Engelbert Dollfuss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Engelbert
Engelbert Dollfuss

Ve funkci:
20. května 1932 – 25. července 1934
Předchůdce Karl Buresch
Nástupce Kurt Schuschnigg

Narození 4. října

Texingtal

Úmrtí 25. července
Vídeň
Politický subjekt Křesťansko-sociální strana (Rakousko)

Engelbert Dollfuß (též psáno Dollfuss) (4. října 1892 Texingtal25. července 1934 Vídeň) byl rakouský státník. Díky jeho výšce a způsobu vlády mu bylo přezdíváno Millimetternich.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z malorolnické rodiny. Coby nábožensky založený mladík studoval nejprve v kněžském semináři, poté na právní fakultě vídeňské univerzity a nakonec studoval národní hospodářství na univerzitě v Berlíně.

Během první světové války byl nejprve odmítnut při žádosti o přijetí do armády kvůli velmi malé postavě, ale později byl přijat a poslán na italskou frontu do Alp, kde se v závěru války dostal do zajetí. Po první světové válce získal ještě doktorát práv.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po válce pracoval jako sekretář rolnické asociace na ministerstvu zemědělství. V roce 1927 se stal ředitelem zemědělské obchodní komory pro Dolní Rakousko a v roce 1930 byl jako člen konzervativní Křesťanské sociální strany jmenován prezidentem rakouských federálních železnic. Rok na to byl jmenován ministrem zemědělství a lesů.[1]

Jako hluboce věřící katolík a konzervativec se inspiroval svým předchůdcem Ignazem Seipelem a ideologem Othmarem Spannem a vycházel z přesvědčení, že Rakousko může být vyvedeno z hospodářské a politické krize pouze zavedením stavovského státu. Takto uspořádaný stát měl postavit hráz nacismu, komunismu a dokonce i sociální demokracii.[1]

Kancléřem[editovat | editovat zdroj]

Rakouským kancléřem se stal 20. května 1932 jako představitel pravicově koaliční vlády. Zároveň se také stal ministrem zahraničí. Jeho protiinflační opatření byla v tehdejším meziválečném Rakousku velmi nepopulární a Dollfuß brzy na to rozpustil parlament a vládl pomocí dekretů. Tento postup ospravedlňoval jako nutné opatření vůči vzrůstajícímu vlivu nacistů v Rakousku, kterého se obával. Také vyřadil z činnosti ústavní soud a udržoval si dohled nad tiskem. Dále následoval zákaz veřejných shromáždění a také zákaz komunistické strany i sociálnědemokratického Schutzbundu.

V srpnu 1933 vytvořil monopolní vládní stranu na podporu svého režimu zvanou Vaterländische Front (Vlastenecká fronta) a sloučil Křesťanskou sociální stranu s polovojenským a nacionalistickým Heimwehrem.

Bylo zřejmé, že v příštích volbách by nacisté získali většinu a Rakousko by přestalo existovat jako stát a připojilo se k Německu (což se později skutečně stalo). Aby tomu zabránil, zakázal Dollfuß v červnu 1934 rakouskou NSDAP.[2]

Poslední chvíle Dollfußova života[editovat | editovat zdroj]

Nově jmenovaný rakouský kancléř Engelbert Dollfuss (uprostřed bez klobouku). Napravo je prezident republiky, Wilhelm Miklas, vlevo poslanec Leopold Kunschak.

Dne 25. července 1934 vnikla skupina osmi rakouských nacistů do budovy kancléřství a po delší honičce, kdy kancléře honili po různých kancelářích, ho dostihli a zezadu postřelili.

Zraněného Dollfuße donesli do jedné z kanceláří a položili ho na pohovku. Ležel v ní skoro čtyři hodiny a smrtelně krvácel. Nikdo mu nepomohl. Do místnosti vešel ministr vnitra Emil Fey, aby Dollfuß souhlasil s nástupnictvím bývalého hejtmana Štýrska a velvyslance v Itálii Antona Rintelena do kancléřství. Podle svědectví Otty Plannety (Dollfußův vrah) zněly následující minuty takto:

Dollfuß: "Jsi to ty Feyi? Jsi v pořádku?"

Fey: "Ano, jsem. I ostatní."

Dollfuß: "Umírám. Postaráš se o moji ženu a děti?"

Fey: "Samozřejmě."

