Eduard Dietl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduard Dietl
Bundesarchiv Bild 146-1984-019-20, Eduard Dietl.jpg
Narození 21. červenec 1890
Německé císařství Bad Aibling, Bavorsko
Úmrtí 23. červen 1944 (53 let)
Nacistické Německo Hartberg, Štýrsko
Vojenská kariéra
Hodnost Generaloberst (Generálplukovník)
Doba služby 19091944
Sloužil Německé císařství Německé císařství (do roku 1918)
Výmarská republika Výmarská republika (do roku 1933)
Nacistické Německo Třetí říše
Složka Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
War Ensign of Germany (1921-1933).svg Reichswehr (do roku 1933)
Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1945)
Jednotka Bayerische-Infanterie-Regiment Nr. 5
Bayerische-Infanterie-Brigade Nr. 7
Velel 3. horská divize
Skupina Narvik
Horský armádní sbor Norsko
Armáda Laponsko
20. horská armáda
Války První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy Operace Weserübung
Bitva o Narvik
Vyznamenání Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi a meči
Zlatý stranický odznak
Podpis Podpis

Eduard Wohlrath Christian Dietl (21. července 189023. června 1944) byl veterán první světové války a německý generál Wehrmachtu za druhé světové války, který dosáhl hodnosti generálplukovník. V červnu 1944 zemřel při letecké havárii. Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně rytířského kříže s dubovou ratolestí a meči.

Život[editovat | editovat zdroj]

Eduard Dietl byl synem finančního rady Eduarda Dietla a jeho manželky Liny, rozené Holzhausen. Maturoval 1909 na gymnáziu v Rosenheimu. 1. října 1909 nastoupil jako kadet k 5. pěšímu pluku "Velkovévoda Ernst Ludwig Hesse" bavorské armády v Bamberku.

Dietl navštěvoval od října 1910 do srpna 1911 vojenskou školu v Mnichově a byl  26. října 1911 povýšen na poručíka. Od října 1911 byl velitelem čety 5. pěšího pluku a v srpnu 1914 se stal adjutantem I. praporu. Za první světové války byl nasazen na západní frontě, kde byl v říjnu roku 1914 a rovněž v říjnu roku 1918 zraněn. V lednu 1915 přešel do rezervního praporu 1. bavorského pěšího pluku a v březnu 1915 do rezervního praporu 5. pěšího pluku. Potom byl pobočníkem prvního polního praporu. Dne 9. července 1915 byl povýšen na poručíka. V listopadu 1916 byl přidělen jako pobočník 2. 7. bavorského pěší brigády. V říjnu 1917 se stal pobočníkem 5. pěšího pluku a v prosinci 1917 pobočníkem 7. pěší brigády.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]