Dezső Pattantyús-Ábrahám

Dezső Pattantyús-Ábrahám
Dezső Pattantyús-Ábrahám
Narození	10. července 1875; Debrecín
Úmrtí	25. července 1973 (ve věku 98 let); Budapešť
Místo pohřbení	Hřbitov Farkasréti
Alma mater	Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do Desetiletí od 1890)
Povolání	advokát a politik
Politické strany	Strana nezávistlosti a strana '48; Independent Hungarian Democratic Party
Příbuzní	Ernő Pattantyús-Ábrahám (sourozenec)
Funkce	poslanec maďarského Národního shromáždění (1906–1918); secretary of state (Ministry of Interior; od 1919); poslanec maďarského Národního shromáždění (1947–1948)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dezső Pattantyús-Ábrahám de Dancka (10. července 1875, Užhorod nebo Debrecín^[1]– 25. července 1973, Budapešť) byl maďarský politik. Byl předsedou a ministrem financí druhé protikomunistické vzdorovlády v Segedínu roku 1919, v době Maďarské republiky rad. Jeho vláda pověřila Miklóse Horthyho sestavením tzv. Národní armády.

Narodil se ve šlechtické rodině. Jeho mladší bratr byl spisovatel Ernő Pattantyús-Ábrahám. Vystudoval práva v Budapešti, roku 1901 složil advokátní zkoušku. Byl poslancem uherského paramentu v letech 1906–1918. V prvním republikovém kabinetu Mihály Károlyiho byl jmenován státním tajemníkem ministerstva spravedlnosti. Po porážce komunistické republiky byl státním tajemníkem ministerstva vnitra ve vládě Károlyho Huszára. Poté nadlouho odešel z politiky, působil jako právník. V listopadu 1944 byl Stranou šípových křížů internován v Sopronkőhidě jako rukojmí, později byl držen v Rakousku a Německu. V roce 1945 se vrátil domů. Po návratu založil konzervativní Maďarskou stranu svobody (Magyar Szabadság Párt). Po téměř třicetileté pauze se v roce 1947 stal znovu poslancem Národního shromáždění. Po plném uchopení moci komunisty byl v roce 1949 vyloučen ze strany jako pravicový extremista. Rezignoval na poslanecký mandát a odešel z politiky. V roce 1951 byl internován u Tarcala. Během revoluce roku 1956 se podílel na znovuzaložení Strany svobody. V roce 1957 byl kvůli tomu vyslýchán a varován, aby se nepletl dále do politiky. Poté znovu působil jako právník, až do odchodu do důchodu v roce 1958. Měl styky s americkými a britskými diplomaty, kvůli čemuž byl v roce 1967 znovu vyslýchán a varován. Maďarské tajné služby zastavily jeho sledování až v jeho 96 letech, dva roky před jeho smrtí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dezső Pattantyús-Ábrahám na anglické Wikipedii.

↑ Ábrahám Dezső, Pattantyús-Ábrahám, danckai | Magyar életrajzi lexikon | Kézikönyvtár. www.arcanum.com [online]. [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. (maďarsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dezső Pattantyús-Ábrahám na Wikimedia Commons

[1] Ábrahám Dezső, Pattantyús-Ábrahám, danckai | Magyar életrajzi lexikon | Kézikönyvtár. www.arcanum.com [online]. [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. (maďarsky)

[1]

Premiéři Maďarska

Uhersko během Revoluce 1848–1849	Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)

Uhersko v rámci Rakouska-Uherska	Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)

První Maďarská republika	Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)

Maďarská republika rad	Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)

Maďarské království	István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)

Druhá Maďarská republika	Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)

Maďarská lidová republika	István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)

Třetí Maďarská republika	József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)