István Tisza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
István Tisza
Istvan Tisza.jpg
Narození 22. dubna 1861
Budapešť
Úmrtí 31. října 1918 (ve věku 57 let) nebo 1918 (ve věku 56–57 let)
Budapešť
Alma mater Oxfordská univerzita
Univerzita Heidelberg
Humboldtova univerzita
Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti
Ocenění Čestné občanství města Mukačevo (1911)
rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského
Politická strana Szabadelvű Párt
Manžel(ka) Ilona Tisza
Děti István Tisza
Rodiče Kálmán Tisza a Helene Johanna Josepha Mathilde Gräfin von Degenfeld-Schonburg
Příbuzní Lajos Tisza (sourozenec)
Jolán Tisza[1] (vnučka)
Funkce poslanec maďarského Národního shromáždění (1886–1892)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

István Tisza, hrabě z Borosjenő a Szegedu (22. dubna 186131. října 1918 Budapešť) byl maďarský politik, vůdce uherských liberálů, ministerský předseda Maďarska v letech 190305 a 191317.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl Kálmán Tisza, který zastával úřad maďarského premiéra v letech 1875–1890. Studoval práva a politologii. Roku 1886 se stal členem maďarského parlamentu, v roce 1903 maďarským předsedou vlády. Během svého působení ve funkci zastával na rozdíl od jiných maďarských politiků názor, že rakouská a maďarská armáda by měly úzce spolupracovat.[2]

V mládí byl liberálem, usilujícím o sociální reformy, později zastával konzervativní názory a nepřál si zavedení všeobecného volebního práva.[2]

Po porážce ve volbách roku 1905 zůstal poslancem. Když jeho strana ve volbách v roce 1910 zvítězila, byl sice sestavením vlády pověřen Károly Khuen-Héderváry, ale Tisza měl na chod vlády velký vliv. V letech 1912–13 stál v čele dolní komory parlamentu. Roku 1913 se stal opět premiérem, zastánce dualismu a orientace na Německo. V uherské společnosti popularizoval válečné cíle a intenzívně připravoval Uhersko na účast v budoucí válce. Důvěrník Františka Josefa I. Po zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda byl zpočátku proti válce se Srbskem, později svůj názor změnil. Věřil v prestiž německé armády a doufal, že Rakousko-Uhersko spolu s Německem první světovou válku vyhraje. Během válečných událostí stál v pozadí a její průběh příliš ovlivnit nemohl.[2]

V květnu roku 1917 odstoupil, v říjnu 1918 oficiálně přiznal válečnou porážku Uher a fiasko své dosavadní politiky v parlamentu. Dne 31. října 1918 byl během astrové revoluce zavražděn ve svém domě vojáky, kteří mu zazlívali maďarskou účast v první světové válce.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b c TUCKER, Spencer C. a kolektiv. World War I: Encyclopedia, Svazek 1. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2005. Dostupné online. ISBN 1851094202. S. 1166. (anglicky) 
  3. NYE, Mary Jo. Michael Polanyi and His Generation: Origins of the Social Construction of Science. Chicago: The University of Chicago Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-226-61063-4. S. 11. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]