Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus
Karpatská Ukrajina v roce 1939
Karpatská Ukrajina v roce 1939
trvání: 1423. březen 1939
místo: Karpatská Ukrajina (dříve Podkarpatská Rus)
výsledek: vítězství Maďarska, obsazení Karpatské Ukrajiny a vypuknutí maďarsko-slovenské války
strany
invaze:
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg Maďarsko
Flag of Poland (1928–1980).svg Polsko
proti invazi:
Flag of Ukraine.svg Karpatská Ukrajina
Flag of the Czech Republic.svg jednotky ČSR
proti sičovcům:
Flag of the Czech Republic.svg ČSR (do 15. 3.)
proti invazi:
Flag of the Czech Republic.svg ČSR
Flag of Slovakia (1939–1945).svg Slovensko
velitelé
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg Miklós Horthy
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg András Littay
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg Béla Novakocisc
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg Miklós Kozma
Flag of Ukraine.svg Augustin Vološin
Flag of Ukraine.svg Dmytro Klempuš
Flag of Ukraine.svg Zenon Kossak †
Flag of the Czech Republic.svg Oleg Svátek
Flag of the Czech Republic.svg Lev Prchala
Flag of the Czech Republic.svg Bohumil Mařík
Flag of the Czech Republic.svg Lev Prchala
Flag of the Czech Republic.svg Oleg Svátek

síla
50 000 vojáků
6000 maďarských teroristů
8000–15 000 mužů[2] Flag of the Czech Republic.svg 8000 vojáků a 500
příslušníků SOS
Flag of Slovakia (1939–1945).svg 6 tanků LT-35 a 2 nákladní
automobily se zásobami a zapřaženými děly
ztráty
oficiálně 72
mrtvých,
2 nezvěstní a
240 zraněných,
jiné odhady:
minimálně 200
mrtvých a
několik set
raněných
1500 mrtvých a popravených[3] 40 mrtvých a 120
raněných česko-
slovenských
vojáků a
příslušníků SOS,
jiné odhady činí
16–70 padlých[1]

Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus (resp. Karpatskou Ukrajinu) je málo známým střetem československých jednotek s hlavně maďarskými jednotkami o Podkarpatskou Rus. Tento boj skončil až osm dní po obsazení Čech a Moravy německou armádou.

Pozadí konfliktu[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce vznikl samostatný československý stát. Jeho součástí se stala i Podkarpatská Rus, která do té doby byla součástí Uherska. Uhersko (nyní Maďarsko) se se ztrátou Podkarpatské Rusi a jiných území (mimo jiné Slovenska) nechtělo smířit. To vedlo k válce s Československem, kterou Maďarsko prohrálo. Následná trianonská smlouva Maďarsko připravila o celých 71,5 % jeho území před válkou. To bylo rozděleno mezi státy sousedící s tehdejším Maďarským královstvím (tedy i Československo). Maďarsko považovalo smlouvu za nespravedlivou a snažilo se o její revizi. Výsledkem bylo spojenectví Maďarska s nacistickým Německem.

V roce 1938 Maďarsko využilo mnichovské krize a začalo také klást Československu územní požadavky. Od 10. října 1938 na Podkarpatské Rusi působily teroristické oddíly Rongyosgárda (též Szabadcsapatók) cvičené v Maďarsku. Jejich úkolem bylo provádět záškodnickou činnost na jihu a Podkarpatské Rusi a také Slovenska.

2. listopadu 1938 došlo v návaznosti na Mnichovský diktát k arbitrážní konferenci do Vídně. Podle jejího rozhodnutí muselo Československo odevzdat Maďarskému království jižní část Slovenska a jih Podkarpatské Rusi s Užhorodem, Mukačevem a Berehovem (první a druhá arbitráž). Maďaři zabrali 152 tisíc hektarů nejúrodnější části země s vinicemi, ovocnými sady, tabákovými a kukuřičnými plantážemi. Přerušili tak hlavní železniční trať od Čopu na východ. Boje na Podkarpatské Rusi však pokračovaly dál např. 19. prosince zaútočily oddíly Rongyosgárda a maďarské armády na Slanec[kde?]. Boj si vyžádal jednoho mrtvého a několik zraněných příslušníků Stráže obrany státu. Celkem v roce 1938 zahynulo na Podkarpatské Rusi 14 příslušníků československých bezpečnostních jednotek.

K prvnímu střetu v roce 1939 došlo 6. ledna u Mukačeva. Tento střet stál život 4 československé vojáky a 1 příslušníka finanční stráže. Maďaři přiznali smrt 9 mužů. Konflikty pokračovaly až do 14. března 1939 kdy zahájila maďarská armáda invazi.

