Němá barikáda

Němá barikáda
Autor	Jan Drda
Jazyk	čeština
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Němá barikáda je soubor 11 povídek spisovatele Jana Drdy z roku 1946.

Jedná se o první prozaické ztvárnění událostí druhé světové války (včetně heydrichiády, Pražského květnového povstání a osvobození) v české literatuře. Patří k Drdovým nejpopulárnějším dílům.

Soubor je uvozen citátem z Halasovy básně Zpěv úzkosti.

Povídkový soubor byl použit jako předloha ke stejnojmennému filmu režiséra Otakara Vávry, jenž měl premiéru v roce 1949. Děj ústřední povídky Pancéřová pěst a filmu Němá barikáda se z části odehrává na Trojském mostě vedoucím z pražských Holešovic do Troje, tedy na místě, kde ona barikáda byla fakticky postavena a které byl na počest obránců mostu po válce přejmenován na most Barikádníků.

Povídky

• Třetí fronta
• Včelař
• Vyšší princip
• Hlídač dynamitu
• Vesnická historie
• Nenávist
• Padlý beze jména
• Pancéřová pěst
• Zákeřník
• Až vstanou mrtví
• Němá barikáda

Třetí fronta

Hlavní postavou této povídky je Sláva Mach, který kvůli zranění musel opustit své kamarády bojující ve Španělsku. Jakožto hrdinný voják se s pomocí tajné spojky hodlá dostat do zahraničí vlakem a připojit se k nové frontě. Cestou na nádraží je ovšem jejich tramvaj zastavena proudem protestujících proti nacistické okupaci (28. říjen 1939). Sláva konečně nachází svoji třetí frontu.

Ukázka:

Smrt fašismu! Křičí ještě pořád sami přijímajíce smrt z fašistických rukou. A Sláva Mach, stoje v prvních řadách těch co mají padnout, stoje bezbranný proti kulkám, vzlyká pocitem nesmírného štěstí. Ne mezi horami, ne přes půl Evropy, ale tu, na této čáře, kterou rýsují první mrtví, je jeho třetí fronta! Srdcem každého z nich, živými jako mrtvými, tudy se fašisté již nikdy nedostanou vpřed. NAŠIMI SRDCI NEPROJDOU!

Včelař

Včelař, pan Havlík, ukrýval u sebe doma tři partyzány s vysílačkou. Když zjistí, že němečtí vojáci a gestapo jsou blízko, všichni tři prchají. Příslušníci gestapa ale vysílačku na udání našli a smrtelně zranili včelaře. Když umírá, chrání v sevřené ruce včelí královnu – jako symbol budoucnosti a naděje, kterou nacisti nikdy nezničí.

Vyšší princip

„Vyšší princip“ je přezdívka středoškolského profesora latiny a řečtiny, třídního učitele septimy.

Příběh se odehrává během druhé světové války, krátce po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tři septimáni z gymnázia (František Havelka, Karel Moučka a Vlastimil Ryšánek) byli spolužákem udáni gestapu a pro údajné schvalování atentátu zastřeleni. Profesor latiny při hovoru s třídou nejen odmítne jejich vraždu, ale naopak souhlasí s atentátem – „z hlediska vyššího principu mravního… vražda na tyranu není zločinem“; třída mu spontánně vzdá čest povstáním.

Na motivy Drdovy povídky natočil v roce 1960 režisér Jiří Krejčík stejnojmenný film.

Hlídač dynamitu

Hlavním hrdinou povídky je starý havíř František Milec, hlídač důlního dynamitového skladiště, jenž spolu s pěti svými kolegy (Martínek, Jarda Jehně, Karas z Lažce, Petr Havránek z Doubí a Karnet) vyhodí do povětří během krátké doby za nacistické okupace 4 německé vojenské vlaky. Když ho kamarádi varují, před blížícím se gestapem utíká František Milec domů, kde má schovaný další dynamit. Jeho žena, o které si myslel, že o dynamitu nic neví, mu pomáhá dát všechen dynamit do hrnce. Ten chce jít vysypat do rybníka, ale už je pozdě. Příslušníci gestapa se blíží. Statečná žena pokládá hrnec na zrovna rozpálenou plotnu. Tím dodává odvahu muži. Když je bijí, křičí jim František do očí, že další vlaky vyletí do povětří. V tom dům zaplaví ohlušující výbuch.

Vesnická historie

Rodina Bernátových ukrývá ve vsi Borkovicích uprchlého ruského zajatce. Zanedlouho jsou všichni odvezeni gestapem. Vesničané chtějí pomstít nevinně popravené sousedy, a tak se domluví na udavače Joudala. Jednoho večera zastaví na kopci Joudala strážmistr Kudrna a čte mu „rozsudek smrti“. Joudal mu vyhrožuje udáním. Ráno najdou Joudala mrtvého na silnici. Asi dostal na ledu smyk. Nikde nebylo ani stopy po šňůře, která byla v noci napjata mezi patníky.

Nenávist

Účetní Babánek navštěvuje pouťové střelnice, kde si jednou všimne dokonalé střelby Lojzy Mrázka a pak ho sleduje. Lojza si myslí, že je z tajné policie, a tak ho velmi překvapí, když mu pan Babánek přednese svou prosbu, aby ho naučil střílet. Když dosáhne ve střelbě dokonalosti, navštěvuje dále střelnice, kde jsou němečtí vojáci jeho střelbou ohromeni. 9. května 1945 je pan Babánek na pražské barikádě, má vedle sebe německou pušku a na převrácené tramvaji je u jeho jména 15 čárek: počet Němců, které zabil, aby pomstil syna popraveného za heydrichiády.

