V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Felix ze Schwarzenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Felix princ ze Schwarzenbergu
Schwarzenberg, Felix.jpg

6. ministerský předseda Rakouského císařství
Ve funkci:
21. listopadu 1848 – 5. dubna 1852
Předchůdce Johann von Wessenberg
Nástupce Karl Ferdinand von Buol

5. ministr zahraničních věcí Rakouského císařství
Ve funkci:
21. listopadu 1848 – 5. dubna 1852
Předchůdce Johann von Wessenberg
Nástupce Karl Ferdinand von Buol

Narození 2. října 1800
Český Krumlov
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 5. dubna 1852
Vídeň
Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Schwarzenberská hrobka (Domanín)
Rodiče Josef II.
Pavlína z Arenbergu
Příbuzní Jan Adolf II.
Bedřich Schwarzenberg
Profese šlechtic
politik
Náboženství římskokatolické
Commons Kategorie Felix zu Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Josef II. ze Schwarzenbergu
matka Pavlína z Arenbergu
bratr Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu
bratr Bedřich ze Schwarzenbergu
sestra Marie Eleonora
sestra Marie Pavlína
sestra Ludvíka Eleonora
sestra Marie Matylda
sestra Karolína
sestra Marie Anna Berta

Felix princ ze Schwarzenbergu (2. října 1800, Český Krumlov[1]5. dubna 1852, Vídeň) byl významný rakouský politik poloviny 19. století, věrný stoupenec panovnické dynastie a v období od října 1848 do své smrti rakouským ministerským předsedou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Jana Josefa knížete na Schwarzenbergu a Pauliny z Ahrenbergu. Po tragické smrti své matky, která uhořela roku 1810 v Paříži na plese, byl vychováván svou tetou Eleonorou. V 17 letech napsal pojednání o taktice a roku 1818 vstoupil do kyrysnického pluku velkoknížete Konstantina. Roku 1824 se stal rytmistrem u schwarzenberských hulánů. Od jara 1827 působil na velvyslanectví v Londýně. V letech 18311838 sloužil jako legační rada v Berlíně. V roce 1842 byl povýšen na generálmajora. Po vypuknutí nepokojů souvisejících s abdikací císaře Ferdinanda ve prospěch Františka Josefa I. rázně vojensky zakročil a zlikvidoval pokus o vyhlášení samostatnosti Maďarska. V říjnu 1848 byl jmenován rakouským ministerským předsedou, v kteréžto funkci významně přispěl k pozastavení demokratizačního procesu. Stál za dojednáním Olomoucké punktace a vyhlášením silvestrovských patentů.

Dne 5. dubna 1852 po ministerské radě byl raněn mrtvicí a zemřel. Je pochován v hrobce Schwarzenbergů v Domaníně.

Karel Havlíček Borovský jemu a Bedřichovi ze Schwarzenbergu věnoval „Píseň Čechů“: „Zle, matičko, zle! Švarcenberci zde: jeden drží karabáč, druhý říká »Otčenáš«; zle, matičko, zle!“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Předsedové ministerské rady
Předchůdce:
Johann von Wessenberg-Ampringen
1848-1852
Felix ze Schwarzenbergu
Nástupce:
-