Dollfuß: "Slibuješ?"

Fey: "Přísahám."

Dollfuß: "Nějakou dobu se o ně postará náš dobrý přítel Mussolini. Tomu můžeme věřit."

Planetta: "Dolfußi, dovolil jsem panu ministrovi, aby sem přišel a mohli jste si promluvit o vážných věcech! Nejdůležitější je, abyste nařídil armádě, aby proti vám nezakročila."

Dollfuß: "Pošlete pro kněze."

Planetta: "Kněz přijde, ale jen za určitých podmínek. Vydejte rozkaz, že Rintelen bude stát v čele vlády a že armáda proti nám nezakročí."

Dollfuß: Ale já chci jen mír. Kvůli mne nesmí být prolita žádná krev. Novou vládu sestaví Kurt Schuschnigg...

Planetta: Ale my trváme na tom, aby to byl Rintelen!!

Dollfuß: Tím pravým mužem pro Rakousko je ale Schuschning...

Dollfuß poté ztratil vědomí a zemřel.

Chyby puče[editovat | editovat zdroj]

1) Předně se nepodařilo zatknout všechny zbývající členy vlády, protože se o puči dozvěděli a z kancléřství včas odešli. Spiklenci tak v kancléřství zastihli jen ministra Feye, sekretáře Karwinského a Dollfusse.

2) Další problém byl, že Anton Rintelen nebyl k sehnání. Spiklenci sice rozhlasem oznámili, že Rintelen se ujal funkce, jenže ten ve skutečnosti do kancléřství vůbec nedorazil.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Jan Křen: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. s. 427.
  2. Křen, s. 428

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bauman, Vladimír & Hladký, Miroslav První zemřel kancléř, Praha, 1968
  • Brožek, Otakar & Horský, Jiří, Na dně byla smrt, Praha, 1968
  • Bußhoff, Heinrich, Das Dollfuß-Regime in Österreich (Berlin: Duncker & Humbolt, 1968)
  • Dollfuß, Engelbert, Dollfuß schafft Arbeit [Pamphlet] (Heimatdienst, 1933)
  • Ender, D, Die neue österreichische Verfassung mit dem Text des Konkordates(Wien/Leipzig: Österreichischer Bundesverlag, 1935)
  • Gregory, J. D., Dollfuss and his Times (Tiptree: Hutchinson & Co. Anchor, 1935)
  • Heiden, Konrad: Jeden muž proti Evropě.Praha 1937.
  • Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha 2005.
  • Maass, Walter B. Assassination in Vienna, Charles Scribner's Sons, New York
  • Maleta, Alfred, Der Sozialist im Dollfuß-Österreich (Linz: Preßverein Linz, 1936)
  • Messner, Johannes, Dollfuß (Tyrolia, 1935)
  • Messner, Johannes, Dollfuss: An Austrian Patriot (Norfolk, Virginia: IHS Press, 2003)
  • Miller, James William: Engelbert Dollfuss als Agrarfachmann: eine Analyse bäuerlicher Führungsbegriffe und österreichischer Agrarpolitik 1918–1934. Wien, Köln: Böhlau, 1989. ISBN 3-205-05141-6.
  • Moth, G., Neu Österreich und seine Baumeister (Wien: Steyrermühl-Verlag, 1935)
  • Österreichischer Bundespressedienst, Der Führer Bundeskanzler Dr. Dollfuß zum Feste des Wiederaufbaues 1. Mai 1934 (Österreichischer Bundespressedienst, 1934)
  • Sugar, Peter (ed.) Native Fascism in the Successor States (Seattle 1971)
  • Tálos, Emmerich & Neugebauer, Wolfgang, Austrofaschismus (Vienna: Lit. Verlag, 2005)
  • Walterskirchen, Gudula Engelbert Dollfuß, Arbeitermörder oder Heldenkanzler(Vienna: Molden Verlag, 2004)
  • Weber, Hofrat Edmund, Dollfuß an Oesterreich, Eines Mannes Wort und Ziel (Wien: Reinhold Verlag, 1935)
  • Winkler, Franz, Die Diktatur in Oesterreich (Zürich/Leipzig: Orell Füssli Verlag, 1935)
  • Zweig, Stefan, Die Welt von Gestern, eines Dichters von Morgen (Frankfurt am Main/Bonn: Athenäum, 1965)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu