Křišťálová noc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Den poté - zničená výloha židovského obchodu
Fotografie poničeného interiéru synagogy v Pforzheimu
Pamětní známka NDR z roku 1963
Oběť atentátu, Ernst vom Rath

Křišťálová noc (německy: Kristallnacht), někdy též označovaná jako Listopadový pogrom či Říšský pogrom, byl protižidovský pogrom, který se odehrál v noci z 9. na 10. listopadu 1938 v nacistickém Německu, k němu připojeném Rakousku a v Sudetech. Podílely se na něm paramilitantní jednotky SA (Sturmabteilung) a běžní Němci, zatímco německé úřady nečinně přihlížely.[1] Jeho název je odvozen od střepů rozbitého skla z oken a výloh židovských obchodů, domů a synagog.

Během Křišťálové noci bylo zabito podle nejčastěji zmiňovaného údaje 91 Židů, ale některé prameny uvádějí odlišná čísla. Zhruba 30 000 jich bylo zatčeno a internováno v koncentračních táborech. Židovské domovy, nemocnice a školy byly ničeny a rabovány. Více než 1000 synagog bylo vypáleno a zničeno bylo přes 7000 židovských obchodů.[2][3]

Záminkou pro pogrom byl atentát na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži, Ernsta vom Ratha, který spáchal židovský mladík Herschel Grynszpan. Křišťálovou noc následovala další ekonomická, politická a společenská perzekuce Židů, která vyvrcholila v konečné řešení židovské otázky a holokaust.[4] Zajímavostí je, že ve stejný den o 51 let později došlo k pádu Berlínské zdi, dalšího důležitého milníku moderních německých dějin.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Bezprostřední příčinou pogromu byl atentát židovského mladíka Herschela Grynszpana na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha, který navíc přišel po oslavě výročí Pivnicového puče v Mnichově.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Během Křišťálové noci bylo zabito podle nejčastějšího zmiňovaného údaje 91 Židů. Podle francouzského historika P. Milzy bylo zabito více než sto Židů, zničeno 7 500 židovských obchodů, vypáleno 171 domů a 119 synagog. Po Křišťálové noci odvlekli příslušníci SS 20 až 30 tisíc Židů do koncentračních táborů.[5]

Následujícího dne se v mnoha městech konaly demonstrace na podporu NSDAP a jejího vůdce. Například v Norimberku se této demonstrace účastnilo 100 000 lidí.[6]

Křišťálová noc způsobila zvýšení exodu židovského obyvatelstva z nacistického Německa, který získal prakticky charakter útěku, a ještě více vyhrotila německo-židovské vztahy. Dodnes se vedou spory a dohady o tom, do jaké míry byl protižidovský pogrom spontánní a do jaké míry připravovanou akcí.

Zvláštní předpis později stanovil, že pojistné za škody utrpěné za Křišťálové noci připadne státu.[7] Za židovský majetek poškozený jednotkami SA, na který měl z pohledu Göringa nárok německý lid, byli naopak Židé ve Třetí říši donuceni zaplatit finanční částku ve výši 1 miliardy říšských marek. To představovalo přibližně 10 % příjmů státní pokladny za rok 1938; vražedná akce a následující administrativní zásahy (především 1. zákon o vyloučení Židů z hospodářského života) tak Třetí říši pravděpodobně zachránily před státním bankrotem, jenž roku 1938 akutně hrozil, a tím také umožnily Hitlerovi udržet se u moci a rozpoutat druhou světovou válku.[zdroj?]

Název získala Křišťálová noc podle rozbitých výloh židovských obchodů. Vypáleny byly desítky synagog, včetně asi padesáti v českém pohraničí na územích, která byla několik týdnů před tím Mnichovskou dohodou připojena k Říši, například v Liberci, Jablonci, Opavě, Chebu, Mariánských Lázních či Karlových Varech.

Reakce na Křišťálovou noc[editovat | editovat zdroj]

Mezi Němci[editovat | editovat zdroj]

Reakce nežidovského obyvatelstva Německa na Křišťálovou noc se různily. V místech, kde k násilnostem a ničení docházelo, se shromažďovalo množství lidí, kteří v tichosti přihlíželi. Místní hasičské sbory se omezily na zabraňování rozšíření plamenů ze synagog na okolní budovy. V Berlíně policejní důstojník Wilhelm Krützfeld zakázal příslušníkům SA zapálit Novou synagogu a později obdržel pouze výtku. Britský historik Martin Gilbert se domnívá, že „mnoho nežidovských obyvatel pociťovalo k těmto událostem odpor.“[8] Jeho názor podpořil očitý svědek dr. Arthur Flehinger, který popsal, že viděl „brečící lidi, koukající zpoza záclon.“[9] Rozsah zkázy byl tak velký, že s ním mělo mnoho Němců vyjádřit nesouhlas a označit jej za bezcitný.[10]

