Batalion Azov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Batalion Azov
батальйон «Азов»
Emblém praporu Azov
Emblém praporu Azov
ZeměUkrajina Ukrajina
Existence5. května 2014 – současnost
TypFlag of the National Guard of Ukraine.svg Národní garda Ukrajiny
FunkcePolicejní i vojenské
VelikostRegiment
MottoNepanikařte, připravte sami sebe!
VeliteléDenys Prokopenko

Dřívější velitelé:

  • Andrij Bileckyj (březen – říjen 2014)
  • Ihor Mosijčuk (říjen 2014 – srpen 2016)
  • Maksym Žorin (srpen 2016 – březen 2017)
Další:
Dmytro Linko, Ihor Mosyjčuk, Ihor Čerkas, Vadym Trojan
Účast
BitvyVálka na východní Ukrajině
Andrij Biletskyj vede hlídku blízko Mariupolu, 2014

Jednotka speciálního určení Azov (ukrajinsky Окремий загін спеціального призначення «Азов», v latince Okremyi zahin spetsialnoho pryznachennia "Azov", anglicky The Azov Special Operations Detachment), zkráceně též batalion Azov nebo prapor Azov, je samostatné oddělení speciálních operací Ukrajinské národní gardy s hlavní základnou v Mariupolu u Azovského moře. Po rozšíření jednotky z původního praporu na velikost pluku se od roku 2017 objevuje také označení pluk Azov (ukrajinsky Полк «Азов», v latince Polk "Azov").

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Původně šlo o policejní pluk Ministerstva vnitra Ukrajiny, který vznikl 5. května 2014 poté, co nový ukrajinský ministr vnitra Arsenij Avakov povolil vznik polovojenských dobrovolných jednotek. Od svého vzniku bojuje s proruskými separatistickými jednotkami ve válce na východní Ukrajině. První bojovou zkušeností bylo znovudobytí Mariupolu od proruských separatistů.[1] Od 12. listopadu 2014 jsou všichni členové jednotky oficiálně vojáky sloužícími v Národní gardě Ukrajiny.[2][3]

Prapor se v počátcích rusko-ukrajinské války podílel společně s dalším dobrovolnickým praporem Donbas na pokusech o zpětné dobytí proruskými povstalci ovládnutého Doněcku a má velké zásluhy na dobytí Mariupolu, který jeho příslušníci od konce března 2015 opevňovali, protože očekávali povstaleckou ofenzívu.

Podle agentury Unian zadržela v únoru 2016 ukrajinská tajná policie SBU velitele ukrajinských dobrovolnických milicí Azov-Krym Stanislava Krasnova. Byl obviněn ze spolupráce s Ruskem, údajně měl provokovat přestřelky na severní hranici Krymu a ruským agentům předat seznamy členů dobrovolnického pluku Azov.[4]

Členové[editovat | editovat zdroj]

Batalion se skládá z příznivců krajní pravice, nacionalistů, veteránů ukrajinské armády i zahraničních nadšenců.[5][6] Podle mluvčího jednotky bylo v roce 2015 deset až dvacet procent členů neonacisty. Dřívější vůdce Roman Zvaryč v roce 2015 tvrdil, že nacismus v praporu považují za problém a řeší ho. Deutsche Welle označila Azov za bojovníky z řad nacionalistů a ultrapravice. Od vstupu do oficiálních struktur národní gardy se však podle analytiků Vladimíra Bednára a Michala Lebdušky a bývalého europoslance Jaromíra Štětiny od radikálů notně očištil.[7][8] Kromě Chorvatů, Slováků a dalších Slovanů jsou členy batalionu údajně i občané Itálie, Řecka, Irska a skandinávských zemí.[zdroj?] Počátkem roku 2022 měl pluk odhadem 900 členů.[9]

Představitelé[editovat | editovat zdroj]

Symboly[editovat | editovat zdroj]

Symboly praporu jsou žlutá vlajka s černým heraldickým znamením vlčí hák.

