István Tisza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
István Tisza
Istvan Tisza.jpg
Narození22. dubna 1861
Budapešť
Úmrtí31. října 1918 (ve věku 57 let) nebo 1918 (ve věku 56–57 let)
Budapešť
Alma materOxfordská univerzita
Univerzita Heidelberg
Humboldtova univerzita
Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti
Povolánípolitik a diplomat
OceněníČestné občanství města Mukačevo (1911)
rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského
Politická stranaLiberální strana (Uhersko)
Manžel(ka)Ilona Tisza
DětiIstván Tisza
RodičeKálmán Tisza a Helene Johanna Josepha Mathilde Gräfin von Degenfeld-Schonburg
RodTisza noble family
PříbuzníLajos Tisza (sourozenec)
Jolán Tisza[1] (vnučka)
Funkceposlanec maďarského Národního shromáždění (1886–1901)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

István Tisza [ištván tisa], hrabě z Borosjenő a Szegedu (22. dubna 1861 Pešť31. října 1918 Budapešť) byl maďarský politik a státník, vůdce uherských liberálů, ministerský předseda Maďarska (Uherska) v letech 190305 a 191317.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl synem hraběte Kálmána Tiszy, který zastával úřad maďarského premiéra v letech 1875–1890. Studoval práva a politologii. Roku 1886 se stal členem maďarského parlamentu, v roce 1903 maďarským předsedou vlády. Během svého působení ve funkci zastával na rozdíl od jiných maďarských politiků názor, že rakouská a maďarská armáda by měly úzce spolupracovat.[2]

V mládí byl liberálem, usilujícím o sociální reformy, později zastával konzervativní názory a nepřál si zavedení všeobecného volebního práva.[2]

Po porážce ve volbách roku 1905 zůstal poslancem. Když jeho strana ve volbách v roce 1910 zvítězila, byl sice sestavením vlády pověřen Károly Khuen-Héderváry, ale Tisza měl na chod vlády velký vliv. V letech 1912–13 stál v čele dolní komory parlamentu. Roku 1913 se stal opět premiérem, jako zastánce dualismu a orientace na Německo. V uherské společnosti popularizoval válečné cíle a intenzívně připravoval Uhersko na účast v očekávané budoucí válce. Byl důvěrníkem Františka Josefa I. Po zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu byl zpočátku proti vyhlášení války Srbsku, později svůj názor změnil. Věřil v sílu německé armády a doufal, že Rakousko-Uhersko po boku Německa první světovou válku vyhraje. Během válečných událostí stál v pozadí a její průběh příliš ovlivnit nemohl.[2]

Po smrti císaře a krále Františka Josefa I. v listopadu 1916 přesvědčil premiér Tisza jeho mladého nástupce Karla, aby se neprodleně dal korunovat uherským králem. Cílem bylo zajistit, aby Karel, vázán korunovační přísahou, nemohl snadno činit kroky k reformování dualismu a ohrozit maďarskou hegemonii v Uhersku.

Pod vlivem válečných neúspěchů Tisza v květnu 1917 odstoupil, v říjnu 1918 oficiálně přiznal válečnou porážku Uher a fiasko své dosavadní politiky v parlamentu. Dne 31. října 1918 byl během maďarské tzv. astrové revoluce zavražděn ve svém domě vojáky, kteří mu zazlívali maďarskou účast v první světové válce a viděli v něm symbol svrhávaného režimu.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b c TUCKER, Spencer C. a kolektiv. World War I: Encyclopedia, Svazek 1. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2005. Dostupné online. ISBN 1851094202. S. 1166. (anglicky) 
  3. NYE, Mary Jo. Michael Polanyi and His Generation: Origins of the Social Construction of Science. Chicago: The University of Chicago Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-226-61063-4. S. 11. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]