Kurt Waldheim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kurt Waldheim
Bundesarchiv Bild 183-M0921-014, Beglaubigungsschreiben DDR-Vertreter in UNO new.png

9. prezident Rakouska
Ve funkci:
8. července 1986 – 8. července 1992
Předchůdce Rudolf Kirchschläger
Nástupce Thomas Klestil

4. generální tajemník OSN
Ve funkci:
1. ledna 1972 – 31. prosince 1981
Jmenován Valné shromáždění OSN
Předchůdce U Thant
Nástupce Javier Pérez de Cuéllar
Stranická příslušnost
Členství Rakouská lidová strana

Narození 21. prosince 1918
St. Andrä-Wördern
Úmrtí 14. června 2007 (ve věku 88 let)
Vídeň
Národnost Rakušané
Choť Elisabeth Waldheim (roz. Ritschel)
Alma mater Vídeňská univerzita
Diplomatic Academy of Vienna
Profese politik, diplomat, autor autobiografie, voják, Generální tajemník OSN a advokát
Podpis Kurt Waldheim Signature.svg
Ocenění United Nations Peace Medal (1977)
grand-croix de l'ordre de Pie IX
Řád úsměvu
rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Válečný záslužný kříž
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Kurt Waldheim
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kurt Josef Waldheim (zvuk [ˈkʊɐ̯t ˈvaldhaɪm]; 21. prosince 1918 St. Andrä-Wördern14. června 2007 Vídeň)[1] byl rakouský právník, konzervativní diplomat, čtvrtý generální tajemník OSN a devátý prezident Rakouska (v letech 19861992).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí a osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 21. prosince 1918[2] v obci St. Andrä-Wördern nedaleko Vídně. Jeho otec byl školní inspektor českého původu jménem Watzlawick[3] (česky Václavík), který si jméno změnil ve stejný rok kdy se Habsburská monarchie zhroutila. Waldheim v letech 1936–37 sloužil v rakouské armádě a vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde promoval v roce 1939. S manželkou Elisabeth Waldheimovou měl 3 děti.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Krátce po anšlusu Rakouska vstoupil do Národně-socialistické německé unie studentů a stal se registrovaným členem SA (Sturmabteilung). Začátkem roku 1941 byl povolán do wehrmachtu a byl poslán na východní frontu. Podle své autobiografie byl ve stejném roce zraněn, uvolněn z vojenské služby a vrátil se do Vídně, kde údajně strávil zbytek války. V roce 1945 se vzdal britským jednotkám v Korutanech.

V roce 1986 byly zveřejněny dokumenty, že Waldheim ve skutečnosti v armádě zůstal a že v roce 1943 byl nasazen v řecké Soluni, kde byl členem speciální jednotky likvidující tamní partyzánské jednotky. Také byl údajně členem štábu, který organizoval deportace 40.000 řeckých Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.[4] Waldheim následně prohlásil, že byl jen tlumočníkem a úředníkem a nevěděl o represáliích proti civilnímu obyvatelstvu.

Diplomatická a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Hrob Kurta Waldheima

V roce 1945 vstoupil do diplomatických služeb. Pracoval na velvyslanectví v Paříži, na ministerstvu zahraničí, byl velvyslancem v Kanadě. V roce 1964 byl jmenován stálým zástupcem Rakouska v OSN. V roce 1971 neúspěšně kandidoval na prezidenta Rakouska a ve stejném roce byl zvolen generálním tajemníkem OSN. Waldheim byl znám jako kritik Izraele. V roce 1973 během jomkipurské války byl ze strany OSN odsouzen Izrael, ačkoliv válka začala překvapivým útokem arabských států.[4] Jeho druhému znovuzvolení do této funkce zabránilo v roce 1981 veto uplatněné Čínou v Radě bezpečnosti OSN.

V roce 1986 byl Waldheim zvolen prezidentem Rakouska, ale zároveň se ukázalo, že lhal o své činnosti během druhé světové války a byl dokonce obviněn z účasti na páchání válečných zločinů. Waldheima následně řada zemí označila za persona non grata a v roce 1987 mu byl dokonce zakázán vstup do USA. Rakouská vláda proto ustanovila mezinárodní výbor historiků k přezkoumání Waldheimova života v letech 1938 až 1945, který potvrdil, že Waldheim věděl o represáliích a vojenských zločinech, ale dementoval jeho osobní účast na nich. Mezinárodní ostrakizace vedla Waldheima k rozhodnutí neucházet se v prezidentských volbách v roce 1992 o znovuzvolení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Die 7 Bundespräsidenten der Zweiten Republik vor Heinz Fischer [online]. salzburg24.at, 2016-04-22, [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.  
  2. Former UN Secretary General Kurt Waldheim dies at 88 - Haaretz - Israel News
  3. Kurt Waldheim, The Daily Telegraph, 15 June 2007.
  4. a b "Kurt Wadlheim – generální tajemník OSN a prezident Rakouska s nacistickou minulostí". Česká televize. 19. ledna 2008.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cohen, B., Rosenzweig, L. Der Waldheim Komplex. Wien: Verlag für Gesellschaftskritik, 1986.
  • Gehler, Michael. Österreichs Auβenpolitik der Zweiten Republik. Innsbruck: Studienverlag GmbH, 2005.
  • Kuchinsky, Michael T. An Ethical Enigma. Another Look at Kurt Waldheim. In: Kille, Kent J. (ed.) The UN Secretary – General and Moral Authority. Georgetown: Georgetown University Press, 2007.
  • Mádlová, Nina. Kurt Waldheim. Muž, kterému důvěřuje svět? Praha: Univerzita Karlova, 2009.
  • Ryan, James Daniel. The United Nations under Kurt Waldheim, 1972 – 1981. Lanham, Maryland and London: The Scarecow Press Inc., 2001.
  • Saltman, Jack. Kurt Waldheim: a case to answer. London: Robson Books Ltd., 1988.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]