István Burián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
István Burián
István Burián na snímku z doby okolo r. 1915
István Burián na snímku z doby okolo r. 1915

ministr financí Rakouska-Uherska
Ve funkci:
24. července 1903 – 12. února 1912
Předchůdce Agenor Gołuchowski
Nástupce Leo von Bilinski
Ve funkci:
28. října 1916 – 2. prosince 1916
Předchůdce Ernest von Koerber
Nástupce Konrad Hohenlohe
Ve funkci:
22. prosince 1916 – 7. září 1918
Předchůdce Konrad Hohenlohe
Nástupce Alexander Spitzmüller

ministr zahraničí Rakouska-Uherska
Ve funkci:
13. ledna 1915 – 22. prosince 1916
Předchůdce Leopold Berchtold
Nástupce Ottokar Czernin
Ve funkci:
16. dubna 1918 – 24. října 1918
Předchůdce Ottokar Czernin
Nástupce Gyula Andrássy

Narození 16. ledna 1851
Stupava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. října 1922
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Profese diplomat, politik a ekonom
Ocenění rytíř Řádu zlatého rouna
Commons Kategorie István Burián
Některá data mohou pocházet z datové položky.

István Burián, též Stephan Burián von Rajecz (16. ledna 1851 Stupava20. října 1922 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive uherský diplomat a politik, v letech 1903–1912 a 1916–1918 ministr financí Rakouska-Uherska, za první světové války pak dvakrát ministr zahraničí Rakouska-Uherska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Prešpurku a Vídni. Absolvoval konzulární akademii a nastoupil diplomatickou dráhu. Působil v Alexandrii, Bukurešti, Bělehradu a Sofii. V letech 1882–1886 vedl generální konzulát v Moskvě. V období let 1887–1895 zastával post velvyslance Rakouska-Uherska v Sofii, roku 1896 ve Stuttgartu, roku 1897 v Aténách.[1][2]

Jeho kariéra vyvrcholila na počátku 20. století. V období od 24. července 1903 do 12. února 1912 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí[3]). V této funkci rovněž vykonával působnost guvernéra okupované Bosny a Hercegoviny, která byla roku 1908 anektována monarchií. Nechal vypsat volby do Zemského sněmu Bosny a Hercegoviny a navrhl ústavu pro tuto novou provincii říše. Byla mu vyčítána náklonnost k Srbům, situaci v Bosně se mu ale nepodařilo uklidnit.[1]

Od 13. ledna 1915 do 22. prosince 1916 byl ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, tedy šéfem rakousko-uherské diplomacie a zároveň z titulu této funkce i předsedou ministerské rady pro společné záležitosti (nominálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska).[4] Ovšem po rakousko-uherském vyrovnání nehrál tento post skutečnou roli předsedy exekutivy, kterou vykonávaly samostatné předlitavské a uherské vlády.[3]

Do funkce v čele rakousko-uherské diplomacie se Burián dostal poté, co z tohoto postu musel odejít Leopold Berchtold, který se zapojil do debat o zajištění neutrality Itálie. Německo jako spojenec Vídně navrhovalo územní ústupky Itálii coby prostředek k odvrácení této země od aliance s dohodovými velmocemi. Plány ovšem ve Vídni narazily a István Burián měl na ministerské pozici důsledněji a bez ohledu na německé přání hájit územní celistvost Rakouska-Uherska. Už v březnu 1915 se ale sám vyslovil pro ústupky Itálii, s poukazem na stále tvrdší tlak z Berlína. Nakonec ovšem Itálie na jaře 1915 definitivně přešla do dohodového tábora a tyto debaty už nepokračovaly.[5] Jako ministr oponoval taky plánům na vedení neomezené ponorkové války.[1] Buriánův odchod z čela ministerstva souvisel se střídáním politických elit po nástupu nového císaře Karla I. Podobně musel odejít z čela předlitavské vlády Ernest von Koerber. Nahradili je lidé blízcí Karlu I. i zabitému nástupníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d'Este.[6]

Od 28. října 1916 do 2. prosince 1916 se pak (jako správce) nakrátko vrátil do funkce společného ministra financí Rakouska-Uherska. Znovu post šéfa rezortu společných financí zastával od 22. prosince 1916 do 7. září 1918, z toho od 16. dubna 1918 jako správce.[1]

Od 16. dubna 1918 do 24. října 1918 byl znovu ministrem zahraničí Rakouska-Uherska. Ve funkci již řešil složitou mezinárodně-politickou situaci, v níž pokusy o mírovou dohodu narážely na nedořešenou národnostní otázku v monarchii. Burián se pokusil o smírné urovnání válečného konfliktu a 14. září 1918 se obrátil nótou na všechny válčící státy s výzvou k jednání. Západní mocnosti ale nabídku odmítly a zesílily svou kampaň, zejména na Balkánu. 5. října 1918 se pak Německo i Rakousko-Uhersko obrátily s novou výzvou k jednání na amerického prezidenta Wilsona, přičemž jako základní pozici přijali předchozích čtrnáct bodů prezidenta Wilsona z ledna 1918, v nichž se počítalo s dalekosáhlou autonomií národů Rakouska-Uherska. Americká odpověď z 14. října ovšem naznačovala posun ve vnímání budoucnosti podunajské monarchie, protože USA uznaly národní reprezentace Čechoslováků a Jihoslovanů. Burián tak v posledních týdnech svého působení na ministerském křesle zažíval předehru k rozpadu státu.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Burian von Rajecz, Stefan Gf. (1851-1922), Minister und Diplomat, s. 129. (německy)  
  2. Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org, [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 225. (česky)  
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583. (česky)  
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 601. (česky)  
  6. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 603. (česky)  
  7. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 633, 638. (česky)