Lajos Kossuth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lajos Kossuth
Kossuth Lajos Prinzhofer.jpg
2. Premiér revolučního Uherska
Ve funkci:
28. září 1848 – 14. dubna 1849
Předchůdce Lajos Batthyány
Nástupce Bertalan Szemere
Prezident nezávislého Uherska
Ve funkci:
14. dubna 1849 – 13. srpna 1849
Stranická příslušnost
Členství Opposition Party
Narození 19. září 1802
Flag of Hungary (1915-1918; angels; 3-2 aspect ratio).svg Monok, Uherské království
Úmrtí 20. března 1894
Flag of Italy.svg Turín, Itálie
Místo pohřbení Fiumei Street Cemetery
Národnost Maďarská (podle některých slovenská)[1]
Děti Ferenc Kossuth
Příbuzní Zsuzsanna Kossuth (sourozenec)
Alma mater Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti
Profese ekonom, novinář, politik a advokát
Ocenění Honorary citizen of Miskolc (1886)
Podpis Lajos Kossuth, podpis
Commons Lajos Kossuth
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajos Kossuth [lajoš košút] (19. září 1802 Monok – 20. března 1894 Turín) byl maďarský politik, spisovatel a revolucionář, nejvýznamnější představitel Maďarské revoluce 1848–1849 a národní hrdina boje za svobodu a nezávislost.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lajos Kossuth se narodil dne 19. září 1802 v obci Monok, dnes v župě Borsod-Abaúj-Zemplén na severovýchodě Maďarska. Pocházel z chudší šlechty, studoval práva v Sárospataku a Pešti a jako jeho otec se stal advokátem. V letech 1824–1832 působil v Sátoraljaújhely, kde začala jeho politická kariéra. V letech 1825–1827 zastupoval národně liberálního hraběte Hunyadyho v bratislavském sněmu a v letech 1832–1836 tři poslance uherské panské komory. Jako zástupce neměl hlasovací právo, musel však svým klientům referovat, co se ve sněmu děje. Tyto zápisky začal přes zákaz šířit a roku 1837 byl odsouzen za velezradu. Roku 1840 byl propuštěn, ale o rok později začal vydávat národně liberální noviny Pesti Hirlap.

Politický život[editovat | editovat zdroj]

Roku 1847 byl zvolen do Říšského sněmu a stal se vůdcem opozice. V březnu 1848 pronesl významný projev, v němž žádal ústavní reformy monarchie a ústavy pro jednotlivé země. Během revoluce se jeho názory radikalizovaly, takže žádal nezávislost Maďarska, za niž nakonec i bojoval. V první samostatné uherské vládě liberálního premiéra Lajose Batthyányho byl ministrem financí a předsedou obranného výboru. Prosadil osvobození rolníků a vytvořil dobrovolnické vojsko honvédů, hlavně proti národnostním menšinám, které se bránily proti programu maďarizace. Šlo zejména o Chorvaty, vedené bánem Josipem Jelačičem, kteří se postavili na císařskou stranu, podobně jako později i Slováci.

Když císař roku 1849 vyhlásil Březnovou ústavu, vypuklo v Uhrách povstání a 14. dubna 1849 vyhlásil Kossuth samostatnou Maďarskou republiku se sídlem v Debrecínu. V tamním reformovaném kostele zasedal zemský sněm pod jeho předsednictvím a Kossutha zvolil prozatímním správcem země s diktátorskými pravomocemi. Maďarská revoluční armáda, posílená o dobrovolníky z Polska, Rakouska a Itálie, zprvu odrazila rakouskou armádu, ale když do země vstoupilo ruské vojsko, musela kapitulovat. 6. října 1849 bylo v Pešti popraveno 13 maďarských generálů a důstojníků i sám Batthyány.

Kossuth uprchl do Turecka, kde byl internován v Šumenu (dnes Bulharsko). Na nátlak západních zemí byl propuštěn a odešel do USA, kde byl nadšeně uvítán. Roku 1852 přišel do Londýna, kde se v zednářské lóži seznámil s Giuseppe Mazzinim, vůdcem italských revolucionářů. V Itálii s ním vytvořil legii maďarských uprchlíků, kteří bojovali proti Rakousku. Roku 1862 vypracoval plán podunajské konfederace národů jihovýchodní Evropy. Od roku 1871 se stavěl za české státoprávní požadavky, které pokládal za shodné s maďarskými. Po celý zbytek života hledal cesty k obnovení maďarské samostatnosti. Roku 1867 byl v rámci rakousko-uherského vyrovnání amnestován, přesto dožil v Itálii.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Antoine Samuel Adam-Salomon: Lajos Kossuth, asi 1859

  • Lajos Kossuth

  • Socha L. Kossutha v Miskolci

  • Památník revoluce 1848

  • Památník v Budapešti před parlamentem

  • Budapešť Památník Tisíciletí

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Hlavy maďarského státu Maďarsko
Nezávislé Maďarské království
Lajos Kossuth (1849)
První Maďarská republika
Maďarská republika rad
Maďarské království
Josef August Rakouský jako Zemský správce (1919) • Miklós Horthy jako Regent MK (1920–1944) • Ferenc Szálasi jako Vůdce národa (1944–1945)
Druhá Maďarská republika
Zoltán Tildy (1946–1948) • Árpád Szakasits (1948–1949)
Maďarská lidová republika
(Předsedové Prezidiální rady)
Árpád Szakasits (1949–1950) • Sándor Rónai (1950–1952) • István Dobi (1952–1967) • Pál Losonczi (1967–1987) • Károly Németh (1987–1988) • Brunó Ferenc Straub (1988–1989)
Třetí Maďarská republika
Mátyás Szűrös (1989–1990) • Árpád Göncz (1990–2000) • Ferenc Mádl (2000–2005) • László Sólyom (2005–2010) • Pál Schmitt (2010–2012) • László Kövér (2012) • János Áder (od 2012)
Premiéři Maďarska Maďarsko
Uhersko během Revoluce 1848–1849
Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)
Uhersko v rámci Rakouska-Uherska
Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)
První Maďarská republika
Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)
Maďarská republika rad
Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)
Maďarské království
István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • Lázló Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Dálnoki Miklós (1945)
Druhá Maďarská republika
Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)
Maďarská lidová republika
István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)
Třetí Maďarská republika
József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)
Autoritní data: AUT: jn19990004568 | GND: 118565702 | ISNI: 0000 0001 2142 3000 | LCCN: n50042689 | VIAF: 85933241 | WorldcatID: lccn-n50042689
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lajos_Kossuth&oldid=17418071“