První bitva u El Alameinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
První bitva u El Alameinu
Konflikt: Druhá světová válka v Africe
Britští vojáci zaujímají obranná postavení nedaleko El Alameinu
Britští vojáci zaujímají obranná postavení nedaleko El Alameinu
Trvání: 1. července27. července 1942
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: El Alamein, Egypt
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Takticky nerozhodně, strategicky vítězství Spojenců
Změny území: {{{území}}}
Strany
Spojené království Spojené království
Austrálie Austrálie
Nový Zéland Nový Zéland
British Raj Red Ensign.svg Britská Indie
Flag of South Africa (1928-1994).svg Jihoafrická unie
Nacistické Německo Třetí říše
Flag of Italy (1861-1946).svg Itálie
Velitelé
Spojené království Claude Auchinleck Nacistické Německo Erwin Rommel
Síla
150 000 mužů
179 tanků (zpočátku)
1500 letadel
96 000 mužů
70 tanků (zpočátku)
500 letadel
Ztráty
13 250 mužů Němci: 10 000 mužů
Italové: Neznámo
{{{poznámky}}}

První bitva u El Alameinu zahájená německou armádou Panzerarmee Afrika probíhala od 1. července 1942 do 27. července téhož roku [1]. Oproti Třetí říši zde stála britská Osmá armáda. Tuto bitvu však nevyhrála ani jedna ze stran, skončila 27. července 1942 tvz. na mrtvém bodě, kdy se německému polnímu maršálu Rommelovi nepodařilo prolomit britské síly pod velením generála Claude Auchinlecka. Následující dny se válka stala statickou a obě strany byly nuceny se zakopat, což vytvořilo statickou frontu dlouhou 60 km (od mešity v El Alameinu po proláklinu Katara). Až do 23. října 1942, kdy začala Druhá bitva u El Alameinu útokem Osmé armády na Panzerarmee. Tato celá válka v severní Africe končí začátkem listopadu vítězstvím Britů. Šlo o 1. zásadní vítězství spojenců během 2. světové války.[2]


Předehra bitvy[editovat | editovat zdroj]

Válka v Africe započala již v roce 1941. Německá armáda s oporou Itálie Panzerarmee Afrika plnila rozkazy německého kancléře Adolfa Hitlera. Jejich cílem bylo probít se severní Afrikou, obsadit ropná pole na středním východě a zajistit neomezené množství paliva pro válečnou mašinerii Třetí říše. Proti nim stojí britská 8. armáda, která chce postup Němců zastavit. Britové mají sice výhodu lepšího zásobování, přečíslení i silné obrany, ovšem stojí proti nim německý polní maršál Erwin Rommel přezdívaný "Pouštní liška."

Rok 1941[editovat | editovat zdroj]

Skoro celý rok 1941 se Erwinu Rommelovi daří proti britům daří podnikat nečekané bleskové výpady až do listopadu, kdy začali jeho řady řídnout. Toho Britové využili a tvrdě vraceli úder. Těm se daří během velmi krátké doby 6 týdnu zatlačit německou Panzerarmee Afrika západně zpět přes Libyjskou poušť o neuvěřitelný 800 km.

Rok 1942[editovat | editovat zdroj]