Podle vyjádření praporu Azov je znak spojením latinkových písmen I a N, čímž odkazuje na ukrajinské sousloví idea nacii, tedy „národní myšlenka“.[10]


Porušování lidských práv a válečné zločiny[editovat | editovat zdroj]

Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) prohlásil, že Azov porušuje pravidla vedení války např. rabováním od září 2014 do února 2015.[11] V lednu 2015 byl jeden z obyvatel Mariupolu zadržen třemi příslušníky praporu pro údajnou podporu Doněcké lidové republiky, jeho přiznání však bylo dle jeho tvrzení vynuceno bitím a mučením, a to včetně využití elektrického proudu a dušení vodou.[12] V březnu 2022 Rusko obvinilo Azov, že brání civilistům opustit obléhaný Mariupol.[13]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Velitel pluku Azov Andrij Bileckyj byl zvolen poslancem Ukrajiny v předčasných volbách do Nejvyšší rady Ukrajiny dne 26. října 2014 (volební obvod № 217 v Kyjevě).[zdroj?]
  • Dne 31. října 2014 byl zástupce velitele pluku Vadym Trojan jmenován náčelníkem hlavního ředitelství Ministerstva vnitra Ukrajiny v Kyjevské oblasti. Spolu s jeho jmenováním mu byla udělena hodnost podplukovníka policie.[zdroj?]
  • Publikací pluku Azov je časopis Černé slunce. Od prosince 2017 vychází za podpory pluku Azov vojenský časopis Národní obrana.[zdroj?]
  • Dne 12. června 2015 schválila Sněmovna reprezentantů USA dodatek zakazující výcvik a předávání zbraní bojovníkům Azov v rámci Programu podpory ozbrojených sil USA. Tento dodatek byl později zrušen.[zdroj?]
  • Azovský pluk je jednou z mála vojenských formací na Ukrajině, která obdržela nejnovější modely vojenské techniky, zbraní a vybavení.[zdroj?]
  • Tragické události na Donbasu očima vojáků pluku Azov jsou popsány v románu Vasyla Škljara Černé slunce.[zdroj?]
  • Dne 20. prosince 2015 odhalil pluk Azov za účasti Civilního sboru Azov v Mariupolu pomník knížete Svjatoslava. Vernisáž provázel průvod a slavnostní koncert. Tento pomník byl postaven na místě bývalého pomníku Lenina, který byl zbořen v rámci dekomunizačního programu.[zdroj?]
  • Dne 16. července 2016 byli v Záporožské oblasti za útok na sběratelský vůz zadrženi tři lidé, kteří se představili jako bojovníci pluku Azov. K zadržení došlo v důsledku speciální operace SBU.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PANCEVSKI, Bojan. Kiev lets loose Men in Black. The Sunday Times. London: 11 May 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2022. (anglicky) 
  2. 23 April 2015 [cit. 2016-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 July 2015. (ukrajinsky) 
  3. HUME, Tim. How a Far-Right Battalion Became a Part of Ukraine's National Guard [online]. 16 February 2022 [cit. 2022-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 March 2022. (anglicky) 
  4. Ukrajinci zatýkali: Velitel praporu Azov byl údajně ruský agent Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine, Echo24, 29. února 2016
  5. PROCHÁZKOVÁ, Petra. ‚My a náckové? Kdepak, jen pravoradikální nacionalisté.‘ Kdo bojuje za prapor Azov?. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2015-08-01 [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-12. 
  6. MÁNERT, Oldřich. Batalion Azov. Bojovníci ve stínu vlčí runy vytáhli do války o Donbas. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-06-29 [cit. 2022-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-10. 
  7. Pluk Azov. Radikálové, nebo tvrdí obránci?. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2022-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-22. 
  8. Fakta a mýty o "nacistickém" pluku Azov. Je směšné, co Rusové tvrdí, říká analytik. Aktuálně.cz [online]. 2022-04-11 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  9. ČTK. Pluk Azov. Radikálové, nebo tvrdí obránci?. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2022-03-22 [cit. 2022-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-22. 
  10. Комбат "Азова" заперечує зв'язок символіки батальйону з нацизмом. РБК-Украина [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-17. (rusky) 
  11. Report on the human rights situation in Ukraine 16 November 2015 to 15 February 2016. www.ohchr.org [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06. 
  12. Report on the human rights situation in Ukraine 16 February to 15 May 2016. www.ohchr.org [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-17. 
  13. Ukraine says Russia strikes Mariupol theatre sheltering residents, Moscow denies attack. Reuters [online]. 2022-03-16. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]