Rudolf Kirchschläger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rudolf Kirchschläger
Rudolf Kirchschläger.jpg

Prezident Rakouska
Ve funkci:
8. července 1974 – 8. července 1986
Předchůdce Franz Jonas
Nástupce Kurt Waldheim
Stranická příslušnost
Členství Sociálně demokratická strana Rakouska

Narození 20. března 1915
Niederkappel
Úmrtí 30. března 2000 (ve věku 85 let)
Vídeň
Místo pohřbení Wiener Zentralfriedhof
Choť Herma Kirchschläger
Děti Walter Kirchschläger
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese soudce, diplomat, právník, vysokoškolský učitel a politik
Ocenění čestný občan Vídně (1986)
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha
velkokříž s řetězem Řádu Karla III.
velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
řetěz Řádu Isabely Katolické
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Rudolf Kirchschläger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Kirchschläger (zvuk [ˈʀuːdɔlf ˈkɪʁçˌʃlɛːɡɐ]; 20. března 1915, Niederkappel30. března 2000, Vídeň) byl rakouský politik, diplomat a soudce. V letech 19741986 byl, jako nestraník, zvolen prezidentem Rakouska. V letech 19701974 byl ministrem zahraničních věcí.

Život a činnost[editovat | editovat zdroj]

Studoval práva na Vídeňské univerzitě, po anšlusu Rakouska nacistickým Německem roku 1938 však musel studia opustit, když odmítl vstoupit do NSDAP. Pracoval poté jako bankovní úředník, než byl odveden do wehrmachtu, v jehož řadách bojoval na západní i východní frontě. Díky tomu směl během služby dokončit svá studia práv.

V letech 1947–1954 pracoval jako soudce,[1] roku 1954 však nastoupil na ministerstvo zahraničí, kde následně začala jeho diplomatická kariéra.

V letech 19671970 byl velvyslancemČeskoslovensku, z kteréžto pozice zamířil rovnou na post šéfa rakouské diplomacie do vlády Bruna Kreiskyho. Po čtyřech letech byl zvolen prezidentem jakožto nestranický kandidát sociálnědemokratické strany, roku 1980 byl znovuzvolen (již jako kandidát obou velkých stran – SPÖ i ÖVP) se ziskem 80 procent hlasů – patřil k nejpopulárnějším politikům rakouské historie.

V pozici rakouského velvyslance v Praze proslul tím, že po invazi vojsk Varšavské smlouvysrpnu 1968, vydával i přes zamítavý příkaz z Vídně výjezdní víza československým státním občanům a umožnil tak tisícům osob pokojně vycestovat do Rakouska.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
ČeskoČesko Česko TCH Rad T-G-Masaryka 1tr (1990) BAR.svg Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy[2] 1996
DánskoDánsko Dánsko Orderelefant ribbon.png rytíř Řádu slona 1979, 3. dubna
FinskoFinsko Finsko FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[3] 1977
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce OMRI BAR.svg velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[4] 1971, 30. prosince
LucemburskoLucembursko Lucembursko Huisorde van de Gouden Leeuw van Nassau Ribbon.gif rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva[5] 1975, 14. července
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Collar BAR.png velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[6] 1984, 18. dubna
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Order of Isabella the Catholic - Sash of Collar.svg velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[7] 1978
Order of Charles III - Sash of Collar.svg velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[8] 1979, 3. října
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Seraphimerorden ribbon.svg rytíř Řádu Serafínů 1976, 6. května
VatikánVatikán Vatikán Order Pius Ribbon 1kl.png velkokříž Řádu Pia IX. 1990
VA Ordine Piano BAR.svg rytíř velkokříže s řetězem Řádu Pia IX. 2000

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Die 7 Bundespräsidenten der Zweiten Republik vor Heinz Fischer [online]. salzburg24.at, 2016-04-22 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. 
  2. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  4. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  5. SCHOOS., Jean. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei, 1990. 422 s. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 S. 344. 
  6. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  7. BOE.es - Documento BOE-A-1978-7636. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  8. BOE.es - Documento BOE-A-1979-24283. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]