Heinz Guderian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Heinz Guderian
Bundesarchiv Bild 101I-139-1112-17, Heinz Guderian.jpg
Narození 17. června 1888
Chełmno
Úmrtí 14. května 1954 (ve věku 65 let)
Schwangau
Ocenění Rytířský kříž Železného kříže s dubovými ratolestmi
Řád Fridrichův
Děti Heinz Günther Guderian
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinz Wilhelm Guderian (17. června 188814. května 1954), pro svůj agresívní a vysoce efektivní styl vedení jednotek známý jako „Schneller Heinz“ – „Rychlý Heinz“, byl německý vojenský teoretik a generál tankových vojsk.

Jednalo se o hlavního tvůrce tankové doktríny německé armády i teorie blitzkriegu. Jeho kniha Achtung! Panzer! z roku 1937 je dosud považována ze jednu ze základních učebnic taktických a strategických zásad úlohy tankových jednotek v koordinaci s mobilním dělostřelectvem a motorizovanou pěchotou podpořenou letectvem. Tato seskupení rychle útočících formací, se staly jádrem wehrmachtu v moderní válce, které dokázaly provést hluboké průlomy a obklíčení velkých území nepřátelských vojsk. Guderian byl zpočátku velitelem tankového sboru (Invaze do Polska, Invaze do Francie), posléze tankové armády (Operace Barbarossa ). Během úspěšného tažení a pronásledování britských expedičních vojsk u Dunkerque mu samotný Hitler nedovolil zničit beznadějně ustupujícího nepřítele k pobřeží Atlantiku. Jeho taktika Blitzkriegu se však nejvíce osvědčila při napadení Sovětského svazu a způsobila Rudé armádě obrovské materiální a lidské ztráty.

Během tohoto ruského tažení se však naplno projevily jeho typické spory s nadřízenými. Guderian byl mimo jiné jedinečný tím, s jako vynalézavostí dokázal mistrně obcházet či přímo ignorovat rozkazy vrchního velení. Po neúspěchu wehrmachtu dobýt hlavní ruskou metropoli Moskvu, se Guderian dostal do vůdcovy nevole. Dne 25. prosince 1941 byl odvolán společně s vrchním velitelem pozemního vojska Waltherem von Brauchitschem. Adolf Hitler se stal od této doby vrchním velitelem všech vojenských sil Německa a Heinz Guderian, byl přemístěn do rezervy OKH pro ignorování Hitlerových rozkazů zakazujících ústup. Byl přesvědčen, že viníkem jeho odvolání, byla pomluva polního maršála Günthera von Klugeho, který tak chtěl zamaskovat své některé velitelské chyby. Guderian dokonce vyzval Klugeho na osobní souboj, který však Adolf Hitler zakázal.

1. března 1943 byl znovu povolán do služby jako generální inspektor tankových vojsk a měl na starost dohled nad vývojem, výrobou a výcvikem obrněných jednotek. Na rozdíl od Hitlera,který preferoval technické novinky, Guderian dával přednost jednodušším, lehčím a pohyblivým panzerům s dostatečným dojezdem. Od 21. července 1944 do 28. března 1945 byl náčelníkem generálního štábu pozemních vojsk (OKH.) Po ostrých sporech s Hitlerem, které neustávaly a byly čím dál víc vyhrocenější, obdržel od vůdce rozkaz, aby rezignoval "ze zdravotních důvodů" .

Po válce žil tři roky v americkém zajetí v Rakousku, nebyl však obžalován z válečných zločinů a nebyl přivolán k Norimberskému procesu, přestože v této věci intervenovali zejména Poláci a Sověti. Byl to mimořádně schopný generál, patrně jeden z nejlepších německých vojevůdců celého období války, ale neobdržel nikdy hodnost polního maršála. Na sklonku života vydal knihu Erinnerungen eines Soldaten (v České republice vyšlo jako Vzpomínky generála), kde popisuje své zkušenosti s činností ve wehrmachtu. Zemřel v bavorském Schwangau roku 1954.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Heinz Guderian: Guderian, vzpomínky generála, Jota, Brno, 2009, ISBN 978-80-7217-648-9, 548 s.
  • NEJVĚTŠÍ VOJEVŮDCI 2.sv.války, J.Orel, Alpress s.r.o. Frýdek Místek 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]