Fedor von Bock

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fedor von Bock
Fedor von Bock (1939)
Fedor von Bock (1939)
Narození 3. prosince, 1880
Flag of the German Empire.svg Küstrin, Německé císařství
Úmrtí 4. května, 1945 (64 let)
Nacistické Německo Oldenburg, Velkoněmecká Říše
Vojenská kariéra
Hodnost Generalfeldmarschall (Polní maršál)
Doba služby 18981945
Sloužil Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1945)
Složka Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1945)
Jednotka 5. Garde-Regiment zu Fuß
Velel Skupina armád Sever
Skupina armád C
Skupina armád Jih
Skupina armád Střed
Války První světová válka
Druhá světová válka
Vyznamenání Rytířský kříž železného kříže
Pour le Mérite
Rytířský kříž řádu Hohenzollernů s meči
Fedor von Bock ve vesnici kdesi na Východní frontě

Moritz Albrecht Franz Friedrich Fedor von Bock (3. prosince 1880, Küstrin, Německé císařství4. května 1945, Oldenburg, Velkoněmecká Říše) byl německý polní maršál v období druhé světové války.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Fedor von Bock se narodil v rodině generálmajora Moritze Alberta von Bocka, veterána prusko-francouzské války, v braniborském městě Kürstrin. Navštěvoval gymnázium v Berlíně a Woesbadenu. V roce 1888 nastoupil do 7. roty Královské pruské hlavní kadetky Gros-Lichterfelde a dosáhl zde výtečných výsledků. Od mládí mu vštěpovali myšlenku služby vlasti, národu a vojenskou kariéru.

V kadetce dosáhl hodnosti podpraporčíka a od roku 1898 nastoupil službu jako poručík u 5. gardového pluku v Berlíně. V roce 1904 se stal pobočníkem u praporu a 9. 10. 1905 se oženil s Mally von Reichenbach, ale už za pět let ovdověl. V roce 1910 se stal, již v hodnosti nadporučíka, plukovním pobočníkem. Během svého působení u 5. pěšího pluku nastoupil v říjnu roku 1903 na půlroční výcvikový kurz na vojenské akademii v Berlíně a po dokončení kurzu ke konci únoru následujícího roku byl jmenován do funkce pomocného lektora na téže škole.

Bez absolvování válečné akademie byl v letech 1910-1912 odvelen do Velkého generálního štábu k přípravě na důstojníka generálního štábu. V roce 1912 byl povýšen do hodnosti kapitána a poté byl převelen do generálního štábu gardového sboru (zachováno členství ve Velkém generálním štábu). V roce 1913 se stal nejdříve "IIa" a poté "Ia" důstojníkem generálního štábu strážního sboru.

1. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Válka ho zastihla jako důstojník "Ia" v generálním štábu gardového sboru na západní frontě. Během války vystřídal několik funkcí na různých štábech, zároveň velel, do roku 1916, praporu u 4. pěšího gardového pluku. Na sklonku roku 1916 byl povýšen do hodnosti majora a opět putoval po generálních štábech armád. Účastnil se bojů na západě (Namur, Arras, Ypry, Artois) i v Karpatech. Za statečnost v boji během ofenzívy v Picardie obdržel v roce 1918 tolik žádané vyznamenání Pour le Mérite.

Reichswehr[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce zůstal v armádě a v listopadu 1918 byl přidělen k velitelství 1. okruhu (1. Wehrkreiss) jako první důstojník generálního štábu. Po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 byl jedním z mála důstojníků, který nebyl nahrazen Hitlerovými vlastními lidmi. Jako příslušník tradiční pruské aristokracie Hitlerovi zpočátku nedůvěřoval, ale na straně druhé ocenil Hitlerovu modernizaci a urychlený rozvoj ozbrojených sil.

V roce je povýšen do hodnosti podplukovníka a jmenován náčelníkem štábu 3. divize v Berlíně. Poté přebírá velení nad II. praporem myslivců 4. pěšího pluku v Kolbergu. V roce 1925 je povýšen na plukovníka přebírá velení 4. pěšího pluku. V listopadu 1926 je převelen do bojové školy v Döberitzu.

Za zásluhy získal von Bock 1.2.1929 hodnost generálmajora a byl jmenován velitelem 1. jezdecké divize ve Frankfurtu nad Odrou. V roce 1931 je povýšen na generálporučíka a přebírá velení 2 pěší divize a také vojsk ve 2. okruhu.

