Engelbert Dollfuss

Engelbert Dollfuss
Engelbert Dollfuss
	Engelbert Dollfuss v roce 1933
Rakouský kancléř
	Ve funkci:; 20. května 1932 – 25. července 1934
Prezident	Wilhelm Miklas
Vicepremiér	Franz Winkler; Emil Fey; Ernst Rüdiger Starhemberg
Předchůdce	Karl Buresch
Nástupce	Kurt Schuschnigg
Ministr zahraničí Rakouska
	Ve funkci:; 20. května 1932 – 10. července 1934
Předchůdce	Karl Buresch
Nástupce	Stephan Tauschitz
Ministr zemědělství a lesnictví Rakouska
	Ve funkci:; 18. března 1931 – 25. června 1934
Předchůdce	Andreas Thaler
Nástupce	Ernst Rüdiger Starhemberg
Předseda Vlastenecké fronty
	Ve funkci:; 20. května 1933 – 25. července 1934
Předchůdce	strana vznikla
Nástupce	Ernst Rüdiger Starhemberg
Stranická příslušnost
Členství	Křesťansko-sociální strana; Vlastenecká fronta
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko
Složka	Rakousko-uherská armáda
Doba služby	1914–1918
Hodnost	Oberleutnant
Jednotka	Kaiserschützen
Bitvy/války	první světová válka italská fronta;
Vyznamenání	Vojenský záslužný kříž (3. třídy); Vojenská záslužná medaile (2x); Medaile Za statečnost; Karlův vojenský kříž (2x); Medaile za zranění
Narození	4. října 1892; Texingtal; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. července 1934 (ve věku 41 let); Vídeň, Rakouská republika
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	hrob Engelberta Dollfusse
Choť	Alwine Dollfuss
Děti	Eva Dollfuss; Hanna Dollfuss; Rudolf Dollfuss
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik, diplomat, advokát a voják
Náboženství	katolicismus
Commons	Engelbert Dollfuß
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Engelbert Dollfuss (německy psáno Dollfuß; 4. října 1892 Texingtal – 25. července 1934 Vídeň) byl rakouský meziválečný politik a státník a čelný představitel austrofašismu^[1]. Pro jeho výšku (151 cm) a způsob vlády mu bylo posměšně přezdíváno „Milimetternich“. Podlehl atentátu v rámci pokusu o nacistický puč.

Život

Pocházel z malorolnické rodiny z dolnorakouské oblasti Mostviertel. Coby nábožensky založený mladík studoval nejprve v kněžském semináři, poté na právnické fakultě Vídeňské univerzity a nakonec studoval národní hospodářství na univerzitě v Berlíně.

Během první světové války byl nejprve odmítnut při žádosti o přijetí do armády kvůli velmi malé postavě, ale později byl přijat a poslán na italskou frontu do Alp, kde se v závěru války dostal do zajetí. Po první světové válce získal ještě doktorát práv.^[2]

Kariéra

Po válce pracoval jako sekretář rolnické asociace na ministerstvu zemědělství. V roce 1927 se stal ředitelem zemědělské obchodní komory pro Dolní Rakousko a v roce 1930 byl jako člen konzervativní Křesťanské sociální strany jmenován prezidentem rakouských federálních železnic. Rok na to byl jmenován ministrem zemědělství a lesů.^[2]

Jako hluboce věřící katolík a konzervativec se inspiroval svým předchůdcem Ignazem Seipelem a ideologem Othmarem Spannem a vycházel z přesvědčení, že Rakousko může být vyvedeno z hospodářské a politické krize pouze zavedením stavovského státu. Takto uspořádaný stát měl postavit hráz nacismu, komunismu, a dokonce i sociální demokracii.^[2]

Kancléřem

Rakouským kancléřem se stal 20. května 1932 jako představitel pravicově koaliční vlády. Zároveň se také stal ministrem zahraničí. Jeho protiinflační opatření byla v tehdejším meziválečném Rakousku velmi nepopulární a Dollfuss brzy nato rozpustil parlament a vládl pomocí dekretů. Tento postup ospravedlňoval jako nutné opatření vůči vzrůstajícímu vlivu nacistů v Rakousku, kterého se obával. Také vyřadil z činnosti ústavní soud a udržoval si dohled nad tiskem. Dále následoval zákaz veřejných shromáždění a také zákaz komunistické strany i sociálnědemokratického Schutzbundu.

