Isoroku Jamamoto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Isoroku Jamamoto
Admirál Isoroku Jamamoto, organizátor a velitel japonského námořnictva.
Admirál Isoroku Jamamoto, organizátor a velitel japonského námořnictva.
Narození: 4. duben 1884
Nagaoka
Úmrtí: 18. duben 1943 (59 let)
Bougainville
Vojenská kariéra
Hodnost: Admirál
Doba služby: 1899-1943
Sloužil: Flag of Japan.svg Japonsko
Složka: borderpx Japonské císařské námořnictvo
Velel: Isuzu (lehký křižník, 1928)
Akagi (letadlová loď, 1928-1929)
Japonské námořní letectvo (1935-1936, 1938)
1. loďstvo (1939-1941)
Spojené loďstvo (1939-1943)
1. divize bitevních lodí (1941-1943)
Války: Rusko-japonská válka, První světová válka,
Invaze do Číny, Druhá světová válka
Bitvy: Bitva u Cušimy (1905),
Útok na Pearl Harbor (1941),
Bitva v Korálovém moři (1942),
Bitva u Midway (1942),
Bitva o Guadalcanal (1942-1943),
Bitva u východních Šalamounů (1942),
Bitva u ostrova Santa Cruz (1942),
Bitva o Šalamounovy ostrovy (1943)
Vyznamenání: Řád zlatého luňáka 2. třídy
Posmrtně:
Řád zlatého luňáka 1. třídy
Řád chryzantémy
V tomto japonském jméně je rodové jméno Jamamoto.


Isoroku Jamamoto (japonsky: 山本 五十六, Jamamoto Isoroku; 4. dubna 1884 Nagaoka18. dubna 1943 ostrov Bougainville) byl japonský admirál, vrchní velitel Spojeného loďstva v první polovině druhé světové války. Často je řazen k největším námořním stratégům historie, není to však zcela obecný náhled a v mnoha ohledech jsou jeho schopnosti a postupy kritizovány. Mimo jakoukoliv diskusi jsou však jeho „budovatelské schopnosti“, neboť Jamamoto byl jeden z hlavních architektů japonské námořní moci a přetvořil japonské námořnictvo v moderní a nebezpečnou bojovou sílu, která v roce 1941 kvalitou převyšovala všechny své protivníky.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Isoroku Jamamoto se narodil 4. dubna 1884 jako Isoroku Takano (高野 五十六, Takano Isoroku). Neobvyklé křestní jméno Isoroku, znamenající japonsky „padesát šest“, dostal podle věku otce při svém narození.[2] Byl sedmým dítětem (šestým synem) Sadajošiho Takana, samuraje z Nagaoky v prefektuře Niigata. V útlém věku byl podle starého japonského zvyku adoptován rodinou Jamamoto.

Byl absolventem 32. běhu Kaigun Heigakkó (海軍兵学校 ~ japonská císařská námořní akademie), kterou absolvoval jako jedenáctý ze 192 kadetů v roce 1904.[3] Během rusko-japonské války sloužil na palubě pancéřového křižníku Niššin. V bitvě u Cušimy byl těžce raněn a přišel o dva prsty na levé ruce (ukazováček a prostředníček).

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Jamamoto byl proti válce s USA, které v mládí navštívil a procestoval. Nezneklidňovala ho přitom ani tak reálná síla amerického loďstva, které dle svého názoru byl schopen porazit a zničit – obával se obrovského průmyslového potenciálu USA a loďstva, které by USA dokázaly relativně rychle postavit, pokud by dostaly důvod.

Jamamoto naplánoval úder proti Pearl Harboru a první fázi bojů v Tichomoří, ovšem brzy se ukázalo, že měl pravdu, když upozorňoval, že Japonsko si nemůže dovolit dlouhodobou válku. Jamamoto velice urputně prosazoval doktrínu rozhodující bitvy (艦隊決戦 Kantai kessen) – hodlal rychle rozdrtit americké loďstvo a použít hrozby úderů proti západnímu pobřeží Ameriky[zdroj?] k vynucení míru, neboť to byla podle něj jediná možnost, jak dosáhnout úspěchu. Štěstí mu ale nepřálo. Úder na Pearl Harbor nesplnil hlavní úkol, neboť letadlové lodě nebyly na základně, když k němu došlo.