Wehrmacht[editovat | editovat zdroj]

1.3.1935 byl povýšen na generála pěchoty a o měsíc později se stává velitelem správy pozemního vojska v Drážďanech. Později je jmenován vrchním velitelem skupinového velitelství 3. 20.10.1936 je podruhé oženil s Wilhelminou von der Osten.

Předválečná doba[editovat | editovat zdroj]

2. 3. 1938 se stal velitelem nově vytvořené 8. armády, se kterou 12.3.1938 vpadl do Rakouska a bez odporu jej obsadil. 15.3.1938 Hitler von Bocka pověřil velením nad veškerou německou brannou mocí v Rakousku. Ten samý den je Bock povýšen spolu s Gerdem von Rundstetd do hodnosti generálplukovníka. Začlenění Bundesheeru do Wermachtu bylo ukončeno 1. 4. 1938. Po splnění úkolu se Bock vrací na své předešlé působiště jako vrchní velitel skupinového velitelství 3 v Drážd'anech. Poté co německé jednotky v rámci mnichovské dohody překročí bývalé československé hranice a zaberou Sudety von Bock přebírá velení nad 2. okruhem.

Jelikož nebyl národním socialistou, nesouhlasil s některými metodami používanými v Německu, ale nevinil z toho Hitlera,nýbrž špičky NSDAP. Po listopadové Křišťálové noci na poradě velitelů údajně vykřikoval, že "to prase Goebbelse" by nejraději pověsil. K otevřenějšímu postoji se nikdy neodhodlal a jeho kritika byla polovičatá. Od nacistů si zanechával jistý přezíravý odstup.

Polsko[editovat | editovat zdroj]

Bock se podílel na operačním plánování polského tažení a 26. 8. 1939 se stal velitelem Skupiny armád Sever. Cílem jeho skupiny armád bylo zničit polské síly severně od Visly. Skupina armád Sever byla složena z 3. armády pod velením generála dělostřelectva Georga von Küchler a z 4. armády pod velením generála dělostřelectva Günthera von Kluge. Tyto armády zaútočily z Východního Pruska skrz Gdaňský koridor a připojily tak Východní Prusko zpět k Německu.

10. září vydal von Bock rozkaz, že pokud se nepodaří lokalizovat dům, z něhož vycházejí výstřely, bude vypálena celá vesnice. Během celé vojenské okupace trvající do 26.10.1939 bylo zničeno celkem 531 obcí napříč Polskem.

Tažení na západ[editovat | editovat zdroj]

Krátce po dobytí Polska mu bylo svěřeno velení Skupiny armád B. Ta se skládala ze 4. armády, 6. armády a 18. armády čítající dohromady 29½ divize, včetně 3 obrněných divizí. Následně se dal do horečných příprav k útoku na západ. Ten byl několikrát na nátlak generálů odložen. Skupina armád B měla za úkol postupovat skrz Nizozemsko a Belgii podle upraveného Schlieffenova plánu z roku 1914, aby tak na sebe vázaly co největší síly Spojenců. Spojenci se tak stáhli do Belgie a Skupina armád A, pod velením generálplukovníka Gerda von Rundstedt mohla provést průlom hustě zalesněnou oblastí Arden a Spojence prakticky odříznout. Po kapitulaci Francie byl von Bock 19.7.1940 povýšen do hodnosti generála polního maršála.

Během léta roku 1940 von Bock hodě cestuje mezi jeho domovem v Berlíně a Paříží. Na konci srpna je Skupina armád B odvolána do Východního Pruska a von Bock předává velení nad okupačními vojsky polnímu maršálu Wilhelmu von Leeb. V prosinci 1940 nastupuje do štábu k von Bockovi jako důstojník "Ia" podplukovník Henning von Tresckow a 4.2.1941 je von Bock vyslýchán pro údajné povědomí o státním převratu, ale von Bock to rezolutně odmítl.

O rok později, při operaci Barbarossa, vedl skupinu armád Střed. 18. prosince 1941 byl odvolán. 16. ledna 1942 převzal velení nad skupinou armád Jih, avšak při jeho nesouhlasu s plánem zaútočit na Stalingrad i Kavkaz zároveň byl 15. července 1942 Hitlerem odvolán.

Ve svých 64 letech zemřel dne 4. května 1945 na následky těžkých zranění, která utrpěl po anglickém leteckém náletu o den dříve při cestě autem v blízkosti městečka Lensahn (údajně se tak jedná o jediného německého polního maršála, který zemřel při nepřátelské palbě). Při náletu zemřeli také jeho žena, dcera a řidič.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]