Třetí bitva o Charkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třetí bitva o Charkov
Konflikt: Východní fronta
Německé protiútoky v únoru a březnu 1943
Německé protiútoky v únoru a březnu 1943
Trvání: 19. února 1943 – 15. března 1943
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Charkov, SSSR
Casus belli:
Výsledek: Německé vítězství
Změny území:
Strany
the Soviet Union 1923 SSSR Nacistické Německo Nacistické Německo
Velitelé
the Soviet Union 1923 Filipp Golikov
the Soviet Union 1923 Nikolaj Vatutin
the Soviet Union 1923 K. Rokossovskij
Nacistické Německo Erich von Manstein
Nacistické Německo Paul Hausser
Nacistické Německo Hermann Hoth
Nacistické Německo E. von Mackensen
Síla
Do obrany Charkova zapojeno: 346 000 vojáků Do útoku na Charkov zapojeno: 70,000 vojáků
Ztráty
86 469 celkem
45 219 mrtých
41 250 zraněných
~11 500 celkem
~4 500 mrtých a pohřešovaných
~7 000 zraněných

Třetí bitva o Charkov byla jedna z bitev druhé světové války. Po ruském vítězství u Stalingradu v únoru 1943 byla německá armáda na jižním úseku fronty a v celém Sovětském svazu otřesena a donucena ustoupit. Jednotky německých armád byly v oblasti Donu a Kalače vystaveny silným útokům Rudé armády. Hrozilo závažné nebezpečí, že síly v sektoru stepí na západ od Stalingradu budou vzaty do ohromných kleští a bude vytvořen "superstalingrad".

Mansteinova ofenzíva[editovat | editovat zdroj]

Vrchním velitelem německých armád v prostoru jižní fronty byl polní maršál Erich von Manstein. Je považován za jednoho z nejbrilantnějších německých vojevůdců v průběhu druhé světové války. Po porážce u Stalingradu řídil ústupové boje německých armád a rozhodl vyklidit město Charkov. Sovětské velení doufalo, že má nad nepřítelem velkou převahu a zahájilo ofenzívu s cílem zničit německé jednotky v celé šíři jižní fronty.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Sovětské jednotky zahájily útok směrem přes Charkov s cílem definitivně porazit armády skupiny armád Jih. Manstein, který takticky ustoupil z Charkova, doufal, že sovětské velení bude postupovat a nechá nekryté zadní linie. Tento předpoklad plně vyšel a Sověti povzbuzeni úspěchy začali německé armády pronásledovat bez jištění týlu. Tohoto Manstein využil a podnikl drtivý protiútok, který nejen zastavil sovětský postup, ale dobyl zpět město Charkov. Proto se také tato operace nazývá Třetí bitva o Charkov.

Výsledek[editovat | editovat zdroj]

Z taktického hlediska dosáhl Manstein stabilizace jižního úseku fronty až do léta 1943, kdy byly německé armády znovu poraženy v bitvě u Kurska. Mansteinova ofenzíva byla skvělým příkladem toho, jak lze úspěšně vést protiútok proti roztaženým silám protivníka. Stejně jako Němci doplatili v roce 1941 na překročení vlastních možností zejména v logistice při Operaci Tajfun, tak i SSSR se nechal vtáhnout hluboko na území východní Ukrajiny, aniž by byl schopen úměrně tomu zajistit zabezpečení vlastních armád.

Jednotky účastnící se jarní ofenzívy na straně Německa[editovat | editovat zdroj]

Německý tank Panzer IV. v "ulicích" Charkova

Skupina armád Jih - Erich von Manstein

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]