Spojené loďstvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Spojené loďstvo
連合艦隊 / 聯合艦隊
Rengó Kantai
Vlajka japonského císařského námořnictva
Vlajka japonského císařského námořnictva
Země Japonské císařství
Existence s přestávkami 1894 až 10. října 1945
Typ Hlavní složka japonského císařského námořnictva pro působení na širém moři
Velitelé Sukejuki Itoh
Heihačiró Tógó
Isoroku Jamamoto
Mineiči Koga
Soemu Tojoda
a další…
Nadřazené jednotky Japonské císařské námořnictvo
Účast
Války První čínsko-japonská válka
Rusko-japonská válka
Druhá světová válka

Spojené loďstvo (japonsky 連合艦隊 Rengó Kantai) byla hlavní složka japonského císařského námořnictva pro působení na širém moři, obdobně jako německé Širokomořské loďstvo v Kaiserliche Marine. Před druhou světovou válkou se většinou nejednalo o stálé loďstvo. V době míru spadaly jednotlivé jednotky císařského námořnictva pod různá velení, ale v době konfliktu nebo kvůli námořním cvičením se dočasně zformovaly do jedné síly s jedním velením – do Spojeného loďstva. Kromě období probíhajících cvičení bylo Spojené loďstvo aktivní zejména během první čínsko–japonské války, rusko–japonské války a pak nastálo od roku 1933 až do konce druhé světové války.

Spojenému loďstvu velel vrchní velitel Spojeného loďstva (連合艦隊司令長官 rengó kantai šireičókan), pod kterého spadal štáb Spojeného loďstva v čele s náčelníkem štábu (連合艦隊参謀長 rengó kantai sambóčó). V roce 1903 – tedy těsně před rusko–japonskou válkou – podléhal vrchní velitel (a tudíž i celé Spojené loďstvo) přímo císaři. V roce 1941 podléhal vrchní velitel Spojeného loďstva císařskému generálnímu štábu (大本営 daihonei), konkrétně jeho námořní polovině tvořené zástupci námořního generálního štábu (軍令部 ~ gunreibu).[1]

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky: První čínsko–japonská válka (1894–95)[editovat | editovat zdroj]

Sukejuki Itoh již jako hakušaku (伯爵 ~ hrabě) a taišó (大将 ~ admirál)

Spojené loďstvo poprvé vzniklo 19. července 1894 spojením Džóbi kantai (常備艦隊 ~ stálé loďstva) a Saikai kantai (西海艦隊 ~ západní loďstvo).[2] Džóbi kantai, která vznikla roku 1889, obsahovala nejmodernější a bojeschopné lodě.[3] Saikai kantai vznikla téhož dne přejmenováním Keibi kantai (警備艦隊 ~ strážní loďstvo), která byla zformována 13. července téhož roku[4] (Evans & Peattie klade vznik Saikai kantai už do roku 1893) a byla druhým japonským loďstvem s prvoliniovými jednotkami. Po svém založení těsně před první čínsko–japonskou válkou disponovalo Spojené loďstvo celkem deseti prvoliniovými jednotkami.[3]

Prvním velitelem Spojeného loďstva se již 18. července 1894 stal dosavadní vrchní velitel Stálého loďstva čúdžó (中将 ~ viceadmirál) Sukejuki Itoh. Ten vedl Spojené loďstvo i během první čínsko–japonské války a po jejím ukončení ho vystřídal čúdžó Šinanodžó Ariči.[5] Dne 16. listopadu 1895 bylo Spojené loďstvo rozpuštěno.[5][6]

Reinkarnace: Rusko-japonská válka (1904-05)[editovat | editovat zdroj]

„Nelson východu“: Heihačiró Tógó

Znovu bylo Spojené loďstvo zformováno o osm let později v roce 1903, když zhoršující se vztahy s carským Ruskem předznamenávaly nový konflikt. Dne 28. prosince 1903 bylo Stálé loďstvo deaktivováno a místo něj opět vzniklo Spojené loďstvo. Téhož dne se velení ujal dosavadní velitel námořního arsenálu Maizuru čúdžó Heihačiró Tógó.[7][5] Spojené loďstvo se skládalo ze dvou loďstev (艦隊 ~ kantai):[8]

Mimo Spojené loďstvo pak existovala ještě 3. kantai, které velel čúdžó Šičiró Kataoka[11] a která se skládala převážně z menších a starších plavidel ve třech divizích (5., 6. a 7.).[8]

Takto organizované Spojené loďstvo se pod Tógóovým vedením úspěšně zúčastnilo rusko–japonské války, po jejímž ukončení bylo 20. prosince 1905 opět rozpuštěno.[5][12] Přesto že bylo rozpuštěno, model organizace Spojeného loďstva do dvou hlavních kantai nebyl zapomenut[7] a využíval se až do konce druhé světové války.

