Operace Torch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Operace Torch
konflikt: Druhá světová válka
Mapa operace
Mapa operace
trvání: 8.16. listopadu 1942
místo: Maroko a Alžírsko
výsledek: vítězství Spojenců
strany
Flag of the United States (1912-1959).svg USA
Spojené království Spojené království

Flag of Free France (1940-1944).svg Svobodná Francie

pouze námořní účast:
Canadian Red Ensign (1921–1957).svg Kanada
Flag of the Netherlands.svg Nizozemsko
Flag of Australia.svg Austrálie

Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Vichistická Francie


pouze námořní účast:
Nacistické Německo Německá říše
Flag of Italy (1861–1946).svg Itálie

velitelé
Flag of the United States (1912-1959).svg Dwight D. Eisenhower
Spojené království Andrew Cunningham
Flag of the United States (1912-1959).svg George S. Patton
Flag of the United States (1912-1959).svg Lloyd Fredendall
Spojené království Kenneth Anderson
Flag of Free France (1940-1944).svg Henri d'Astier
Flag of Free France (1940-1944).svg José Aboulker
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg François Darlan
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Charles Noguès
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Frix Michelier
Nacistické Německo Ernst Kals

síla
107 000 mužů
  • 33 000 v Maroku
  • 39 000 u Alžíru
  • 35 000 u Oranu
  • 350 válečných lodí
  • 500 přepravných plavidel
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg 60 000 mužů
  • 210 tanků
  • 500 letadel
  • pobřežní baterie a dělostřelectvo

Nacistické Německo 14 ponorek
(z toho 2 poblíž Casablanky)
Flag of Italy (1861–1946).svg 14 ponorek

ztráty
Flag of the United States (1912-1959).svg 526 padlých
Spojené království 574 padlých
dohromady 756 raněných
několik lodí ztraceno
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg 1 346+ mrtvých
1 997 raněných
některé baterie zničeny
celé dělostřelectvo zajato
8 válečných lodí
6 ponorek
Nacistické Německo 8 ponorek
Flag of Italy (1861–1946).svg 2 ponorky

Operace Torch (česky pochodeň, původně nazvaná operace Gymnast) bylo vylodění angloamerických jednotek ve francouzské Severní Africe, které proběhlo 8. listopadu 1942. Úkolem operace, jíž velel americký generál Dwight D. Eisenhower, bylo obsazení důležitých přístavů Oran, Casablanca a Alžír.

Operace byla součástí severoafrické kampaně a měla za úkol vytlačit Němce a vichistické jednotky ze severní Afriky (Maroko, Alžírsko), než tam stihnou vybudovat předmostí, a poté se spojit s britskými silami v Tunisku.

Příprava a složení[editovat | editovat zdroj]

Po moři bylo dodáno 116 ks letounu Supermarine Spitfire, které byly na Gibraltaru během jedenácti dnů sestaveny.

Pro potřeby operace bylo v režii Office of Strategic Services (předchůdce CIA) provedeno vloupání na velvyslanectví Vichistické Francie za účelem ofotografování námořních kódovacích knih[1].

Operace byla rozdělena do tří hlavních operačních sektorů.

Západní operační svaz (Western Task Force):

Střední operační svaz (Central Task Force):

  • Přistání Středního operačního svazu se uskutečnilo nedaleko Oranu.
  • Svazu veleli generál Fredendall a komodor Thomas Troubridge.
  • Bylo zde nasazeno 39 000 mužů z americké 1. pěší a 1. tankové divize.
  • Lodě: Vlajková loď Largs, eskortní letadlové lodě Bitter, Dasher, křižníky Jamaica, Aurora, protiletadlové lodě Alynbank, Delhi, 13 torpédoborců a dopravní, zásobovací lodě

Východní operační svaz (Eastern Task Force):

  • Tento operační svaz přistál u Alžíru a byl britsko-americký.
  • Vedli jej admirál Burrough a generál Ryder.
  • Síla byla 33 000 vojáků, z 34. pěší divize a části 9. pěší divize a 1. tankové divize. Účastnily se také oddíly Commandos
  • Lodě: velitelská loď Bulolo, letadlová loď Argus, eskortní letadlová loď Avenger, křižníky Sheffield, Scylla, Charybdis, protiletadlové lodě Palomares, Pozarica, Tynwald, 13 torpédoborců a dopravní, zásobovací lodě

Výsledek operace[editovat | editovat zdroj]

Alžírský operační svaz byl úspěšný a bez větších problémů obsadil město. Oranský operační svaz nebyl tak úspěšný a obsadit přístav se povedlo teprve v noci, když bylo u Tafarainu vybudováno a zajištěno předmostí a dobyto letiště. Nejtěžší boje byly svedeny o Casablanku, jež byla obsazena až 11. listopadu.

Touto operací byl Rommelův osud definitivně zpečetěn. Dostal by se mezi dva „mlýnské kameny“, neboť jej ze západu „drtily“ Eisenhowerovy jednotky a z východu Montgomeryho osmá armáda. Bylo tedy pro něj životně důležité udržet opěrné body v Tunisku (Tunis, Bizerta).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Elizabeth P. McIntosh - Sesterstvo špionů/Ženy z OSS, str. 33-44 (Naše vojsko, s. r. o., Praha, 2007, ISBN 978-80-206-0003-5)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Operation Torch na anglické Wikipedii.