Alexandr Dugin
| Alexandr Dugin | |
 | |
| Narození |
7. ledna 1962 (57 let) Moskva |
|---|---|
| Povolání | filozof, geopolitik, politolog, profesor, sociolog, spisovatel a politik |
| Alma mater |
Moskevský letecký institut Ministerstvo spravedlnosti Ruska Novocherkassk State Academy of Melioration |
| Témata | geopolitika, sociologie, politologie, filosofie a mezinárodní vztahy |
| Politická příslušnost |
Nacionálně bolševická strana Ruska Eurasia Party |
| Manžel(ka) | Jevgenija Jevgenijevna Děbrjanskaja |
| Vlivy |
Martin Heidegger Halford Mackinder Vladimir Iljič Lenin Friedrich Nietzsche Josif Vissarionovič Stalin … více na Wikidatech |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Geljevič Dugin (rusky Александр Гельевич Дугин; * 7. ledna 1962 Moskva) je ruský politik, publicista, politolog, sociolog, filosof, bývalý profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě (propuštěn v roce 2014[1]) a ideolog tzv. eurasijského hnutí. Je autorem desítek monografií na nejrůznější témata a stovek článků.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Dugin stál společně s Eduardem Limonovem a Jegorem Letovem u zrodu Nacionálně-bolševické strany Ruska (1993); po neshodách s Limonovem z ní však odešel, maje blíže k pravicovější a nacionalističtější Nacionálně-bolševické frontě. Roku 2003 se stal zakladatelem a čelným představitelem Eurasijského svazu mládeže. Dugin byl též poslancem ruské Státní dumy.
Duginova ideologie je obtížně popsatelná a postupně se mění. Je založena na ideji konzervativní revoluce, ruském nacionalismu, militarismu, tradicionalismu (mj. podpoře Ruské pravoslavné církve), antiliberalismu, antiamerikanismu ve smíšení s marxismem a s vlivy mnoha dalších směrů. Často je označována za fašistickou, což jiní[kdo?] popírají např. s poukazem na Duginův článek Apologie antifašismu, kde Dugin trvá na třídním boji s tím, že třída, za niž bojuje, není ruský národ, ale „ruská třída“.[2] Tento boj má dle Dugina metafyzický a mystický rozměr.
Dugin usiluje o znovupřipojení někdejších zemí SSSR k Rusku (při zachování ruské hegemonie). Jistou dobu podporoval Vladimira Putina, který však u něj klesl „ztrátou Ukrajiny“, když nezasáhl při tzv. Oranžové revoluci. V roce 2008, při válce v Jižní Osetii, se vyslovil pro obsazení Gruzie a zřízení proruské vlády.[3]
Publikační činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Velká válka kontinentů (orig. 'Velikaja vojna kontinentov'). 1. vyd. V Praze : Adam Benjamin Bartoš, 2016. 51 S. Překlad: Břetislav Dejdar
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Russia This Week: Dugin Dismissed from Moscow State University? (23-29 June). www.interpretermag.com [online]. [cit. 2018-02-07]. Dostupné online.
- ↑ А.Г.Дугин: АПОЛОГИЯ АНТИФАШИЗМА Archivováno 15. 10. 2007 na Wayback Machine Газета "Лимонка", 1997; "Русская Вещь", Арктогея, 2001.
- ↑ Последние публикации в формате RSS Если Кремль предаст братский народ Осетии, Россию ждет распад, а Путина – трибунал Novyj region, 8. 8. 2008.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Dugin ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Dugin
- (česky) The Fourth Political Theory
- Evrazia.info
- (anglicky) Russia Profile: Alexander Dugin
- (česky) Překlad úryvků z Duginovy Filosofie války
