Bitva o Guadalcanal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva o Guadalcanal
Konflikt: Válka v Tichomoří
Námořní pěšáci z 2. divize námořní pěchoty odpočívají během přesunu na Guadalcanalu, listopad 1942
Námořní pěšáci z 2. divize námořní pěchoty odpočívají během přesunu na Guadalcanalu, listopad 1942
Trvání: 7. srpna, 19429. února, 1943
Místo: Guadalcanal, Šalamounovy ostrovy
Zeměpisné souřadnice:
Výsledek: Rozhodující vítězství spojenců
Strany
USA 1912-1959 USA
Austrálie Austrálie
Nový Zéland Nový Zéland
Spojené království Britské impérium[1]
Tonga Tonga[2]
Fidži Fidži[3]
Japonsko Japonsko
Velitelé
USA 1912-1959 Alexander Vandegrift
USA 1912-1959 Robert Ghormley
USA 1912-1959 William Halsey, Jr.
USA 1912-1959 Alexander Patch
USA 1912-1959 Richmond K. Turner
USA 1912-1959 Frank Jack Fletcher
Spojené království Victor Crutchley
Harukiči Hjakutake
Isoroku Jamamoto
Nišizo Cukahara
Džiniči Kusaka
Hitoši Imamura

Síla
60 000 (pozemní jednotky)[4] 36 200 (pozemní jednotky)[5]
Ztráty
1 768 mrtvých (pozemní),
4 911 mrtvých (námořnictvo),
420 mrtvých(letectvo),
4 zajatci,
29 lodí potopeno,
615 letadel[6]
24 600–25 600 mrtvých (pozemní),
3 543 mrtvých (námořnictvo),
1 200 mrtvých (letectvo),
1 000 zajatců,
38 lodí potopeno,
683–880 letadel[7]

Bitva o Guadalcanal probíhala ve dnech 7. srpna 1942 až do 7. února 1943 a stala se jednou z nejdůležitějších bitev druhé světové války svedených v Tichomoří. Tažení na Guadalcanalu, vybojované mezi spojeneckými silami a japonskou císařskou armádou a císařským námořnictvem na zemi, na moři a ve vzduchu, bylo (spolu s vítězstvím u Midway) počátečním krokem ke zdolání japonské hegemonie v Asii a v Tichém oceánu. Tato bitva byla současně první velkou ofenzívou Spojenců proti japonskému císařství. Bojištěm byly kromě samotného Guadalcanalu také okolní vody a ostrovy v jižních Šalamounových ostrovech.

Ráno 7. srpna zahájila vyloďování spojenecká vojska složená hlavně z jednotek USMC na ostrov Guadalcanal a sousední Tulagi, Gavutu a Tanambogo, aby zabránila jeho použití Japonci. Japonci zde stavěli letiště s cílem ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Spojenci též potřebovali tento ostrov pro svůj další postup. Vylodění Spojenců Japonce překvapilo a v první fázi spojenci rychle zvítězili a obsadili nedostavěné letiště, později pojmenované Hendersonovo. Nakonec zde proběhly tři hlavní pozemní souboje, pět velkých námořních bitev a několik vzdušných soubojů. Nakonec v prosinci roku 1942 ukončili Japonci další pokusy o znovuovládnutí ostrova, své jednotky evakuovali a přenechali ostrov Spojencům. Bitva o Guadalcanal byla velkým a důležitým vítězstvím Spojenců a ukázala, že Japonci mohou být poraženi v džungli, kde se do té doby zdáli být neporazitelní.

Předehra[editovat | editovat zdroj]

Ráno 7. prosince 1941 zaútočilo japonské námořnictvo na Pearl Harbor a zatáhlo tím USA do druhé světové války. Po počátečním úspěšném tažení bylo císařské námořnictvo zasaženo porážkou v bitvě u Midway, kde ztratilo čtyři těžké letadlové lodě. To umožnilo Spojencům, zejména Spojeným státům, přejít do protiútoku.

Protože Japonci ztratili většinu svých těžkých letadlových lodí, nutně potřebovali dokončit letiště, které měli rozestavěné na ostrově Guadalcanal. Pokud by se jim ho podařilo dokončit, ohrožovali by tím spojenecké zásobovací trasy z USA do Austrálie a na Nový Zéland, poskytovalo by krytí pro japonskou základnu v Rabaulu a poskytovalo možný výchozí bod pro invazi na Fidži, Novou Kaledonii a na Samou. Japonci tam plánovali umístit po dokončení 45 stíhaček a 60 bombardérů.

