Leningradsko-novgorodská operace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leningradsko-novgorodská operace
konflikt: Východní fronta

Sovětští kulometčíci poblíž železniční stanice Detskoje Selo v Puškinu 21. ledna
trvání: 14. ledna – 1. března 1944
místo: Jižní leningradská, novgorodská a pskovská oblast,[1] Narva
výsledek: Sovětské vítězství, konec blokády Leningradu
strany
Německá říše Nacistické Německo Sovětský svaz Sovětský svaz
velitelé
Nazi Germany Georg von Küchler
(do 1. února)
Nazi Germany Walter Model
(od 1. února)
Sovětský svaz Kirill Mereckov
Sovětský svaz Leonid Govorov

síla
500 000 vojáků
2 389 děl
146 tanků
140 letadel[2]
822 000 vojáků
4 600 děl
550 tanků
653 letadel[3]
ztráty
24 739 padlých a pohřešovaných[4]
46 912 zraněných[4]
Celkem: 71 651 ztrát (podle německých vojenských lékařských zpráv )[4]
76 686 padlých a pohřešovaných,
237 267 zraněných[5]
Celkem: 313 953 ztrát[5]

Leningradsko-novgorodská operace a následný útok na Pobaltí probíhal za Velké vlastenecké války mezi 13. lednem a 10. dubnem 1944. Sovětským vojskům se podařilo definitivně prorazit blokádu Leningradu a přiblížit se k hranicím Pobaltí. Plánovaný průnik do pobaltských států se jim však nepodařil.

Průběh bojů[editovat | editovat zdroj]

Až do počátku roku 1944 se Němcům dařilo držet blokádu Leningradu. V roce 1943 začalo plánovat sovětské vrchní velení operaci, která by tuto blokádu prolomila, přičemž mělo dojít k útoku až k hranicím Pobaltí. Útok Rudé armády začal v noci z 13. na 14. leden 1944 a hned první den došlo k prolomení fronty. Probíhaly prudké boje, při nichž došlo na obou stranách k velkým ztrátám. 18. ledna došlo k další sovětské ofenzívní vlně a o den později Rudá armáda osvobodila města Petěrhof, Krasnoje Selo a Ropšu, 20. ledna bylo dobyto město Novgorod. 24. ledna 1944 sovětské jednotky obsadily Krasnogvardějsk, čímž byla definitivně ukončena blokáda Leningradu. Dne 1. února dobyli Sověti Kingisepp a pokračovali k Narvě, kde byl spěšně budován německý obranný val. Na něj zaútočily jednotky Rudé armády již 3. února, ovšem opevnění na řece Narvě se ukázalo těžkým oříškem.

Až 12. února se podařilo Sovětům vytvořit předmostí na západním břehu řeky, které postupně rozšiřovali a z něhož začali podnikat nové útoky. Němci však nasadili posily a za pomoci těžkých tanků Tiger se jim podařilo 14. února stabilizovat frontu na Narvě a následně do konce měsíce ledna vytlačit Sověty ze západního břehu řeky. Rudá armáda prováděla v druhé polovině útoky jižním směrem, kde osvobodila města Staraja Russa, Šimsk, Cholm, Solcy, Strugi Krasnije, Dno a Rogačev. V průběhu měsíce února se sovětská blesková ofenzíva změnila v těžké boje, při nichž německá vojska doplněná mezinárodními silami Waffen SS využívala vhodného terénu pro obranu a neumožňovala Rudé armádě další postup. Další prudký nápor sovětských vojsk přišel až 7. března, kdy se město Narva změnila v důsledku mohutné dělostřelecké přípravy a leteckého bombardování v hromadu trosek. Německá vojska včetně nizozemských jednotek Waffen SS utrpěla značné ztráty. Všechny útoky Rudé armády, které trvaly do začátku dubna však byly s velkými ztrátami odraženy.

Fronta se v této oblasti ustálila až do 7. června 1944, kdy začaly nové útoky na Pobaltí, které byly předzvěstí operace Bagration.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Většina moderní Novgorodské a části pskovské oblasti patřila v té době k Leningradské oblasti.
  2. GLANTZ, David M. The Battle for Leningrad 1941–1944. [s.l.]: University Press of Kansas, 2002. Dostupné online. ISBN 0-7006-1208-4. (anglicky) 
  3. Glantz 2002, s. 329.
  4. a b c Heeresarzt 10-Day Casualty Reports per Army/Army Group, 1944 [online]. German Statistics and Documents. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-29. (anglicky) 
  5. a b Glantz a House 1995, s. 298.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]