Hlavním plánovačem Spojeného loďstva, který navrhl plány všech významných námořních operací během rusko–japonské války, byl Sanejuki Akijama.[13]

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Po rusko–japonské válce Spojené loďstvo vznikalo a zanikalo vždy pouze na pár měsíců v roce kvůli cvičení nebo přehlídkám.[14] Poprvé se tak stalo v roce 1908, poté až roku 1915 a pak již každoročně.[5] Teprve v roce 1933 bylo – v souvislosti se vzrůstajícím mezinárodním napětím a hlavně kvůli možnosti konfliktu s USA – Spojené loďstvo opět obnoveno jako stálá složka císařského námořnictva.[14]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Isoroku Jamamoto

Za druhé světové války velel Spojenému loďstvu až do své smrti taišó (大将 ~ admirál) Isoroku Jamamoto. Hlavní údernou sílu představovaly 1. a 2. kantai, zatímco 3. kantai představovala spíše směsici pomocných plavidel (hlídková a výcviková plavidla, ale i nosiče hydroplánů). Byla též zřízena oblastní loďstva (方面艦隊 hómen kantai) pro operace v jednotlivých částech nově dobytého japonského impéria. Po bitvě u Midway došlo 14. července 1942 k velké pomidwayské reorganizaci loďstva. Během ní se ze 3. kantai stala katai letadlových lodí.

Dne 18. dubna 1943 byl Jamamoto sestřelen a zabit Američany a ve funkci vrchního velitele Spojeného loďstva ho nahradil taišó Mineiči Koga. Koga zahynul při leteckém neštěstí 31. března 1944 a nahradil ho taišó Soemu Tojoda.[5]

Nikdo z velitelů Spojeného loďstva ale nedokázal zastavit postup Spojenců – zejména Američanů – v Pacifiku. Spojené loďstvo postupně vykrvácelo jak po stránce materiální, tak v případě vycvičeného personálu. Loďstvo zužoval nedostatek paliva v Japonsku, ponorky a vzdušná a technická převaha nepřítele. Poslední tři Tojodovy pokusy o zvrácení výsledku války – bitva ve Filipínském moři, bitva u Leyte a operace Ten-gó – skončily téměř úplnou destrukcí císařského námořnictva a Spojeného loďstva jakožto akceschopné formace.

Dne 29. května 1945 se velení zbytků Spojeného loďstva ujal čúdžó Džisaburó Ozawa. Po japonské kapitulaci bylo Spojené loďstvo 10. října 1945 rozpuštěno.[5]

Velitelé Spojeného loďstva[editovat | editovat zdroj]

Vrchní velitelé Spojeného loďstva podle Nišidy:[5]

# Hodnost Jméno Od Do
1 čúdžó Sukejuki Itoh 1894071818. července 1894 1895051111. května 1895
2 čúdžó Šinanodžó Ariči 1895051111. května 1895 1895111616. listopadu 1895
3 čúdžó (od 190406066. června 1904 taišó) Heihačiró Tógó 1903122828. prosince 1903 1905122020. prosince 1905
4 čúdžó Goró Idžuin 190810088. října 1908 1908112020. listopadu 1908
5 čúdžó Motaro Jošimacu 191511011. listopadu 1915 1915121313. prosince 1915
6 čúdžó Motaro Jošimacu 191609011. září 1916 1916101414. října 1916
7 taišó Motaro Jošimacu 191710011. října 1917 1917102222. října 1917
8 taišó Gentaró Jamašita 191809011. září 1918 1918101515. října 1918
9 taišó Gentaró Jamašita 191906011. června 1919 1919102828. října 1919
10 taišó Tanin Jamaja 192005011. května 1920 1920082424. srpna 1920
11 taišó Sodžiro Točinai 1920082424. srpna 1920 1920103131. října 1920
12 taišó Sodžiro Točinai 192105011. května 1921 1921103131. října 1921
13 čúdžó (od 192308033. srpna 1923 taišó) Isamu Takešita 192212011. prosince 1922 1924012727. ledna 1924
14 taišó Kantaró Suzuki 1924012727. ledna 1924 192412011. prosince 1924
15 taišó Keisuke Okada 192412011. prosince 1924 1926121010. prosince 1926
16 čúdžó (od 192704011. dubna 1927 taišó) Hiroharu Kato 1926121010. prosince 1926 1928121010. prosince 1928
17 taišó Naomi Taniguči 1928121010. prosince 1928 1929111111. listopadu 1929
18 čúdžó (od 193104011. dubna 1931 taišó) Eisuke Jamamoto 1929111111. listopadu 1929 193112011. prosince 1931
19 čúdžó (od 1933033030. března 1933 taišó) Seizo Kobajaši 193112011. prosince 1931 1933111515. listopadu 1933
20 čúdžó (od 1934033030. března 1934 taišó) Nobumasa Suecugu 1933111515. listopadu 1933 1934111515. listopadu 1934
21 čúdžó (od 193604011. dubna 1936 taišó) Sankiči Takahaši 1934111515. listopadu 1934 193612011. prosince 1936
22 čúdžó Micumasa Jonai 193612011. prosince 1936 193702022. února 1937
23 taišó Osami Nagano 193702022. února 1937 193712011. prosince 1937
24 čúdžó Zengo Jošida 193712011. prosince 1937 1939083030. srpna 1939
25 čúdžó (od 1940111515. listopadu 1940 taišó) Isoroku Jamamoto 1939083030. srpna 1939 1943041818. dubna 1943 †
26 taišó Mineiči Koga 1943052121. května 1943 1944033131. března 1944 †
27 taišó Soemu Tojoda 194405033. května 1944 1945052929. května 1945
28 čúdžó Džisaburó Ozawa 1945052929. května 1945 1945101010. října 1945