Padlý beze jména

Během Pražského povstání najdou u jedné barikády tělo muže, který se krátce předtím přidal k obráncům a v přestřelce padl. Lidé z okolí se sbíhají, chvíli stojí nad mrtvým a snaží se zjistit, kdo byl. Ptají se sousedů, obcházejí bojovníky i zdravotníky, ale nikdo ho nepoznává. Prohledají mu kapsy: žádné doklady, žádný lístek se jménem, jen pár drobných věcí, které k identifikaci nepomohou. Někdo odhaduje, že přišel z jiné čtvrti, jiný tipuje uprchlého vojáka, ale jistota není. Na okamžik mu upraví hlavu, seberou zbraň, kterou svíral, a zapíšou si místo nálezu. Potom se vracejí na barikádu, protože útok pokračuje a ulice se rychle znovu vyprázdní. Když se střelba znovu rozhoří, odtáhnou tělo stranou a zakryjí je dekou. Později je naloženo na vůz s dalšími mrtvými a odvezeno k provizornímu pohřbu. Mezi ostatními padlými je uloženo do země bez jména a bez toho, aby se našel někdo, kdo by ho označil.

Pancéřová pěst

Sedmnáctiletý Pepík Hošek prožívá Pražské povstání: v noci je mezi těmi, kdo strhávají německé nápisy, ráno však s otcem dál pracuje v dílně. Pak zazvoní telefon, otec vytáhne ze skrýše pušku a jde bojovat; Pepíkovi přikáže zůstat doma. Pepík neposlechne, běží s davem do ulic a dostane se k ukořistěným zbraním, kde mu připadne „pancéřová pěst“. S ní se dostane na barikádu, proti níž opakovaně najíždějí německé tanky. Obránci mají jen tři pancéřové pěsti: první selže a střelec v panice uteče, druhá při výstřelu zmrzačí střelce, ale tank nezastaví. Zůstává poslední – Pepíkova. V rozhodující chvíli, paralyzovaný strachem, přece jen stiskne spoušť a zasáhne tank, čímž odvrátí průlom a barikádu zachrání.

Zákeřník

Za svítání je za barikádou nalezeno mrtvé tělo pětileté Helenky, kterou zničehonic zasáhla střela, když si děti hrály v ulici. Všude se zdá klid, ale výstřely se opakují a lidé pochopí, že někde v okolí číhá odstřelovač. Muži se rozběhnou po domech a několikrát prohledají byty, půdy i sklepy, jenže „zákeřník“ stále uniká. Nakonec vyjde najevo, že jeden z místních při prohlídce ušetřil osamělou stařenu v bytě s okny do ulice a dál už nešel. Skupina se tam vrátí, stařena otevře a muži byt důkladně prohledají. Podezřívavý Martínek objeví skrytého německého střelce Waltera i jeho zbraň. Zajatce vyvlečou ven, dav ho poníží a pak ho předá partyzánům k potrestání.

Až vstanou mrtví

Oberfeldwebel Wilibald Obermayer, civilním povoláním zubař, prchá v rozpadlé německé koloně nákladním autem na západ do Bavorska. V dešti a zmatku se s mapami a kompasem snaží udržet směr, zatímco třicítka vojáků vzadu otupěle sleduje krajinu a bojí se záseků. Obermayera přepadnou vzpomínky na dřívější zločin: jeho jednotka obklíčila vesnici u „žlutého domu“, vyváděla obyvatele do starého lomu a tam je postřílela, zatímco on v domech raboval šperky a hodinky a do kapsy sebral dětskou panenku. Když se kamión po poruše znovu rozjede, Obermayer se snaží místo minout se zavřenýma očima, ale u lomu je cesta zatarasená balvany. Vyděšeně si řekne: „teď vstanou mrtví“. Z hřebene se zvednou ozbrojené postavy: ukrytí partyzáni spustí palbu. Obermayer v panice křičí, že nestřílel a že má rodinu, a slibuje, že všechno vrátí. I když ho kulka přímo nezasáhne, hrůza ho zlomí; v okamžiku přepadu umírá strachem, zatímco partyzáni kamión zničí.

Němá barikáda

Na konci Pražského povstání brání Češi barikádu na mostě přes řeku. Poručík pošle většinu obránců na říční břeh, kde hrozí vylodění Němců, a barikáda má působit opuštěně. Zůstanou však tři muži: strážník Brůček, holandský dobrovolník Nederland a Franta Kroupa, veterán ze Španělska. Rozhodnou se z barikády udělat léčku – lehnou si za převrženou tramvaj a v úplném tichu dlouho čekají, dokud se noc nezlomí v ráno. Za úsvitu se po mostě plíží německá hlídka, pak přibývají další a další vojáci, ale „mrtvá“ barikáda je uklidní. Kroupa s Nederlandem na střechu tramvaje křídou dopíšou heslo „NO PASSARAN!“. Nechají Němce přijít na pár desítek kroků, až ztratí ostražitost. Teprve na Kroupův signál všichni tři vyskočí a z automatů spustí palbu; přepad dá obráncům čas udržet břeh.

Portály: Druhá světová válka | Literatura