Denacifikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Denacifikace byl rozsáhlý společenský proces, který probíhal v Německu v období po druhé světové válce.

O denacifikaci Německa bylo rozhodnuto Spojenci po porážce nacistického Německa ve druhé světové válce na postupimské konferenci, která se konala 17. července 1945 – 2. srpna 1945.

Denacifikace patří mezi 5D (denacifikace, demilitarizace = odzbrojení, decentralizace a demokratizace = zřízení demokracie, dekartelizace = vynucené rozdělení kartelů). Samotný termín denacifikace znamenal vyčištění poválečného Německa od nacionálního socialismu. Mimo jiné to znamenalo zákaz činnosti NSDAP.

Stupňů spolupráce bylo pět.

  1. Hauptschuldige (váleční zločinci),
  2. Belastete,
  3. Minderbelastete,
  4. Mitläufer,
  5. Entlastete.

Původní idea vítězných mocností byla, že pouze z poslední kategorie budou obsazována místa úředníků, učitelů a vychovatelů pracujících s mládeží a podobné posty. Po zahájení prověrek obyvatelstva bylo však nutno z této zásady notně slevit. S odpůrci režimu se nacismus většinou stihnul vypořádat a ke získání relativně bezpečného místa v zázemí během války - a tím obraně před nasazením na východní frontě - bylo členství v NSDAP nutnou podmínkou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HÁJKOVÁ, Ludmila. Denacifikace v okupačních zónách západních velmocí v Německu. Historický obzor, 2000, 11 (11/12), s. 267-277. ISSN 1210-6097.