Přeskočit na obsah

István Burián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
István Burián
István Burián na snímku z doby okolo r. 1915
István Burián na snímku z doby okolo r. 1915
Ministr financí Rakouska-Uherska
Ve funkci:
24. července 1903 – 12. února 1912
PředchůdceAgenor Gołuchowski
NástupceLeo von Bilinski
Ve funkci:
28. října 1916 – 2. prosince 1916
PředchůdceErnest von Koerber
NástupceKonrad Hohenlohe
Ve funkci:
22. prosince 1916 – 7. září 1918
PředchůdceKonrad Hohenlohe
NástupceAlexander Spitzmüller
Ministr zahraničí Rakouska-Uherska
Ve funkci:
13. ledna 1915 – 22. prosince 1916
PředchůdceLeopold Berchtold
NástupceOttokar Czernin
Ve funkci:
16. dubna 1918 – 24. října 1918
PředchůdceOttokar Czernin
NástupceGyula Andrássy
Ministr a latere uherské vlády
Ve funkci:
10. ledna 1913 – 13. ledna 1915
PředchůdceLászló Lukács
NástupceIstván Tisza
Rakousko-uherský vyslanec v Řecku
Ve funkci:
16. února 1897 – 24. července 1903
PředchůdceGustav Kosjek
NástupceKarl Macchio
Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku
Ve funkci:
24. června 1896 – 16. února 1897
PředchůdceTheodor Zichy
NástupceSiegfried z Clary-Aldringenu
Rakousko-uherský generální konzul (od 1894 vyslanec) v Bulharsku
Ve funkci:
4. května 1887 – 5. listopadu 1895
PředchůdceRüdiger von Biegeleben
NástupceGuido von Call
Narození16. ledna 1851
Stupava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. října 1922 (ve věku 71 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Titulsvobodný pán (1900), hrabě (1918)
Choť(1891) Olga Fejerváry de Komlóskeresztes (1867–1933)
Profesediplomat, politik a ekonom
OceněníŘád zlatého rouna
CommonsIstván Burián
Některá data mohou pocházet z datové položky.

István Burián (německy Stephan Graf Burián von Rajecz, maďarsky rajeczi gróf Burián István, slovensky Štefan Burian z Rajca) (16. ledna 1851 Stupava – 20. října 1922 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive uherský diplomat a politik. Od roku 1872 působil ve službách rakousko-uherské diplomacie a vystřídal řadu nižších funkcí v různých zemích. Později byl vyslancem v Bulharsku (1887–1895) a Řecku (1897–1903). V letech 1903–1912 a 1916–1918 byl ministrem financí Rakouska-Uherska, za první světové války pak dvakrát ministr zahraničí Rakouska-Uherska (1915–1916 a 1918). Před zánikem monarchie byl povýšen na hraběte a získal Řád zlatého rouna (1918).

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
István Burián (1896)

Pocházel ze staré uherské šlechty nižšího postavení, byl synem advokáta Istvána Buriána (1818–1887) a jeho manželky Barbory, rozené Horváthové (1825–1888), měl dvě starší sestry.[1] Studoval v Prešpurku a Vídni. Absolvoval Konzulární akademii, kromě němčiny ovládal francouzštinu a angličtinu, osvojil si také základy španělštiny a arabštiny. Do diplomatické služby vstoupil v roce 1872 jako konzulární elév v Alexandrii, poté krátce působil v Bukurešti, Bělehradě a Sofii. V letech 1882–1886 vedl generální konzulát v Moskvě. V letech 1887–1895 byl generálním konzulem v Sofii, kde mu byl v roce 1894 přiznán titul vyslance. Po návratu do Vídně krátce působil na ministerstvu zahraničí bez služebního zařazení. V letech 1896–1897 působil ve Stuttgartu, kde byl vyslancem pro Württemberské království, Bádenské velkovévodství a Hesenské velkovévodství. Následně v letech 1897–1903 zastával funkci vyslance v Athénách.[2][3]

V období od 24. července 1903 do 12. února 1912 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí[4]). Pod společné ministerstvo financí patřila civilní správa Bosny a Hercegoviny,[5] která byla roku 1908 anektována monarchií. Nechal vypsat volby do Zemského sněmu Bosny a Hercegoviny a navrhl ústavu pro tuto novou provincii říše. Byla mu vyčítána náklonnost k Srbům, situaci v Bosně se mu ale nepodařilo uklidnit.[2] Po rezignaci na post ministra financí zastával v letech 1913–1915 v uherském kabinetu István Tiszy funkci ministra a latere, tj. zástupce uherské vlády ve Vídni.