Rozhodující bitva, k níž se Jamamoto dostal až v roce 1942 (bitva u Midway), pak skončila drtivou porážkou Japonské flotily.

Jamamoto i poté vedl velice vynalézavě boj proti Američanům, ale pomalu se začala projevovat rostoucí početní, materiální a postupně i kvalitativní převaha Spojenců. Japonské námořnictvo uvízlo ve zdlouhavé a vyčerpávají bitvě o Guadalcanal. Jamamoto se za zhoršující situace rozhodl provést inspekci jednotek dislokovaných v oblasti Šalamounových ostrovů a toto rozhodnutí jej stálo život. Američané zachytili a dešifrovali depeše s itinerářem jeho cesty a rozhodli se využít příležitost. Americké stíhačky P-38 si na Jamamotův letoun G4M1 Model 11 (kód T1-323) počkaly a v rámci operace Vengeance jej sestřelily nad Bougainville. Admirál Isoroku Jamamoto zemřel v troskách svého letounu T1-323 i s důstojníky části svého štábu. Dne 5. června 1943 byl Jamamotovi vystrojen státní pohřeb se všemi vojenskými poctami, přičemž byl dvanáctým Japoncem, kterému se dostalo této cti, a kromě něj byl takto poctěn pouze jediný admirál - vítěz od Cušimy Tógó.[4]

Smrt vrchního velitele a jednoho z nejschopnějších japonských stratégů byla velkou ranou pro japonské námořnictvo. Odborníci se shodují[kdo?] na tom, že pod Jamamotovým vedením by japonské námořní síly bojovaly mnohem vynalézavěji a patrně by nesklouzly k šílené a sebevražedné taktice, kterou prosadili jeho bezradní nástupci. Někteří[kdo?] dokonce poukazují na to, že Jamamoto byl jedinou osobou, která by byla schopna vyvést Japonsko z beznadějné války ještě dříve, než se zvrhla v masakr japonského loďstva a letectva a než Američané svrhli atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Liddell Hart: Dějiny druhé světové války, Jota, s.r.o. 2000, (ISBN 80-7217-117-8)
  2. SCHOM, Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci. 1. vyd. Brno : Jota, 2005. ISBN 80-7217-344-8. S. 299.  
  3. NISHIDA, Hiroshi. Materials of IJN (Naval Academy class 32) [online]. 2001, rev. 2006-12-20, [cit. 2010-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. 1. vyd. Praha : Panorama. 1987, s. 517.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHOM, Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci. 1. vyd. Brno : Jota, 2005. ISBN 80-7217-344-8. Kapitola Jamamotova velká ofenzíva: Korálové moře a Midway.  
  • BOBEK, Jan. Smrt admirála. REVI. říjen 1997, čís. 18, s. 2-7. Dostupné online. ISSN 1211-0744.  
  • ADOLF, Peter; POLÁK, Tomáš. Smrť admirála alebo operácia Vengeance (POMSTA). Plastic Kits Revue. květen 1992, roč. II, čís. 8, s. 22-26. ISSN 038 47 038.  
  • ADOLF, Peter; POLÁK, Tomáš. Případ Jamamoto – záhada ještě po padesáti letech?. Plastic Kits Revue. květen 1992, roč. II, čís. 8, s. 26. ISSN 038 47 038.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Osoba Isoroku Jamamoto ve Wikicitátech
  • Hiroshi Nishida. Materials of IJN (Naval Academy class 32) [online]. 2001, rev. 2006-12-20, [cit. 2009-05-18]. Dostupné online. (anglicky)