Gustav Kosjek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gustav baron Kosjek
portrét
Rakousko-uherský vyslanec v Řecku
Ve funkci:
1887 – 1897
PředchůdceKonstantin Trauttenberg
NástupceIstván Burián
Rakousko-uherský vyslanec v Persii
Ve funkci:
1883 – 1887
PředchůdceKarl Załuski
NástupceGustav von Thoemmel

Narození17. srpna 1838
Mittertrixen
Úmrtí1. února 1897 (ve věku 58 let)
Athény
Alma materK.k. Akademie für Orientalische Sprachen
Profesediplomat a tlumočník
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1869)
nobilitace (1870)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1891)
CommonsGustav von Kosjek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav svobodný pán Kosjek (Gustav Freiherr von Kosjek) (17. srpna 1838, St. Margarethen, Rakousko1. února 1897, Athény) byl rakousko-uherský diplomat, dlouhodobě působil v Osmanské říši, v roce 1880 získal titul barona. Svou diplomatickou dráhu završil v dlouholeté funkci vyslance v Řecku, kde také zemřel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl synem státního úředníka a zemského soudního rady Valentina Kosjeka. Vystudoval Orientální akademii ve Vídni a od roku 1859 působil v diplomatických službách. Začínal v dnešním rumunském Galați, poté řadu let působil v Istanbulu, kde byl původně tlumočníkem a později se vypracoval na pozici velvyslaneckého rady (1877). Mezitím získal Řád železné koruny (1869) a byl povýšen do šlechtického stavu (1870), později obdržel Řád Františka Josefa (1875). V roce 1878 byl delegátem na Berlínském kongresu a v roce 1880 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V letech 1881–1883 byl generálním konzulem v Káhiře, následovala funkce vyslance a zplnomocněného ministra v Teheránu (1883–1887). Svou diplomatickou kariéru završil na pozici rakousko-uherského vyslance v Athénách (1887–1897), kde nakonec náhle zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnila řecká královská rodina, která ve zveřejněném nekrologu zdůraznila Kosjekovy zásluhy na zlepšení vztahů mezi Řeckem a Rakouskem-Uherskem. Během Kosjekova působení v Řecku byla postavena císařská vila na Korfu, oblíbené sídlo císařovny Alžběty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 394–395 ISBN 978-3-205-20493-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]