S končícím lednem Rommelovi zbývá už jen část armády čítající 228 tanků (139 tanků typu Panzer III, Panzer IV a 89 tanků italské armády přezdívané "kovové rakve,") zatímco britská armáda má více než 400 tanků (160 tanků Valentine a více než 230 tanků Crusader. I přes toto značné nevyrovnání sil Rommel 21. ledna 1942 zahajuje rozsáhlou offenzivu, která tlačí britskou 8. armádu celých 5 měsíců zpět na východ. Němcům do rukou opět padá důležitý přístav Tobruk a všechno území, o které již jednou přišli.Koncem června 1942 má Rommelova armáda cíl téměř na dosah. Nachází se pouhých 300 km od Suezského průplavu. Jeho zničující protiútok však přinesl zničující ztráty, které pro něj nyní znamení 2000 pěšáků, několik desítek protitankových děl a 55 bojeschopných Panzerů.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Bitva začíná 1. července 1942 německým útokem. Výtažkem z deníku Erwina Rommela: Chci prorazit dřív než Britové stihnou zaujmout pevnou obranu a válka se stane statickou. V Egyptě vyhlásili stav ohrožení, báli se Rommelova příchodu, proto pálili své archívy a očekávali průnik Němců až k Alexandrii. To ale nevěděli, že měl německý polní maršál k dispozici jen něco málo přes osmdesát tanků a zcela vyčerpané jednotky, jenže Rommel na únavu svých mužů nebral ohled. Boje trvaly 26 dní. Rommel měl nedostatek všeho od paliva, přes tanky až po vodu, jeho zásobovací linie byla dlouhá 2000 km a neustále ostřelovaná nepřátelskými letouny. Jeho vyčerpaní vojáci spojeneckou obranu neprorazili. Bitva skončila 27. července 1942 na mrtvém bodě.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Důsledky byli pro obě strany zničující. Neúspěch dosavadního britského generála Claude Auchinlecka donutil Winston Churchill k jeho odvolání. Na jeho místo místo dosadil generála Harolda Alexander a do čela osmé armády postavil generála Bernarda Montgomeryho. Ten vytrvale čekal na svou dostatečnou převahu, jenže tím dával čas i Rommelovi k získání sil.

Následující události[editovat | editovat zdroj]

Později se válka stala statickou. Obě dvě strany se museli zakopat a vytvořili tím frontu dlouhou 60 km táhnoucí se od mešity v El Alameinu po proláklinu Katara. Tato bojová linie byla držena až do 23. října 1942, začala 2. bitva u El Alameinu.

Tanky[editovat | editovat zdroj]

Panzerarmee[editovat | editovat zdroj]

Německo[editovat | editovat zdroj]

Pz IV G zabraný Syřanům za šestidenní války v izraelském muzeu

Panzerkampfwagen III - německý střední tank, vyráběný od roku 1937. Celkem bylo vyrobeno přes 5,5 tisíce strojů tohoto typu. Jeho přednostmi byl 70mm přední pancíř a hlavní kanón ráže 50 mm.

Panzerkampfwagen IV - německý střední tank vyráběný od roku 1933 původně určený jako podpora pěchoty a používal se po celou 2. světovou válku. Jeho hlavní zbraní se stal kanón ráže 75 mm a čelního pancíře s tloušťkou až 8o mm. Jenom na konci války bylo vyrobeno něco okolo 9 000 těchto tanků avšak používány byly dál v některých dalších příštích válkách.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

A ještě další italské tanky nechvalně přezdívané jako kovové rakve.

8. britská armáda[editovat | editovat zdroj]

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Tanky M3, v popředí varianta M3 Grant

Valentine - nepočetnější britský (pěchotní) tank pro 2. světovou válku s čelním pancéřováním až 80 mm a kanónem, určitých typů tohoto tanku, s ráží až 75 mm.

Crusader - tento tank byl vyráběný s rokem 1939. Tanků s tímto jménem bylo vyrobeno asi 5300 kusů s čelním pancéřováním až 51 mm a nejsilnějším kanónem až 57 mm.

Amerika[editovat | editovat zdroj]

M3 Lee - americký střední tank s pancéřováním 51 mm s dvěma hlavními kanóny jedním ráže 75 mm, který byl připevněný na korbě, a druhým ráže 37 mm umístěný na věži.



Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Kamenický, M.: Lexikón svetových dejín. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 2001, str.168.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu První bitva u El Alameinu ve Wikimedia Commons


  1. http://www.fronta.cz/valka-v-pousti-1940-1943
  2. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10282929552-nejvetsi-tankove-bitvy/210382547010003-el-alamein/