Italo Gariboldi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Italo Gariboldi
Narození 20.dubna 1879
Lodi, Italské království
Úmrtí 3. únor 1970
Řím, Itálie

Italo Gariboldi (20. dubna 1879, Lodi, Italské království3. února 1970, Řím, Itálie) byl italský generál.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Do italské armády vstoupil roku 1899 a v letech 1911–1912 se účastní italsko-turecké války. Během první světové války byl šéfem štábu 45., pak 79. a nakonec 77. divize. Po válce předsedal komisi pro určení východních hranic (1920–1921), poté se v letech 1921–1926 jako šéf italské delegace účastnil práce v italsko-jugoslávské hraniční komisi. Mezi léty 1926–1935 postupně velel pluku, brigádě a Královské pěchotní a jezdecké akademii.

Habeš a severní Afrika[editovat | editovat zdroj]

První jeho větší velitelskou akcí v poli bylo pro něj velení nad 30. pěší divizí Sabaudia během habešské války v sestavě severní skupiny armád. Poté co vykonával funkci náčelníka štábu východoafrického místokrále, převzal roku 1937 velení nad V. sborem a v roce 1939 byl pověřen velením nad 5. italskou armádou v Severní Africe. Když britská 8. armáda během Wavellovy ofenzívy vyhnala Italy jak z Egypta, tak i z celé Kyrenaiky, byl pověřen velením jak nad v té době již prakticky zničenou 10. italskou armádou tak i funkcí generálního guvernéra Libye. Oficiálně tak byl nejvyšším vojenským velitelem Osy v severní Africe, ale skutečným velitelem se stal nově příchozí generál Erwin Rommel a jeho Afrikakorps hlavní bojovou silou. V červenci 1942 převzal jeho funkci generál Ettore Bastico.

Boje v SSSR[editovat | editovat zdroj]

Původně měl být přeřazen k záložním jednotkám, poté, co Adolf Hitler kategoricky odmítl v čele jednotek ARMIR (Italská armáda v Rusku, označovaná též jako 8. italská armáda) korunního prince Umberta Savojského, padla volba na generála Gariboldiho jakožto služebně nejstaršího. ARMIR o celkové síle 7 divizí byla nasazena během letní kampaně a účastnila se bitvy u Stalingradu. Během sovětské protiofenzívy (listopad 1942 – březen 1943) utrpěla nedostatečně vyzbrojená a vycvičená italská vojska vysoké ztráty a přes hrdinství některých oddílů zbylo z 8. armády jen torzo.

Kapitulace[editovat | editovat zdroj]

Neustálé porážky německo-italských vojsk v Severní Africe a na východní frontě přesvědčily krále, generalitu i některé fašistické předáky, že Mussoliniho aliance s Hitlerem je odsouzena k zániku. Poté, co byl Mussolini sesazen, nový premiér maršál Pietro Badoglio podepsal 8. září 1943 kapitulaci italské armády před západními spojenci. Němci odpověděli rychlou okupací země. V německém zajetí skončilo mnoho italských vojáků a důstojníků, které Němci odzbrojili. Jedním z nich byl i generál Gariboldi, proti kterému nacisté zahájili vojenský soud za údajnou zradu a byl nakonec odsouzen k trestu smrti. Pro spojenecký postup napříč Itálii však nacisté nestihli rozsudek vykonat a Gariboldi byl roku 1944 osvobozen spojeneckými vojsky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italo Gariboldi na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Richard L. diNardio - Nerovní spojenci