Bitva o Kavkaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva o Kavkaz
konflikt: Velká vlastenecká válka
Německý postup v létě 1942
Německý postup v létě 1942

Trvání25. července 19429. října 1943
MístoKavkaz, SSSR
VýsledekSovětské vítězství
Strany
Německá říše Třetí říše
Rumunsko Rumunsko
Bulharsko Bulharsko
Italské království Itálie
Maďarské království Maďarsko
Chorvatsko Chorvatsko
Slovensko Slovensko
Sovětský svaz Sovětský svaz
Velitelé
Německá říše Eberhard von Mackensen
Německá říše Ewald von Kleist
Německá říše Wilhelm List
Německá říše Richard Ruoff
Rumunsko Petre Dumitrescu
Italské království Italo Gariboldi
Slovensko Jozef Turanec
Sovětský svaz Semjon Buďonnyj
Sovětský svaz Rodion Malinovskij
Sovětský svaz Filipp Okťabrskij
Sovětský svaz Ivan Petrov
Sovětský svaz Ivan Maslennikov
Sovětský svaz Lev Vladimirsky
Sovětský svaz Ivan Tjulenjev
Síla
25. července 1942:
170 000 vojáků
1 130 tanků
4 500 děl a minometů
~ 1 000 letadel

1. ledna 1943:
764 000 vojáků
700 tanků
5 290 děl a minometů
530 letadel
25. července 1942:
112 000 vojáků
121 tanků
2 160 děl a minometů
230 letadel

1. ledna 1943:
1 000 000 vojáků
1 300 tanků
13 000 děl a minometů
900 letadel
Ztráty
celkem: 281 000 celkem: 344 000

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Německý útok na Kavkaze

Bitva o Kavkaz je název pro několik válečných operací, které trvaly na jižním křídle východní fronty ve druhé světové válce od 25. července 1942 do 9. října 1943.

Německý útok[editovat | editovat zdroj]

Mapa bojů červenec - listopad 1942

V létě 1942 začaly německé ozbrojené síly a jejich rumunští, maďarští, slovenští a italští spojenci letní tažení pod kódovým označením Fall Blau. 25. července obsadil Wehrmacht Rostov na Donu a Němci měli otevřené dveře k útoku na Stalingrad a na Kavkaz. Německý útok byl úspěšný, postupně padl Stavropol, Krasnodar a 21. srpna zavlála vlajka s hákovým křížem na Elbrusu. 11. září padl Novorossijsk, ovšem pobřeží Černého moře se podařilo Rudé armádě ubránit. Hitlerovým zájmem bylo, aby se německá vojska probila až ke Kaspickému moři a obsadila ropná pole kolem Baku, což by podle německých plánů později umožnilo další německou vojenskou expanzi v jižním a jihovýchodním směru (směr Indie a Írán). Toto se však nepodařilo a 18. listopadu 1942 dosáhla německá ofenzíva vrcholu a byla prakticky ukončena.

Sovětský protiútok[editovat | editovat zdroj]

Mapa bojů prosinec 1942 - únor 1943

Počátkem zimy 1942 nebylo postavení německých vojsk nikterak dobré. Paulusova armáda byla obklíčena ve Stalingradu a na další boje v Kavkazu neměl Wehrmacht dost sil. Proto dal Adolf Hitler rozkaz k částečnému ústupu, ovšem hodlal se v následujícím roce do tohoto prostoru vrátit a proniknout až k ropným polím na pobřeží Kaspického moře. Rudá armáda však zahájila vlnu ofenzív, které postupně vytlačovaly Němce na západ. Hned na začátku roku 1943 došlo k Severokavkazské ofenzívě, následovala Krasnodarská operace a bitva o Kubáň. Do konce měsíce února zahnala sovětská vojska Němce až Azovskému moři a o výsledku bitvy o Kavkaz bylo rozhodnuto.

Boje o Tamaňskij poloostrov[editovat | editovat zdroj]

Sovětský protiútok

Německým a rumunským vojskům se v průběhu léta 1943 podařilo udržet na Tamaňském poloostrově. Jednalo se o armádu o síle 400 tisíc mužů, kterou chtěl Stalin bezpodmínečně porazit. Operace na obklíčení se však nepodařila a urputné boje v tomto prostoru trvaly až do 9. října 1943, kdy se z tohoto prostoru stáhly po moři poslední zbytky německých vojsk.

Německé jednotky v létě 1942[editovat | editovat zdroj]

Skupina armád AAdolf Hitler

Sovětské jednotky SSSR v létě 1942[editovat | editovat zdroj]

Transkavkazský frontIvan Vladimirovič Ťuleněv

Nacistické německé jednotky na Kubáňském předmostí, březen 1943[editovat | editovat zdroj]

Skupina armád JihEwald von Kleist

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORCZYK, Robert. The Caucasus 1942-43 : Kleist's race for oil. Oxford: Osprey Publishing, 2015. 96 s. ISBN 978-1-4728-0583-6. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]