Maximilian Fretter-Pico

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maximilian Fretter-Pico
Narození 6. únor 1892
Německé císařství Karlsruhe, Německé císařství
Úmrtí 4. duben 1984 (92 let)
Německo Kreuth u Bad Wiessee, Západní Německo
Vojenská kariéra
Hodnost General der Artillerie (generál dělostřelectva)
Doba služby 19111945
Sloužil Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of the German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
Složka Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
War Ensign of Germany (1921-1933).svg Reichswehr (do roku 1933)
Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1945)
Velel náčelník štábu XXIV. armádní sbor (19391941)
97. lehká divize (1941)
XXX. armádní sbor (19411944)
6. armáda (1944)
Armádní skupina Fretter-Pico (1944)
IX. armádní sbor (1945)
Války První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy Bitva o Francii (1939-1940)
Operace Barbarossa (1941)
Bitva o Krym (1941-1942)
Bitva o Sevastopol (1942)
Operace Saturn (1942-1943)
Vyznamenání Rytířský kříž s dubovými ratolestmi
Německý kříž ve zlatě

Maximilian Fretter-Pico (6. února 1892 Karlsruhe4. dubna 1984 Kreuth u Bad Wiessee v jižním Německu) byl generál dělostřelectva německého Wehrmachtu.

Do německé císařské armády vstoupil v lednu 1911. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u pěchoty. Po válce zůstal v Reichswehru, kde zastával nižší velitelské funkce. V třicátých letech působil ve vyšších štábech a v ústředních vojenských institucích, v roce 1938 byl na krátký čas jako poradce u turecké armády. V listopadu 1938 se stal náčelníkem štábu Sárského pohraničního velitelství, které se v polovině září přeměnilo na XXIV. armádní sbor, zde zůstal ve stejné funkci až do dubna 1941, kdy přešel do zálohy OKH, ale ještě ten měsíc dostal na starost velení 97. lehké divizi. S touto divizí se účastnil Operace Barbarossa.

27. prosince 1941 převzal velení nad XXX. armádním sborem pod velením Mansteinovy 11. armády na Krymu, kde se účastnil opakovaného dobytí Kerče a později i Sevastopolu.

Od konce roku 1942, spadal jeho sbor pod Hollidtovu armádní skupinu, později přejmenovanou na novou 6. armádu. Zde se účastnil zimních ústupových bojů roku 1942 a od poloviny roku 1943 obraných bojů u Dněpru a následně bojů na západní Ukrajině. Sám se pak stal v červenci 1944 velitelem 6. armády a od srpna téhož roku velel zároveň Armádní skupině Fretter-Pico (6. armáda, 2. maďarská armáda a později i 3. maďarská armáda) při obraně Maďarska. Koncem roku 1944 byl odvolán do velitelské zálohy hlavního stanu. Ve druhé polovině března 1945 byl jako soudní poradce při říšském válečném soudu u případu Waltera Friese ve městě Torgau. Ještě 30. března 1945 se stal na 23 dnů velitelem IX. armádního sboru, 22. dubna byl zajat Američany. V roce 1947 byl propušten ze zajetí a uchýlil se do ústraní v Bavorsku.

Povýšení a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]