupcem.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Velitelství "Alex" po Pražském květnovém povstání 1945. Zleva doprava (bez titulů a hodností): Theodor Pokorný; František Slunečko; Zdeněk Novák; Karel Neubert; Raimund Mrázek.

Po skončení všech akcí byla činnost velení Alex ukončena a brigádní generál František Slunečko byl 25. května 1945 ustanoven prozatímním a 28. října 1945 velitelem 1. arm. sboru v Praze a povýšen do hodnosti divizního generála. Po dosažení věkové hranice odešel k 1. červnu 1946 do výslužby. Jako mnoho bývalých důstojníků a odbojářů i on později čelil různým provokacím, obviněním a vyšetřováním. Ačkoliv nebyl za nic odsouzen, po propuštění z vyšetřovací vazby Státního soudu byl v roce 1950 degradován na vojína v záloze[6] a roku 1951 byl nuceně vystěhován z Prahy do Branžeže (okr. Mnichovo Hradiště), a až v době určitého „uvolnění“ komunistického režimu v 60. letech[7] se mohl vrátit.

Po listopadu 1989 byl posmrtně rehabilitován a byla mu vrácena hodnost divizního generála.[6]

Za své zásluhy byl prezidentem republiky Václavem Havlem v roce 1998 vyznamenán in memoriam Řádem Bílého lva – vojenské skupiny, III.tř.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRANTIŠEK, Kubka. ed. Zpráva o vzniku, organisaci a bojových akcích při osvobozenském boji skupiny generála Zdeňka Nováka a generála Fr. Slunečko (krycí jméno Alex). [online]. Praha: Ministerstvo národní obrany, 1945]. 9 s., [25] s. obr. příl., 1945-06-30, [cit. 2016-07-13]. Dostupné online.  
  2. http://vojenstvi.cz/armada/predvalecna/personalie/6.htm
  3. např.: od května 1939 odbojáři z ON v Táboře ukrývali hledané, prvním byl generál F. Slunečko, úkryt v podkroví domu blízko nádraží rodinou p. Wolfa. (Vzpomínka Miloše Wolfa-Jihočeský Kurýr, 19. 9. 2007, str. 7)
  4. http://www.rozhlas.cz/wwii/osvobozeni/_zprava/165184
  5. http://www.revprirody.cz/data/0501/pr_povstani.htm
  6. a b STEHLÍK, Eduard. SLUNEČKO František. In LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha : Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 262.
  7. JAKL, Tomáš. Muž s krycím jménem „Alex“. Lidové noviny. 2016-10-07, s. 20.  
  8. Seznam vyznamenaných [online]. Kancelář prezidenta republiky, [cit. 2016-02-18]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PhDr Zdeněk Vališ: Vojenské rozhledy 2001
  • Jindřich Marek: Barikáda z kaštanů (2006)
  • Zpráva zástupců velitelství Alex při přijetí prezidentem republiky dr. E. Benešem, přetištěna v knize Pražské povstání 1945 (vydala Rada svobodného Československa -1965)
  • Karel Boček: Konec II.sv.války v Kolíně
  • Zprav.týdeník Palcát č.37/7.9.2006-Rudolf Kukačka: generál František Slunečko
  • Kubka, František, ed. Zpráva o vzniku, organisaci a bojových akcích při osvobozenském boji skupiny generála Zdeňka Nováka a generála Fr. Slunečko (krycí jméno Alex). Praha: [Ministerstvo národní obrany, 1945?]. 9 s., [25] s. obr. příl. (dobové fotografie z květnového povstání 1945)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]