Biskup evangelicko-luterské církve v Durynsku a vůdčí představitel německého křesťanského hnutí, Martin Sasse, vydal krátce po Křišťálové noci soubor spisů Martina Luthera. Aplaudoval přitom pálení synagog a shodě okolností, že se tak stalo 10. listopadu, v den výročí Lutherova narození. Na Němce naléhal, aby dbali na slova „největšího antisemity své doby a člověka varujícího svůj lid před Židy.“[11] Diarmaid MacCulloch tvrdí, že Lutherův pamflet Von den Jüden und ihren Lügen (O Židech a jejich lžích) z roku 1543 byl „plánem“ pro Křišťálovou noc.[12]

V článku publikovaném večer 11. listopadu Goebbels připsal události Křišťálové noci „zdravým instinktům“ německého lidu. To dále rozvedl slovy: „Němci jsou antisemité. Nemají zájem, aby byla v budoucnu jejich práva omezována, či aby byli provokováni parazity židovské rasy.“[13]

Ze světa[editovat | editovat zdroj]

Pogrom Křišťálové noci vyvolal mezinárodní pobouření. Zdiskreditoval pro-nacistická hnutí v Evropě a Severní Americe, a způsobil pokles jejich podpory. Mnoho deníků Křišťálovou noc odsoudilo a některé ji přirovnaly k vražedným pogromům v carském Rusku v 80. letech 18. století. Spojené státy americké odvolaly svého velvyslance v Německu (diplomatické styky však nepřerušily), zatímco další státy zpřísnily na protest své diplomatické vztahy s Německem. Britská vláda odsouhlasila program transportu pro děti uprchlíků (Kindertransport) do Spojeného království. Křišťálová noc byla zlomovým bodem ve vztazích mezi nacistickým Německem a zbytkem světa. Brutalita pogromu a politika německé vlády podporující násilí po jeho vypuknutí obnažila represivní povahu a rozšířený antisemitismus zakořeněný v Německu, a obrátila svět ostře proti nacistickému režimu.

Křišťálová noc jako zlomová událost[editovat | editovat zdroj]

Křišťálová noc změnila povahu perzekuce Židů z ekonomické, politické a sociální na fyzickou, spojenou s mlácením, vězněním a vražděním. Tato událost je též často uváděna jako počátek holocaustu. Historik Max Rein v roce 1988 v této souvislosti napsal: „Křišťálová noc přišla (…) a všechno se změnilo.“[14]

Zatímco události listopadu 1938 předběhly formulaci konečného řešení židovské otázky (Endlösung der Judenfrage), předznamenaly blížící se genocidu. V období kolem Křišťálové noci vyzval deník SS Das Schwarze Korps k „ničení mečem a plameny“. Hermann Göring prohlásil na konferenci konané den po pogromu: „Židovský problém dosáhne vyřešení, pokud kdykoli v blízké budoucnosti budeme vtažení do války za našimi hranicemi – pak je zřejmé, že budeme muset s Židy provést konečné zúčtování.“[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kristallnacht na anglické Wikipedii.

  1. GILBERT, Martin. Kristallnacht: Prelude to Destruction. [s.l.]: Harper Collins, 2006. S. 42. (anglicky) 
  2. BERENBAUM, Michael a kol. The World Must Know. [s.l.]: [s.n.], 2005. S. 49. (anglicky) 
  3. Gilbert, s. 30–33.
  4. The Hutchinson Encyclopedia 1998 edition. 18 (1998). vyd. England: Helicon Publishing, 1998. (Hutchinson Encyclopedias; sv. 1998). ISBN 1-85833-951-0. Kapitola Kristallnacht, s. 1199. (anglicky) 
  5. Pierre Milza, Pie XII. Paris: Fayard 2014, str. 198.
  6. J. Wollenberg, Niemand war dabei… str. 26
  7. Pierre Milza, Pie XII. Paris: Fayard 2014, str. 198.
  8. Gilbert, op. cit., s. 70
  9. Dr. Arthur Flehinger, "Flames of Fury", Jewish Chronicle, 9 November 1979, p. 27, cited in Gilbert, loc. cit.
  10. "New Campaign Against Jews", The Argus, 11 November 1938
  11. Bernd Nellessen, "Die schweigende Kirche: Katholiken und Judenverfolgung", in Büttner (ed)Die Deutschen und die Judenverfolgung im Dritten Reich , p. 265, cited in Daniel Goldhagen'sHitler's Willing Executioners (Vintage, 1997).
  12. Diarmaid MacCulloch, Reformation: Europe's House Divided, 1490-1700. New York: Penguin Books Ltd, 2004, s. 666-67.
  13. Daily Telegraph, 12 November 1938. Cited in Gilbert, Martin. Kristallnacht: Prelude to Destruction. Harper Collins, 2006, p. 142.
  14. KREFELD, Stadt. Ehemalige Krefelder Juden berichten uber ihre Erlebnisse in der sogenannten Reichskristallnacht. Cited in Johnson, Eric. Krefeld Stadt Archiv: Basic Books, 1988. (Krefelder Juden in Amerika; sv. 3). S. 117. (anglicky) 
  15. Gilbert, s. 23.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Monografie