Průběh bojů[editovat | editovat zdroj]

Karpatská Ukrajina 19381939

14. března ráno zahájila maďarská armáda útok na Podkarpatskou Rus. Brzy narazila na tuhý odpor československých jednotek. Ve stejný den došlo k vyhlášení Slovenského státu. Tím byly československé jednotky na Podkarpatské Rusi odříznuty od zbytku Československa, které bylo další den obsazeno Německou armádou. Jediná podpora ze strany Slovenska, které se českým jednotkám na Podkarpatské Rusi dostalo, byla rota šesti tanků vz. 35 a dvou nákladních automobilů se zásobami a zapřaženými protitankovými děly. Situaci českých jednotek ztěžovalo i to, že vypuklo na Podkarpatské Rusi povstání místních nacionalistů tzv. Sičovců, kteří chtěli, po vzoru Slovenska, vyhlásit samostatný stát. Ti se sice další den oficiálně přidali na stranu Čechů, přesto stále docházelo k boji mezi Čechoslováky a Sičovci.

15. března 1939 je pak vyhlášena nezávislá republika Karpatská Ukrajina. Nově zvolený prezident Karpatské Ukrajiny Augustin Vološin posílá do Bukurešti telegram a požaduje vojenské obsazení země a zřízení rumunského protektorátu. Na tento telegram však nikdo neodpovídá. Ozbrojenou složkou karpatské Ukrajiny se stala Karpatská Sič.

Maďaři svůj útok zesílili a velitel obránců Podkarpatské Rusi, generál Svátek, ve shodě s předchozími pokyny nařídil Podkarpatskou Rus opustit. Ústup probíhal na Slovensko, do Rumunska a do Polska. Ústup komplikovali kromě maďarských jednotek i ukrajinští teroristé, kteří přepadávali ustupující československé jednotky. Do bojů se na československé straně zapojují i civilisté. Maďaři mají na své straně i sousední Polsko, jehož Freikorps po celou dobu akcí Maďarské armády prováděl malé teroristické akce.[4] Později se do bojů zapojila přímo polská armáda, která obsadila sever Podkarpatské Rusi.[5]

16. března Maďaři obsadili Chust a 17. března byla většina jednotek již stažena. 18. března zaniká republika Karpatská Ukrajina. 21. března přechází oddíl vojáků bránících Bočkov do Rumunska. Šlo o poslední československé vojáky na Podkarpatské Rusi, ale poslední boje utichnou až 23. března.

Ztráty[editovat | editovat zdroj]

Maďaři přiznali 72 mrtvých, 2 nezvěstné a 240 zraněných. Tyto počty bývají zpochybňovány a historici se spíše kloní k 200 mrtvým a několika stům raněným Maďarům[6].

Pokud jde o československé ztráty. Bývá uváděno 120 raněných, ale odhady počtu mrtvých se různí. Nejčastěji bývá uváděno 40 mužů. Další zdroje uvádí 16 nebo 70 mrtvých.

Karpatská Sič ztratila 1500 mužů, ale ne všichni padli v boji. Mnozí byli popraveni[kým?] bezprostředně po něm.

Po boji[editovat | editovat zdroj]

Maďaři nazývají nově obsazené území Karpátalja a úřední řečí se stala maďarština a rusínština. Okamžitě zahajují popravy příslušníků Siče. V několika dalších týdnech zahynulo společně se stovkami nacionalistů celkem 4500 Ukrajinců. V koncentračních táborech a vězeních zahynuly během celé okupace tisíce zdejších lidí. Již 23. března zde Maďarsko zahájilo další válku. Tentokrát proti Slovensku.

Díky společné polsko-maďarské hranici přijalo Maďarské království po začátku Druhé světové války na své území více jak 100 000 polských uprchlíků. Někteří z nich v zemi zůstali, část pokračovala přes Jugoslávii dále na západ.[7][8]

Po druhé světové válce se Podkarpatská Rus stala součástí Sovětského svazu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Časopis ATM číslo 7/2009: Jan Máče: Ústup z Karpatské Ukrajiny, str. 75
  2. http://banderovci.webnode.cz/news/pad-karpatske-ukrajiny-prvni-skutecne-dejiste-druhe-svetove-valky/
  3. Časopis ATM číslo 7/2009: Jan Máče: Ústup z Karpatské Ukrajiny, str. 75
  4. Stanislav A. Auský: Dobrovolníci a druhá světová válka, Petrklíč 2007, str. 59
  5. http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/247352
  6. ct24
  7. KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 7. HLEDÁNÍ IDENTITY (1918-1945), s. 345. (čeština) 
  8. PRAŽÁK, Richard. Stručná historie států - MAĎARSKO. Praha: Nakladatelství Libri, 2005. ISBN 80-7277-269-4. Kapitola Od Trianonu do konce 2. světové války - Po boku Osy, s. 96. (čeština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Časopis ATM číslo 6/2009: Jan Máče: Poslední boj československé armády, str. 77-79
  • Časopis ATM číslo 7/2009: Jan Máče: Ústup z Karpatské Ukrajiny, str. 73-75

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]