Manželka Olga, rozená Fejérváry (1867–1933)

Od 13. ledna 1915 do 22. prosince 1916 byl ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, tedy šéfem rakousko-uherské diplomacie a zároveň z titulu této funkce i předsedou ministerské rady pro společné záležitosti (nominálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska).[6] Ovšem po rakousko-uherském vyrovnání nehrál tento post skutečnou roli předsedy exekutivy, kterou vykonávaly samostatné předlitavské a uherské vlády.[4]

Do funkce v čele rakousko-uherské diplomacie se Burián dostal poté, co z tohoto postu musel odejít Leopold Berchtold, který se zapojil do debat o zajištění neutrality Itálie. Německo jako spojenec Vídně navrhovalo územní ústupky Itálii coby prostředek k odvrácení této země od aliance s dohodovými velmocemi. Plány ovšem ve Vídni narazily a István Burián měl na ministerské pozici důsledněji a bez ohledu na německé přání hájit územní celistvost Rakouska-Uherska. Už v březnu 1915 se ale sám vyslovil pro ústupky Itálii, s poukazem na stále tvrdší tlak z Berlína. Nakonec ovšem Itálie na jaře 1915 definitivně přešla do dohodového tábora a tyto debaty už nepokračovaly.[7] Jako ministr oponoval taky plánům na vedení neomezené ponorkové války.[2] Buriánův odchod z čela ministerstva souvisel se střídáním politických elit po nástupu nového císaře Karla I. Podobně musel odejít z čela předlitavské vlády Ernest von Koerber. Nahradili je lidé blízcí Karlu I. i zabitému nástupníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d'Este.[8]

Od 28. října 1916 do 2. prosince 1916 se pak (jako správce) nakrátko vrátil do funkce společného ministra financí Rakouska-Uherska. Znovu post šéfa rezortu společných financí zastával od 22. prosince 1916 do 7. září 1918, z toho od 16. dubna 1918 jako správce.[2]

Od 16. dubna 1918 do 24. října 1918 byl znovu ministrem zahraničí Rakouska-Uherska. Ve funkci již řešil složitou mezinárodně-politickou situaci, v níž pokusy o mírovou dohodu narážely na nedořešenou národnostní otázku v monarchii. Burián se pokusil o smírné urovnání válečného konfliktu a 14. září 1918 se obrátil nótou na všechny válčící státy s výzvou k jednání. [9] Západní mocnosti ale nabídku odmítly a zesílily svou kampaň, zejména na Balkánu. 5. října 1918 se pak Německo i Rakousko-Uhersko obrátily s novou výzvou k jednání na amerického prezidenta Wilsona, přičemž jako základní pozici přijali předchozích čtrnáct bodů prezidenta Wilsona z ledna 1918, v nichž se počítalo s dalekosáhlou autonomií národů Rakouska-Uherska. Americká odpověď z 14. října ovšem naznačovala posun ve vnímání budoucnosti podunajské monarchie, protože USA uznaly národní reprezentace Čechoslováků a Jihoslovanů. Burián tak v posledních týdnech svého působení na ministerském křesle zažíval předehru k rozpadu státu.[10]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se ve Vídni v roce 1891, jeho manželkou se stala baronka Olga Fejérváryová (1867–1933), dcera generála a dlouholetého uherského ministra zeměbrany Gézy Fejérváryho (1833–1914). Olga byla později c. k. palácovou dámou,[11] manželství zůstalo bezdětné. Příjmení Burián přijalo později potomstvo jejich švagra Ference Gerliczyho (1859–1914). Synovec Felix Gerliczy (1885–1954) začal užívat jméno Gerliczy-Burián a v roce 1939 získal hraběcí titul přiznaný v Lichtenštejnsku.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1897 jmenován c. k. komořím a v roce 1900 získal titul barona platný pro Uherské království.[12] Jako člen vlády obdržel v roce 1903 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Těsně před zánikem monarchie byl povýšen na hraběte (1918)[14] a obdržel nejvyšší vyznamenání Řád zlatého rouna.[15] Byl také doživotním členem uherské Sněmovny magnátů a u dvora zastával čestnou funkci kancléře Řádu Alžběty. Vzhledem k dlouholeté diplomatické službě získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[16][17]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rodina Istvána Buriána z Rajecze na webu geni.com dostupné online
  2. ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Burian von Rajecz, Stefan Gf. (1851-1922), Minister und Diplomat, s. 129. (německy) 
  3. ↑ Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ a b Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225. 
  5. ↑ Přehled představitelů státní správy Bosny a Hercegoviny na webu worldstatesmen dostupné online
  6. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583. 
  7. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 601. 
  8. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 603. 
  9. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28-30, s.84, s. 117, s. 131, s. 166
  10. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 633, 638. 
  11. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1917; Gotha, 1917; s. 228 dostupné online
  12. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 98, 164 ISBN 80-86781-08-9
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 220, 227 dostupné online
  14. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 90 ISSN 0036-5246
  15. ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna dostupné online
  16. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Istvána Buriána in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtige Dienstes 1916; Vídeň, 1916; s. 39 dostupné online
  17. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Istvána Buriána in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 393 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie
Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)
 Znak Rakouska
Rakouské císařství
Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)
Rakousko-Uhersko
Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)
První Rakouská republika
a Rakouský stát
Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)
Druhá Rakouská republika
Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=István_Burián&oldid=24444094“