Hegemonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hegemonie je takové uspořádání sil skupin, kdy jedna vládne (ať už přímo či nepřímo) ostatním bez potřeby použití hrubé síly. Vládnoucí skupina či jedinec se nazývá hegemon. Výraz hegemonie pochází z řečtiny, ze slova hegeisthai, což znamená vést.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Ve starověku lze za hegemonii označit Peloponéský spolek, kterému vládla Sparta; dělo se tak v 6. století př. n. l.

Ve 20. století byla studená válka také ukázkou boje o světového hegemona, o tuto roli bojovaly Spojené státy americké na jedné straně a Sovětský svaz na straně druhé. Společenství, která vytvořily (NATO, Varšavská smlouva, RVHP), ve velkém hegemonii připomínala (např. SSSR vůči zemím tzv. „socialistického tábora“). Po rozpadu Sovětského svazu jako jediná velmoc zůstaly USA; jejich vliv neoslábl a naopak narostl. Proto jsou někdy právě ony označovány za hegemona celého světa, tato tvrzení propagují hlavně antiamerikanisté.

Science-fiction[editovat | editovat zdroj]

Termín hegemonie je použit v knize amerického spisovatele Dana Simmonse Hyperion, Hegemonie člověka. Tam označuje federativní společenství asi sto padesáti planet.

V románech Orsona Scotta Carda o Enderovi se objevuje termín Hegemon. Jde zde o voleného vládce světa. Spolu s Polemarchem a Stratégem tvoří mocenský triumvirát.

Sociální vědy[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století se pojem hegemonie rozšířil díky práci italského levicového teoretika Antonia Gramsciho, který považoval hegemonii za schopnost dominujících tříd reprodukovat sociální a kulturní převahu nejen prostřednictvím násilí, ale též prostřednictví manipulativních praktik (tzv. kulturní hegemonie). Hegemonie stojí u Gramsciho na třech pilířích: ideový pilíř vychází z tradice, institucionální pilíř zajišťují například církev, média či vzdělávací systém, procesuální pilíř zajišťuje vtažení radikálních, reformních či opozičních hnutí do systému. Hegemonie však u Gramsciho nemá nezvratné trvání, podřízené sociální skupiny si mohou vytvářet kontra-hegemonní sociální a mocenské formace a vyzývat tak vládnoucí hegemonii na "ideový souboj". Gramsciho koncept hegemonie zejména od 70. let 20. století ovlivnil neomarxistickou a kulturální tradici výzkumu kulturních a mediálních témat v (pozdně)moderních společnostech.

Hegemonismus[editovat | editovat zdroj]

Hegemonismus je „dominance nad skupinou lidí, jiným národem nebo skupinou národů, která je zdůvodňována kulturní nebo civilizační nadřazeností dominujícího subjektu (národa, státu)“.[1] Zároveň může být hegemonismus vnímán jako „protiakce s cílem odvrátit reálné nebo domnělé nebezpečí“.[1] Pojem hegemonismus je tedy spojen s mezinárodní politikou, a proto jeho používání k označení typu nedemokratické vlády je nesprávný, ačkoliv často (chybně) používaný.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kubát 2004: 17

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kubát, M. (2004): Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů., Praha, Dokořán, s.r.o.
  • Gramsci, A. 1983. Selections from the Prison Notebooks. New York: International Publishers

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]