Felix ze Schwarzenbergu

Felix princ ze Schwarzenbergu
Felix princ ze Schwarzenbergu
6. ministerský předseda Rakouského císařství
	Ve funkci:; 21. listopadu 1848 – 5. dubna 1852
Panovník	Ferdinand I.; František Josef I.
Předchůdce	Johann von Wessenberg
Nástupce	Karl Ferdinand Buol-Schauenstein
6. ministr zahraničních věcí Rakouského císařství
	Ve funkci:; 21. listopadu 1848 – 5. dubna 1852
Předchůdce	Johann von Wessenberg
Nástupce	Karl Ferdinand Buol-Schauenstein
Narození	2. října 1800 ; Český Krumlov; Habsburská monarchie
Úmrtí	5. dubna 1852 ; Vídeň; Rakouské císařství
Místo pohřbení	Schwarzenberská hrobka v Domaníně
Rodiče	Josef II.; Pavlína z Arenbergu
Příbuzní	Jan Adolf II.; Bedřich Schwarzenberg
Profese	šlechtic; politik
Náboženství	římskokatolické
Commons	Felix zu Schwarzenberg
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix princ ze Schwarzenbergu (2. října 1800 Český Krumlov^[1] – 5. dubna 1852 Vídeň) byl český šlechtic a významný rakouský politik poloviny 19. století, věrný stoupenec panovnické dynastie a v období od října 1848 do své smrti rakouským ministerským předsedou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Jana Josefa knížete na Schwarzenbergu a Pauliny z Ahrenbergu. Po tragické smrti své matky, která uhořela roku 1810 v Paříži na plese, byl vychováván svou tetou Eleonorou. V 17 letech napsal pojednání o taktice a roku 1818 vstoupil do kyrysnického pluku velkoknížete Konstantina. Roku 1824 se stal rytmistrem u schwarzenberských hulánů. Od jara 1827 působil na velvyslanectví v Londýně. V letech 1831 až 1838 sloužil jako legační rada v Berlíně. V roce 1842 byl povýšen na generálmajora. Po vypuknutí nepokojů souvisejících s abdikací císaře Ferdinanda ve prospěch Františka Josefa I. rázně vojensky zakročil a zlikvidoval pokus o vyhlášení samostatnosti Maďarska. V říjnu 1848 byl jmenován rakouským ministerským předsedou, v kteréžto funkci významně přispěl k pozastavení demokratizačního procesu. Stál za dojednáním Olomoucké punktace a vyhlášením silvestrovských patentů.

Dne 5. dubna 1852 po ministerské radě byl raněn mrtvicí a zemřel. Je pochován v hrobce Schwarzenbergů v Domaníně.

Karel Havlíček Borovský jemu a Bedřichovi ze Schwarzenbergu věnoval „Píseň Čechů“: „Zle, matičko, zle! Švarcenberci zde: jeden drží karabáč, druhý říká »Otčenáš«; zle, matičko, zle!“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Matriční záznam o narození a křtu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

HÁLEK, Jan. Rakouská diplomacie 1848-1852 : zahraniční politika Felixe knížete Schwarzenberga. Praha: Filozofická fakulta UK v Praze, 2011. 428 s. ISBN 978-80-7308-367-0.
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 628–629.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Schwarzenbergové

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Felix Ludvík ze Schwarzenbergu na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předsedové ministerské rady
Předchůdce: Johann von Wessenberg-Ampringen	1848–1852 Felix ze Schwarzenbergu	Nástupce: -

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[1]

Ministři zahraničí Rakouska

Habsburská monarchie	Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)

Rakouské císařství	Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)

Rakousko-Uhersko	Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)

První Rakouská republika a Rakouský stát	Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)

Druhá Rakouská republika	Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)