V srpnu 1933 vytvořil monopolní vládní stranu na podporu svého režimu zvanou Vaterländische Front (Vlastenecká fronta) a sloučil Křesťanskou sociální stranu s polovojenským a nacionalistickým Heimwehrem.

Bylo zřejmé, že v příštích volbách by nacisté získali většinu a Rakousko by přestalo existovat jako stát a připojilo se k Německu (což se později skutečně stalo). Aby tomu zabránil, zakázal Dollfuss v červnu 1934 rakouskou NSDAP.^[3]

Nově jmenovaný rakouský kancléř Engelbert Dollfuss (uprostřed bez klobouku). Napravo je prezident republiky, Wilhelm Miklas, vlevo poslanec Leopold Kunschak.

Poslední chvíle Dollfussova života

Dne 25. července 1934 vnikla skupina osmi rakouských nacistů do budovy kancléřství a po delší honičce, kdy kancléře honili po různých kancelářích, ho dostihli a dvěma ranami z revolveru jej postřelil vyškovský rodák Otto Planetta.

Zraněného Dollfusse donesli do jedné z kanceláří a položili ho na pohovku. Ležel v ní skoro čtyři hodiny a smrtelně krvácel. Nikdo mu nepomohl. Do místnosti vešel ministr vnitra Emil Fey, aby jej přesvědčil k souhlasu s nástupnictvím bývalého hejtmana Štýrska a velvyslance v Itálii Antona Rintelena do funkce kancléře. Dollfuss poté ztratil vědomí a zemřel.

Odkazy

Reference

↑ THORPE, Julie. Pan-Gemanism and the Austrofascist State, 1933–38. [s.l.]: Manchester University Press Dostupné online. ISBN 978-0-7190-7967-2.
↑ ^a ^b ^c Jan Křen: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. s. 427.
↑ Křen, s. 428

Literatura

Bauman, Vladimír & Hladký, Miroslav První zemřel kancléř, Praha, 1968
Brožek, Otakar & Horský, Jiří, Na dně byla smrt, Praha, 1968
Busshoff, Heinrich, Das Dollfuß-Regime in Österreich (Berlin: Duncker & Humbolt, 1968)
Dollfuss, Engelbert, Dollfuß schafft Arbeit [Pamphlet] (Heimatdienst, 1933)
Ender, D, Die neue österreichische Verfassung mit dem Text des Konkordates(Wien/Leipzig: Österreichischer Bundesverlag, 1935)
Gregory, J. D., Dollfuss and his Times (Tiptree: Hutchinson & Co. Anchor, 1935)
Heiden, Konrad: Jeden muž proti Evropě.Praha 1937.
Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha 2005.
Maass, Walter B. Assassination in Vienna, Charles Scribner's Sons, New York
Maleta, Alfred, Der Sozialist im Dollfuß-Österreich (Linz: Preßverein Linz, 1936)
Messner, Johannes, Dollfuß (Tyrolia, 1935)
Messner, Johannes, Dollfuss: An Austrian Patriot (Norfolk, Virginia: IHS Press, 2003)
Miller, James William: Engelbert Dollfuss als Agrarfachmann: eine Analyse bäuerlicher Führungsbegriffe und österreichischer Agrarpolitik 1918–1934. Wien, Köln: Böhlau, 1989. ISBN 3-205-05141-6.
Moth, G., Neu Österreich und seine Baumeister (Wien: Steyrermühl-Verlag, 1935)
Österreichischer Bundespressedienst, Der Führer Bundeskanzler Dr. Dollfuß zum Feste des Wiederaufbaues 1. Mai 1934 (Österreichischer Bundespressedienst, 1934)
Sugar, Peter (ed.) Native Fascism in the Successor States (Seattle 1971)
Tálos, Emmerich & Neugebauer, Wolfgang, Austrofaschismus (Vienna: Lit. Verlag, 2005)
Walterskirchen, Gudula Engelbert Dollfuß, Arbeitermörder oder Heldenkanzler(Vienna: Molden Verlag, 2004)
Weber, Hofrat Edmund, Dollfuß an Oesterreich, Eines Mannes Wort und Ziel (Wien: Reinhold Verlag, 1935)
Winkler, Franz, Die Diktatur in Oesterreich (Zürich/Leipzig: Orell Füssli Verlag, 1935)
Zweig, Stefan, Die Welt von Gestern, eines Dichters von Morgen (Frankfurt am Main/Bonn: Athenäum, 1965)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Engelbert Dollfuss na Wikimedia Commons
Osoba Engelbert Dollfuß ve Wikicitátech
Video: Dollfuß poskytuje rozhovor v Burgenlandu 1933 (mpeg, 6,1 kb)
Dollfuss: An Austrian Patriot by Father Johannes Messner at Angelus Press