Vlajkové lodě Spojeného loďstva[editovat | editovat zdroj]

Pohled na pravobok chráněného křižníku Macušima – vlajkové lodě Spojeného loďstva během první čínsko–japonské války. Na vrcholu stožáru vlaje admirálská standarta

Vlajkovými loděmi velitelů Spojeného loďstva byly – v dobách existence Spojeného loďstva – tyto lodě:

  1. chráněný křižník Macušima
  2. bitevní loď Mikasa
  3. bitevní loď Šikišima
  4. bitevní loď Asahi
  5. bitevní loď Kongó – vlajkovou lodí od 1. prosince 1931, 11. května 1933 a od 3. října 1933[15]
  6. bitevní loď Jamaširo – vlajkovou lodí se stala po ukončení modernizace 30. března 1935[16]
  7. bitevní loď Nagato – vlajkovou lodí od 1. prosince 1925 a pak od 15. prosince 1938[17]
  8. bitevní loď Jamato – vlajkovou lodí od 12. února 1942[18]
  9. bitevní loď Musaši – vlajkovou lodí od 11. února 1943 do 28. března 1944, kdy se Koga na Palau rozhodl přenést vlajku na břeh a následně do Davao, ale při přesunu zahynul.[19]
  10. lehký křižník Ójodo – vlajkovou lodí od 30. dubna 1944 do 29. září 1944[20][21]

Dne 29. září 1944 se velení Spojeného loďstva přesunulo z Ójodo do podzemního velitelství v areálu univerzity Keio ve čtvrti Hijošidai na předměstí Tokia, kde zůstalo až do konce války.[21][20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Combined Fleet na anglické Wikipedii a 連合艦隊 na japonské Wikipedii.

  1. Evans & Peattie, schéma 1-4 na str. 28 (pro rok 1903) a schéma 13-1 na str. 459 (pro rok 1941)
  2. LENGERER, Hans. The Sino-Japanese War (I): Before the Declaration of War. In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 09. 2013. Ebook Paper XII. S. 55. (anglicky) – dále jako „Lengerer, Paper XII“
  3. a b Evans & Peattie, str. 34 a poznámka 6 na str. 546
  4. Lengerer, Paper XII, str. 54 a 55
  5. a b c d e f g h NISHIDA, Hiroshi. Offensive Forces: Commander-in-Chief, Combined Fleet [online]. 2002, rev. 2006-03-16 [cit. 2009-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  6. Evans & Peattie, poznámka 6 na str. 546
  7. a b c d Evans & Peattie, str. 81
  8. a b Evans & Peattie, str. 81 a 95
  9. NISHIDA, Hiroshi. Offensive Forces: Commander-in-Chief, 1st Fleet [online]. 2002, rev. 2006-03-16 [cit. 2009-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  10. NISHIDA, Hiroshi. Offensive Forces: Commander-in-Chief, 2nd Fleet [online]. 2002, rev. 2006-03-16 [cit. 2009-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  11. NISHIDA, Hiroshi. Offensive Forces: Commander-in-Chief, 3rd Fleet [online]. 2002, rev. 2006-03-16 [cit. 2009-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  12. Evans & Peattie, str. 124
  13. Evans & Peattie, str. 84 a 85
  14. a b Evans & Peattie, str. 289
  15. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN KONGO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1996, rev. 2009-09-03 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN YAMASHIRO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2009-09-03 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN NAGATO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2009-09-03 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN YAMATO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2009-09-02 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN MUSASHI: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2009-09-02 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN OYODO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-04 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. a b Evans & Peattie, poznámka 23 na str. 608

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
  • EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. XXV, 661 s. Dostupné online. ISBN 9780870211928. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]