Západokarpatská operace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Západokarpatská operace
konflikt: Druhá světová válka
Sovětská mapa Západokarpatské operace
Sovětská mapa Západokarpatské operace
trvání: 12. leden18. únor 1945
místo: Polsko Československo
výsledek: Sovětské, československé a rumunské vítězství
strany
Sovětský svaz Sovětský svaz

Československo Československo
Rumunsko Rumunsko

Nacistické Německo Třetí říše

Maďarské království Maďarsko

velitelé
Sovětský svaz Rodion Malinovskij
Československo Ludvík Svoboda
Josef Harpe později
Ferdinand Schörner

síla
Sovětský svaz 482 000 mužů
Československo 11 500 mužů
Rumunsko 99 300 mužů
...
ztráty
Sovětský svaz 79 988 mužů, z nich 16 337 padlých
Československo 920 mužů, z nich 260 padlých
Rumunsko 12 000 mužů, z nich 2500 padlých
...

Západokarpatská operace (12. leden – 18. únor 1945) byl strategický útok sovětských, československých a rumunských vojsk na východní frontě během druhé světové války.

Počátkem roku 1945 probíhaly v Maďarsku úporné boje, pří kterých Rudá armáda obsadila většinu Panonské nížiny. V hornatém území Slovenska a jižního Polska v prostoru Karpat na začátku roku 1945 probíhaly pouze boje místního významu. Vojska po předchozích útočných operacích doplňovala síly a prostředky a připravovala se na rozhodující úder na nacistické Německo. 1. československý armádní sbor se připravoval k útoku z postavení na řece Ondavě.

Západokarpatská operace byla zahájena stejně jako související Viselsko-oderská operace 12. ledna 1945. Jestliže při hlavním útoku na berlínském směru útočící vojska prolomila německou obranu a rychle postupovala územím Polska na západ, v případě západokarpatské operace byla útočící vojska nucena překonávat obranu protivníka v obtížném hornatém terénu a tempo postupu bylo mnohem pomalejší.

Útok prováděly útvary 4. ukrajinského frontu, na území jihovýchodního Slovenska útočilo pravé křídlo 2. ukrajinského frontu, doplněné o dvě rumunské armády. Útoku se účastnil i 1. československý armádní sbor, jehož pěší brigády bojovaly na Slovensku, dělostřelectvo a tanková brigáda útočily severněji v Polsku. Zde se čs. dělostřelci vyznamenali v bitvě u Jasla, po ní byli staženi zpět na Slovensko k hlavním silám sboru.

Hlavní směr útoku na severní straně hor vedl na města Bílsko-Bělá a Krakov, vedlejší směr útoku na slovenská území Spiše a Liptova. Na polské straně se útočící vojska probojovala prakticky k severní hranici Slovenska a vytvořila si nástupiště k další ofenzívě na Oravu a Ostravsko. Vojska 4. a 2. ukrajinského fronu osvobodila po těžkých bojích přibližně východní polovinu slovenského území. Nejtěžší boje postoupila čs. vojska v lednu na Branisku, které trvaly tři dny. Byla osvobozena oblast Slovenského rudohoří, počátkem února narazily útočící jednotky na úporně se bránící německá a maďarská vojska v oblasti Vysokých a Nízkých Tater. Klíčovým bodem dalšího postupu se stal Liptovský Mikuláš ležící v údolí mezi Tatrami. Zde se fronta v polovině února prakticky zastavila.

Po skončení operace a odpočinku útočících vojsk byl obnoven útok na Liptovský Mikuláš. Sovětským a československým vojákům se nakrátko podařilo město obsadit , ale byli protiútokem vytlačení a o město a okolí se rozpoutaly měsíc trvající tvrdé boje se střídavým úspěchem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ludvík Svoboda, Z Buzuluku do Prahy
  • Karel Richter, Dobývání domova

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]