[1] THORPE, Julie. Pan-Gemanism and the Austrofascist State, 1933–38. [s.l.]: Manchester University Press Dostupné online. ISBN 978-0-7190-7967-2.

[Křen-2] Jan Křen: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. s. 427.

[Křen1-3] Křen, s. 428

[1]

[2]

[3]

Kancléři Rakouska

První republika a Rakouský stát	Karl Renner (1918–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Johann Schober (1922) • Ignaz Seipel (1922–1924) • Rudolf Ramek (1924–1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Carl Vaugoin (1930) • Otto Ender (1930–1931) • Karl Buresch (1931–1932) • Engelbert Dollfuss (1932–1934) • Kurt Schuschnigg (1934–1938) • Arthur Seyß-Inquart (1938)	Státní znak Rakouska

Druhá republika	Karl Renner (1945) • Leopold Figl (1945–1953) • Julius Raab (1953–1961) • Alfons Gorbach (1961–1964) • Josef Klaus (1964–1970) • Bruno Kreisky (1970–1983) • Fred Sinowatz (1983–1986) • Franz Vranitzky (1986–1997) • Viktor Klima (1997–2000) • Wolfgang Schüssel (2000–2007) • Alfred Gusenbauer (2007–2008) • Werner Faymann (2008–2016) • Reinhold Mitterlehner (2016) • Christian Kern (2016–2017) • Sebastian Kurz (2017–2019) • Brigitte Bierleinová (2019–2020) • Sebastian Kurz ( 2020–2021) • Alexander Schallenberg (2021) • Karl Nehammer (2021–2025) • Alexander Schallenberg (2025) • Christian Stocker (od 2025)

Ministři zahraničí Rakouska

Habsburská monarchie	Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)

Rakouské císařství	Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)

Rakousko-Uhersko	Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)

První Rakouská republika a Rakouský stát	Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)

Druhá Rakouská republika	Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)

Fašismus a nacismus

Ideje	Aktualismus • Národní anarchismus • Třídní spolupráce • Korporativismus • Nacismus • Národní syndikalismus • Nacionální bolševismus • Rašismus • Státní kapitalismus • Třetí pozice • Totalitarismus

Lidé	Benito Mussolini • Adolf Hitler • José Antonio Primo de Rivera • Corneliu Zelea Codreanu • Ante Pavelić • Léon Degrelle • Alexandr Dugin • Ivan Iljin • Francisco Franco • Vidkun Quisling • Ferenc Szálasi • Engelbert Dollfuss

Hnutí	Italský fašismus • Austrofašismus • Nacismus • Národní obec fašistická • Falanga Española • Frankismus • Ustašovci • Železná garda • Strana Šípových křížů • Rexismus • Brazilský integralismus • Vlajka • Černé košile • Národní fašistická strana • Fašistická strana republikánská • Fiamma Tricolore • Forza Nuova • Modrá divize • Ruská fašistická strana • Nacionálně bolševická strana Ruska • Ruská národní jednota • Ruská nacionálně socialistická strana práce

Historie	Pochod na Řím • Mnichovský pivní puč • Německé federální volby 1932 • Zmocňovací zákon • Židenický puč • Druhá italsko-etiopská válka • Španělská občanská válka • Pakt proti Kominterně • Druhá světová válka • Italská sociální republika • Holokaust • Národně socialistická německá dělnická strana (NDSAP)

Související	Antifašismus • Islamofašismus • Klerofašismus • Kryptofašismus • Neofašismus • Neonacismus • Ku-klux-klan • Post-fašismus