Spojenecký plán na útok prosadil admirál Ernest King, vrchní velitel Amerického námořnictva. Úkolem bylo zajistit bezpečnost spojeneckých námořních tras, izolovat japonskou základnu v Rabaulu a také podpora tažení na Nové Guinei pod velením Douglase MacArthura a umožnit v budoucnu znovuzískání Filipín. Původně bylo úkolem získat ostrovy Tulagi a Santa Cruz, ale americká rozvědka v červenci 1942 zjistila, že Japonci na Guadalcanalu staví letiště. Proto byl vynechán Santa Cruz a přidán Guadalcanal do operačních plánů.

Při přípravě na útok byl odeslán generálmajor námořní pěchoty Alexander Vandegrift s 1. divizí námořní pěchoty na Nový Zéland. Mnoho námořních, leteckých a pozemních sil bylo odesláno na Fidži, Samou, Nové Hebridy a do Nové Kaledonie. Operace byla pojmenována Watchtower (~ Strážní věž) a její velení bylo umístěno na Nové Hebridy. 75 válečných a přepravních lodí z USA i Austrálie bylo umístěno blízko Fidži pro nastávající operaci 26. července 1942. 16 000 mariňáků pod vedením generála Vandegrifta bylo připraveno pro vylodění.

Boj o Guadalcanal[editovat | editovat zdroj]

Vylodění[editovat | editovat zdroj]

Rozmístění obranných pozic americké 1. divize USMC na Lunga Point k 12. srpnu 1942 (D+5)

K vylodění došlo 7. srpna 1942 a setkalo se jen s malým odporem. 8. srpna Američané dobyli téměř bez odporu letiště a přejmenovali ho na Henderson field. Japonci však rychle odpověděli a porazili americké loďstvo u ostrova Savo. Námořní pěchota však navzdory sílícím útokům Japonců vydržela.

K nejvýznamnějším japonským útokům došlo 18. srpna a 13. září. První útok byl odražen, ale během druhého už Japonci téměř uspěli. Další velký japonský útok proti Hendersonovu letišti proběhl 24. a 25. října a byl s velkými ztrátami, zvláště na japonské straně, odražen. Boj však zatím rozhodnut nebyl.

Kruté boje[editovat | editovat zdroj]

Mrtví japonští vojáci, kteří zahynuli při útoku na americké pozice 21. srpna 1942

Boj o Guadalcanal trval na souši i na moři až do začátku roku 1943, kdy se Japonci rozhodli z ostrova stáhnout. Nebyli schopni nahrazovat pokračující ztráty. Američané už navíc měli od poloviny listopadu 1942 situaci pevně v rukou. Předtím byli Japonci rozhodnuti Američany vytlačit stůj co stůj a učinili mnoho pokusů vylodit posily prostřednictvím tzv. „krysích transportů“, Američany překřtěnými na „tokijský expres“. Konvoje však byly zranitelné, a to nejen kvůli letadlům z Hendersonova letiště, ale i silám amerického námořnictva v oblasti. V listopadu 1942 Japonci vynaložili maximální úsilí s cílem Američany na Guadalcanalu porazit.

Klíčové námořní bitvy[editovat | editovat zdroj]

K rozhodujícím námořním operacím došlo 13. - 15. listopadu 1942, kdy se obě loďstva střetla ve vodách u ostrova Savo (viz Bitva u Guadalcanalu). V průběhu první noci Japonci potopili tři torpédoborce a dva křižníky během 20 minut. Tato oběť amerických námořníků však přispěla k tomu, že se Japoncům nezdařil jejich primární cíl - vylodění posil na Guadalcanalu.

Příštího dne potopily bitevní loď Hiei letouny z USS Enterprise a Hendersonova letiště. Během dne byly potopeny další japonský křižník a několik transportních lodí. V noci ze 14. na 15. listopadu se podařilo bitevní lodi USS Washington za necelých sedm minut potopit bitevní loď Kirišima. Japonské velení se pak rozhodlo svá vojska z ostrova stáhnout.

Obraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Bitvu o Guadalcanal přibližuje román amerického spisovatele Jamese Jonese The Thin Red Line (česky: Tenká červená linie) z roku 1962 a dva stejnojmenné filmy natočené na námět této knihy:

Část pozemních bojů o Guadalcanal je zpracovaná v prvních dvou dílech amerického válečného miniseriálu The Pacific z roku 2010.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zimmerman, The Guadalcanal Campaign, p. 173–175 dokumenty o účasti obyvatel Šalamounových ostrovů v kampani - Guadalcanal a zbytek Šalamounových ostrovů byly pod britsko-australskou politickou kontrolou běhm války .
  2. Vava'u Press Ltd, Matangi Tonga Online, 2006 uvádí, že 28 vojáků z Tongy bojovalo u Guadalcanalu, 2 v boji padli.
  3. Jersey, p. 356–358. V závěru kampaně Američanům asistovala komanda z Fidži pod vedením důstojníků z Novozélandských expedičních jednotek.
  4. Frank, Guadalcanal, p. 57, 619–621; and Rottman, Japanese Army, p. 64. Přibližně 20 000 amerických mariňáků a 40 000 vojáků bylo na Guadalcanalu nasazeno v různé době v průběhu kampaně
  5. Rottman, Japanese Army, p. 65. 31 400 vojáků císařské armády a 4 800 vojáků námořnictva bylo na Guadalcanalu nasazeno v době kampaně. Jersey tvrdí, že bylo na Guadalcanal posláno cca 50 000 vojáků a většina z původní posádky o počtu 1 000–2 000 mužů byla úspěšně evakuována v listopadu a prosinci 1942 loděmi Tokijského expresu (Jersey, p. 348–350).
  6. Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Lundstrom, Guadalcanal campaign, p. 456. Počty zahrnují osoby zabité jakýmikoli příčinami včetně boje, nemoce a nehod. Čtyři členové leteckých posádek byli Japonci zajati během bitvy u ostrovů Santa Cruz a zajetí přežili. Neznámý počet dalších amerických členů pozemních, námořních a leteckých jednotek byl během kampaně podle japonských záznamů japonskými sílami zajat, ale zajetí nepřežil a doba a způsob většiny úmrtí není znám (Jersey, p. 346, 449). Zajaté japonské dokumenty odhalily, že dva zajatí průzkumníci námořní pěchoty byli přivázání ke stromu a podrobeni vivisekci.
  7. Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Rottman, Japanese Army, p. 65. Počty zahrnují osoby zabité všemi příčinami, včetně boje, nemoci a nehod. Cca 9 000 zemřelo na nemoci. Většina zajatého personálu byli korejští dělníci přiřazení k japonskám námořním konstrukčních oddílům. Potopené lodě zahrnují válečné a „velká“ pomocné lodě. Zničené letouny zahrnují jak bojové, tak i provozní ztráty.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JERSEY, Stanley Coleman. Hell's Islands (The Untold Story of Guadalcanal). Texas : Texas A&M University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-616-22. (anglicky)  
  • FRANK, Richard B.. Guadalcanal: The Definitive Account of the Landmark Battle. [s.l.] : Penguin Books, 1992. ISBN 9780140165616. (anglicky)  
  • LUNDSTROM, John B. The First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fighter Combat from August to November 1942. Annapolis : Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 1591144728. (anglicky)  
  • HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. 3. vyd. Praha : Mladá fronta, 1999. 390 s. ISBN 80-204-0798-7.  
  • HOYT, Edwin P.. Guadalcanal. [s.l.] : BETA Dobrovský, 2001. ISBN 80-7306-023-X.  
  • GRIFFITH II., Samuel B.. Bitva o Guadalcanal. [s.l.] : Paseka, 2001. ISBN 80-7185-410-7.  
  • MILLER, JR., John. Guadalcanal: The First Offensive. Washington DC : Center Of Military History, United States Army, 1949 a 1995. Dostupné online. (anglicky)  
  • HOUGH, Frank O.; LUDWIG, Verle E.; SHAW, JR., Henry I.. Pearl Harbor to Guadalcanal: History of U.S. Marine Corps Operations in World War II, Volume I. [s.l.] : Historical Branch, G-3 Division, Headquarters, U.S. Marine Corps. Dostupné online. Kapitola Part VI: The Turning Point: Guadalcanal. (anglicky)  
  • ZIMMERMAN, John L.. Marines in World War II: Historical Monograph: Guadalcanal Campaign. [s.l.] : USMCR Historical Section, Division of Public Information Headquarters, U.S. Marine Corps, 1949. Dostupné online. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]