  • ARNTZ, Hans-Dieter. "Reichskristallnacht". Der Novemberpogrom 1938 auf dem Lande. Aachen: Helios-Verlag, 2008. 196 s. ISBN 978-3-938208-69-4. (německy) 
  • DAWIDOWICZ, Lucy. The War Against the Jews: 1933–1945. Toronto: Bantam Books, 1991. 466 s. ISBN 978-0-553-34532-2. (anglicky) 
  • DOSCHER, Hans-Jurgen. Reichskristallnacht: Die Novemberpogrome 1938. Frankfurt am Main: Ullstein, 1988. 198 s. ISBN 978-3-550-07495-0. (německy) 
  • FRIEDLÄNDER, Saul. Nazi Germany and the Jews. Svazek 1: The Years of Persecution 1933–1939. New York: Harper Perennial, 1998. 464 s. Dostupné online. ISBN 0-06-092878-6. (anglicky) 
  • GERHARDT, Uta; KARLAUF, Thomas. Není cesty zpátky: Výpovědi očitých svědků o listopadových pogromech v roce 1938. Praha: Knižní klub, 2011. 320 s. ISBN 978-80-242-2994-2. (česky) 
  • GILBERT, Martin. Křišťálová noc: předehra záhuby. Překlad Petruška Šustrová. Praha: BB art, 2007. 286 s. ISBN 978-80-7381-028-3. (česky) 
  • GILBERT, Martin. The Holocaust: the Jewish tragedy. London: Collins, 1986. 959 s. ISBN 0-00-216305-5. (anglicky) 
  • JOHNSON, Eric J. Nazi terror: the Gestapo, Jews, and ordinary Germans. New York: Basic Books, 1999. 636 s. ISBN 0-465-04906-0. (anglicky) 
  • KORB, Alexander. Reaktionen der deutschen Bevölkerung auf die Novemberpogrome im Spiegel amtlicher Berichte. Saarbrücken: VDM, 2007. 108 s. ISBN 978-3-8364-4823-9. (německy) 
  • LAUBER, Heinz. Judenpogrom: "Reichskristallnacht" November 1938 in Grossdeutschland: Daten, Fakten, Dokumente, Quellentexte, Thesen und Bewertungen. Gerlingen: Bleicher, 1981. 254 s. ISBN 3-88350-005-4. (německy) 
  • MOSSE, George L. Toward the Final Solution: A History of European Racism. New York: Howard Fertig, 1978. 277 s. ISBN 0-86527-941-1. (anglicky) 
  • PÄTZOLD, Kurt; RUNGE, Irene. Kristallnacht: Zum Pogrom 1938. Köln: Pahl-Rugenstein, 1988. 260 s. ISBN 3-7609-1233-8. (německy) 
  • PEHLE, Walter H. Der Judenpogrom 1938: Von der "Reichskristallnacht" zum Völkermord. Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch Verlag, 1988. 256 s. ISBN 3-596-24386-6. (německy) 
  • SHIRER, William L. The Rise And Fall Of The Third Reich. New York: Simon & Schuster, 1990. 1264 s. ISBN 0671728695. (anglicky) 
  • SCHULTHEIS, Herbert. Die Reichskristallnacht in Deutschland nach Augenzeugenberichten. Bad Neustadt a. d. Saale: Rotter Druck und Verlag, 1985. 436 s. ISBN 3-9800482-3-3. (německy) 
  • SCHWAB, Gerald. The Day the Holocaust Began: The Odyssey of Herschel Grynszpan. New York: Praeger, 1990. 226 s. ISBN 0-275-93576-0. (anglicky) 
  • STEINWEIS, Alan E. Kristallnacht 1938. Cambridge (Massachusetts): Harvard University Press, 2009. 214 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-03623-9. (anglicky) 
  • YAHIL, Leni. The Holocaust: the Fate of European Jewry, 1932–1945. Oxford: Oxford University Press, 1990. 808 s. Dostupné online. ISBN 0-19-504523-8. (anglicky) 

Periodika

  • KÁRNÝ, Miroslav. Pogrom zvaný Křišťálová noc. Roš chodeš. 11. 1998, s. 6–7. Dostupné online. 
  • MAYER, Daniel. Křišťálová noc je i po sedmdesáti letech stále aktuálním mementem. Maskil. 2008, roč. 8, čís. 2, s. 2–3. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]