Rudolf Kirchschläger

Rudolf Kirchschläger
Rudolf Kirchschläger
	Rudolf Kirchschläger (1983)
Prezident Rakouska
	Ve funkci:; 8. července 1974 – 8. července 1986
Předchůdce	Franz Jonas
Nástupce	Kurt Waldheim
Stranická příslušnost
Členství	Sociálně demokratická strana Rakouska
Narození	20. března 1915; Niederkappel ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. března 2000 (ve věku 85 let); Vídeň ; Rakousko
Příčina úmrtí	kardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Choť	Herma Kirchschlägerová
Děti	Walter Kirchschläger
Příbuzní	Peter G. Kirchschläger (vnuk)
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	soudce, diplomat, právník, vysokoškolský učitel a politik
Náboženství	katolická církev
Ocenění	velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1977); řetěz Řádu Isabely Katolické (1978); velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1979); čestný občan Vídně (1986); honorary doctor of the Maria Curie-Skłodowska University (1986); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Rudolf Kirchschläger
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Kirchschläger ( [ˈʀuːdɔlf ˈkɪʁçˌʃlɛːɡɐ]; 20. března 1915, Niederkappel^[3] – 30. března 2000, Vídeň) byl rakouský politik, státník, diplomat a soudce. V letech 1974–1986 byl, jako nestraník, dvakrát zvolen prezidentem Rakouska. Předtím byl v letech 1970–1974 ministrem zahraničních věcí.

Život a činnost

Studoval práva na Vídeňské univerzitě, po anšlusu Rakouska nacistickým Německem roku 1938 však musel studia opustit, když odmítl vstoupit do NSDAP. Pracoval poté jako bankovní úředník, než byl odveden do wehrmachtu, v jehož řadách bojoval na západní i východní frontě. Díky tomu směl během služby dokončit svá studia práv.

V letech 1947–1954 pracoval jako soudce,^[4] roku 1954 však nastoupil na ministerstvo zahraničí, kde následně začala jeho diplomatická kariéra.

V letech 1967–1970 byl velvyslancem v Československu, z kteréžto pozice zamířil rovnou na post šéfa rakouské diplomacie do vlády Bruna Kreiskyho. Po čtyřech letech byl zvolen prezidentem jakožto nestranický kandidát sociálnědemokratické strany, roku 1980 byl znovuzvolen (již jako kandidát obou velkých stran – SPÖ i ÖVP) se ziskem 80 procent hlasů – patřil k nejpopulárnějším politikům rakouské historie.

V pozici rakouského velvyslance v Praze proslul tím, že po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 vydával i přes zamítavý příkaz z Vídně výjezdní víza československým státním občanům a umožnil tak tisícům osob pokojně vycestovat do Rakouska.

Vyznamenání

velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku, Itálie, 30. prosince 1971^[5]
rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva, Lucembursko, 14. července 1975^[6]
rytíř Řádu Serafínů, Švédsko, 6. května 1976
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže, Finsko, 1977^[7]
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické, Španělsko, 1978^[8]
rytíř Řádu slona, Dánsko, 3. dubna 1979
velkokříž s řetězem Řádu Karla III., Španělsko, 3. října 1979^[9]
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha, Portugalsko, 18. dubna 1984^[10]
velkokříž Řádu Pia IX., Vatikán, 1990
Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, Česko, 1996^[11]
rytíř velkokříže s řetězem Řádu Pia IX., Vatikán, 2000

Odkazy

Reference

↑ Dostupné online.
↑ Dostupné online.
↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Niederkappel, Horní Rakousy
↑ Die 7 Bundespräsidenten der Zweiten Republik vor Heinz Fischer [online]. salzburg24.at, 2016-04-22 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
↑ SCHOOS., Jean. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei, 1990. 422 s. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 S. 344.
↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-02.
↑ BOE.es - Documento BOE-A-1978-7636. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
↑ BOE.es - Documento BOE-A-1979-24283. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
↑ WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Kirchschläger na Wikimedia Commons
Osoba Rudolf Kirchschläger ve Wikicitátech
Heslo v encyklopedii Britannica
Portrét na stránkách Českého rozhlasu
Pořad Českého rozhlasu Plus: Buď úplná svoboda, nebo žádná; podrobný životopis Rudolfa Kirchschlägera se zaměřením na jeho vztah k Československu, k roku 1968, obsahuje také citace z materiálů československé Státní bezpečnosti
Zápis k Rudolfu Kirchschlägerovi [1] na Austria-forum.

[93042d2178ceff30ae601b9141710228acf5b580-1] Dostupné online.

[213da1c98f20d93fb88d950cc0ba24b2a7f5df58-2] Dostupné online.

[matrikaN-3] Matriční záznam o narození a křtu farnost Niederkappel, Horní Rakousy

[4] Die 7 Bundespräsidenten der Zweiten Republik vor Heinz Fischer [online]. salzburg24.at, 2016-04-22 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.

[5] Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.

[6] SCHOOS., Jean. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei, 1990. 422 s. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 S. 344.

[7] Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-02.

[8] BOE.es - Documento BOE-A-1978-7636. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.

[9] BOE.es - Documento BOE-A-1979-24283. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.

[10] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.

[11] WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

Prezidenti Rakouska

1918–1938	Karl Seitz (1919–1920) • Michael Hainisch (1920–1928) • Wilhelm Miklas (1928–1938)

od 1945	Karl Renner (1945–1950) • Theodor Körner (1951–1957) • Adolf Schärf (1957–1965) • Franz Jonas (1965–1974) • Rudolf Kirchschläger (1974–1986) • Kurt Waldheim (1986–1992) • Thomas Klestil (1992–2004) • Heinz Fischer (2004–2016) • Alexander Van der Bellen (od 2017)

Ministři zahraničí Rakouska

Habsburská monarchie	Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)

Rakouské císařství	Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)

Rakousko-Uhersko	Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)

První Rakouská republika a Rakouský stát	Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)

Druhá Rakouská republika	Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)